Berlín - Časy, kdy němečtí Zelení balancovali těsně nad hranicí volitelnosti, jsou nenávratně pryč. Po jaderné havárii v japonské elektrárně Fukušima si strana někdejších ekologů a pacifistů v očích veřejnosti radikálně polepšila a začíná dokonce pošilhávat po úřadu spolkového kancléře.
V posledním průzkumu institutu Forsa Zelení opětovně přeskočili Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD) a vládní Křesťanskodemokratické unii (CDU) se příblížili na rozdíl tří procent.
Svůj hlas by jim teď ve volbách dalo osmadvacet procent respondentů, o pět procent více než SPD.
CDU kancléřky Angely Merkelové zareagovala na Fukušimu a nedávný volební úspěch Zelených v zemských volbách v Bádensku-Würtembersku tím, že se rozhodla do deseti let uzavřít všechny jaderné elektrárny v zemi. Příliš jí to ale nepomohlo.
Zelení lákají voliče nejenom svým nesmiřitelným postojem k jaderné energii. Mají solidní sociální program a jde za nimi takřka bez výjimky mladá generace.
Angela zatím vede
Strana má však jeden základní problém.
Zatímco její popularita je ustavičně na vzestupu, nemá zatím, koho by nabídla jako kandidáta na kancléře.
Dvojice předsedů parlamentní frankce Zelených, Jürgen Trittin a Renate Künastová, má v průzkumech veřejného mínění sedmnáctiprocentní, respektive čtrnáctiprocentní podporu. Cem Özdemir a Claudia Rothová, kteří Zelené společně vedou na celospolkové úrovni, jsou na tom s třinácti- a osmiprocentní podporou ještě hůř.
"Většina lidí v Německu si nedokáže představit zeleného spolkového kancléře," citovala agentura Reuters ředitele Forsy Manfreda Güllnera. "Zelení si ale v průzkumech vedou tak dobře, že tahle myšlenka už nikoho nemůže šokovat."
Ačkoliv vláda křesťanských demokratů a liberálů z FDP v průzkumech na rudo-zelenou koalici ztrácí až 17 procent, zůstává popularita kancléřky Angely Merkelové nadále vysoká.
V nejvyšším úřadu v zemi si ji dokáže i nadále představit čtyřicet procent respondentů, šéf parlamentní frakce SPD Frank-Walter Steinmeier má v tomto ohledu podporu 31 procent z nich. Teprve pak jsou šéfové Zelených Trittin, Künastová a Özdemir.
Že by Joschka Fischer?
Žádný div, že se proto do světla ramp znovu vrací někdejší studentský radikál a bývalý ministr zahraničních věcí ve vládě sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera - Joschka Fischer.
Kdysi ve Spolkovém sněmu proslul džínami a teniskami, dnes je z něj politický důchodce s úctyhodným bříškem, pyšnící se šedinami. Pro Němce má ale stále jistou přitažlivost. Průzkum pro časopis Stern mu přiřkl celých 31 procent voličské podpory v případě, že by usiloval o funkci předsedy vlády.
To Fischer se skromností jemu vlastní odmítá.
"Cítím se poctěn, to je ale všechno," řekl v rozhovoru pro deník Bild am Sonntag.
Opatrný v hodnocení dalšího vývoje je také Güllner. "Zelení jsou stranou protestních voličů," tvrdí. "Teď se jim daří tak dobře z toho důvodu, že ostatní strany dělají tolik chyb."
Jeho slova platí zejména pro vládní liberály, kteří se propadli ze čtrnácti procent, jež získali ve volbách v roce 2009, na současná tři procenta.
A kde podle Güllnera leží tajemství úspěchu Zelených?
Není to jenom skutečnost, že německá společnost je dlouhodobě naladěna "protijaderně" a že Fukušima tento trend ještě posílila. Dva roky vládnutí ve společné zemské koalici s CDU v Hamburku učinily stranu atraktivní také pro konzervativněji smýšlející voliče.
Svým politickým programem zaměřeným na rodiny s dětmi si Zelení již dříve získali levý střed. Schopností nalézt úspory v rozpočtu navzdory deklarované podpoře alternativním zdrojům energie pak nově také někdejší elektorát FDP.
