Berlín - Spolkový prezident má o něco měnší pravomoce a mnohem menší moc než kupříkladu současná hlava státu v Česku. Jak ale ukazuje příklad Christiana Wulffa, vaz držiteli nejvyššího úřadu v Německu snadno zlomí i vcelku banální aféra okolo financování vlastního domu a dovolených.
Kancléřka Angela Merkelová proto teď musí velmi obezřetně - a navíc velmi rychle - vybrat nového prezidentského kandidáta.
V úvahu připadá pouze někdo, jehož štít je bez nejmenší poskvrny. A u něhož také nehrozí, že na jeho minulosti média v brzké době něco závadného najdou.
Wulffovo lavírování důvěrou v prezidentský úřad hluboce otřáslo. Odejít totiž musel především z toho důvodu, že se celou věc snažil zamést pod koberec.
Vzhledem ke stávajícím mocenským poměrům v horní komoře německého parlamentu (Spolkové radě) a blížícím se volbám ve spolkových zemích Sársko a Šlesvicko-Holštýnsko musí být novým prezidentem navíc politik, jenž bude přijatelný také pro opoziční sociální demokracii a Zelené.
"Chceme vést rozhovory (s opozicí), abychom za dané situace mohli předložit pro volbu spolkového prezidenta společného kandidáta," citoval Merkelovou deník Die Welt.
Gauck, nebo Lammert?
Socíální demokraté a Zelení kancléřčinu nabídku přijali, protože jednání s vládní koalicí budou moci náležitě využít. Již za dva roky se v zemi konají parlamentní volby do Spolkového sněmu.
Ze všech kandidátů z řad vládní CDU, kteří připadají v úvahu, jsou paradoxně všíchni přijatelní pro SPD, někteří však příliš nevoní koaličním liberálům z FDP.
Ti se ovšem v příštích volbách vůbec nemusí dostat do Bundestagu. Sociální demokraté chtějí na druhou stranu za každou cenu zabránit tomu, aby ve voličích vznikl dojem, že společná volba spolkového prezidenta je předzvěstí budoucí velké koalice s křesťanskými demokraty.
SPD a Zelení přišli v roce 2010 s kandidaturou někdejšího vládního zmocněnce pro zpracovávání akt bývalé východoněmecké tajné policie Stasi, dvaasedmdesátiletého Joachima Gaucka. Ten ale neprošel, protože CDU dávala od počátku přednost Wulffovi.
Gauck by byl nyní přijatelný i pro FDP, k obnovení kandidatury by jej ale musela zřejmě vyzvat sama kancléřka.
V úvahu připadá také třiašedesátiletý předseda Spolkového sněmu Norbert Lammert (63), který si za svou nadstranickost získal v Bundestagu velký respekt. "Lammert by od opozice dostal více hlasů než od nás," zažertoval v narážce na Lammerta jeden z poslanců vládní koalice.
SPD rovněž nemá nic proti křesťanskodemokratické ministryni práce Ursule von der Leyenové (54). Ta ale podle některých zdrojů uvažuje o tom, že by se jednoho dne, až pohasne hvězda Angely Merkelové, ucházela o post spolkové kancléřky.
Proti někdejšímu ministru životního prostředí ve vládě kancléře Helmuta Kohla Klausi Töpferovi (73) budou zřejmě - pro jeho příliš vstřícný postoj k ekologickým hnutím - právě liberálové.
A současný ministr financí Wolfgang Schäuble (68) je zase pro Merkelovou zcela nepostradatelný ve vládě. Totéž platí pro šéfa rezortu obrany Thomase de Maziera (58).
Spolkový prezident má v Německu především reprezentativní roli, může ale také rozpustit parlament, pokud vláda prohraje hlasování o důvěře, jmenuje ministry a soudce a uděluje - byť ne sám - prezidentské milosti.
Jméno kandidáta, který při společném hlasování obou komor parlamentu projde bez problémů a který hlavně ve svém úřadu nezklame, musí mít Merkelová co nejdříve. Ačkoliv je u veřejnosti velmi oblíbena, a to napříč politickým spektrem, další podobná aféra by jí za napjaté hospodářské situace, poznamenané bojem za záchranu eura, stála cenné body a mohla vést až k pádu kabinetu.
