Washington - Rostoucí úroveň oxidu uhličitého nemá dopad jen na zemskou teplotu, ale ovlivňuje také pohyb satelitů a kosmického smetí na oběžné dráze.

Podle vědců má tak nárůst tohoto skleníkového plynu mnohem větší rozsah následků, než se doposud předpokládalo, napsal portál Space.com.

V nižších vrstvách zemské atmosféry funguje oxid uhličitý jako skleník, protože brání úniku tepelného záření do kosmu. Podle některých teorií průmyslová produkce oxidu uhličitého zásadním způsobem vede ke globálnímu oteplování.

Naopak ve vysokých vrstvách atmosféry může mít tento plyn chladicí efekt. Dochází k němu při srážkách s atomy kyslíku, které molekuly oxidu uhličitého přimějí vyzařovat teplo.

Protože je vrstva oxidu uhličitého ve výšce kolem 50 kilometrů nad povrchem planety příliš tenká, tak jeho molekuly nedokážou teplo znovu zachytit. Teplo je proto většinou vyzářeno do kosmu, což vede k ochlazení a smrštění této části atmosféry.

Smrštění atmosféry znamená pro družice na oběžné dráze nižší odpor. Atmosférický odpor může mít na vesmírná tělesa katastrofální dopad. Například při nečekaně silné solární aktivitě se vrchní hraniční vrstvy atmosféry zahřejí a roztáhnou, čímž se odpor zvýší. Právě takovýto efekt způsobilo v roce 1979 nekontrolované zřícení první americké vesmírné stanice Skylab.

Vědci zjistili, že za posledních osm let oproti očekáváním výrazně vzrostla koncentrace oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého ve svrchní části atmosféry. V současné době je ve zhruba stokilometrové výšce podíl oxidu uhličitého v atmosféře zhruba 225 částic na milion (ppm), což znamená, že koncentrace oxidu uhličitého činí 0,0225 procenta.

Pro srovnání, v troposféře, která sahá k zemskému povrchu, je koncentrace 390 ppm. Jednotka ppm se používá k vyjádření stopových hodnot bezrozměrných veličin, pro jedno procento je pak ekvivalent 10 000 ppm.