Aktuálně.cz: Pane Genschere, jaké slovo Vás napadne, když se řekne Václav Havel?
Lidskost. Václav Havel byl ztělesněním lidskosti. Byl velkým humanistou, byl člověkem, pro kterého důstojnost člověka - a to opravdu každého člověka - byla nedotknutelná. Z poety a filozofa, z nadaného spisovatele se stal politik a státník právě proto, protože se nemohl smířit se zraňováním lidské důstojnosti.
A.cz: Jak na Vás působil Havel při Vašem prvním společném setkání?
O Havlovi jsem hodně slýchal už od roku 1968, například od ministra zahraničí Dubčekovy éry Jiřího Hájka. Poprvé jsem ho ale potkal až na německém velvyslanectví v Praze na začátku léta 1989, přesně 12. července.
Tehdy dostal cenu Německých knihkupců a šlo o to, jestli cenu převezme ve Frankfurtu osobně. S tím ale souhlasil jen pod podmínkou, že bude garantováno, že se bude moci vrátit zpět do Československa.
Seděl jsem naproti muži, o kterém jsem toho tolik slyšel, který pro mne tolik znamenal a který - a to je ještě důležitější - tolik znamenal pro svůj národ. Udělal na mne dojem svou skromností, jasností a neochvějností. Tělesně se mi zdál na jednu stranu velmi křehký, ale zároveň tak vitální.
A.cz: Jaký na Vás dělal dojem později, když se stal prezidentem?
Nebyl žádný rozdíl, jestli stojíte před pronásledovaným disidentem, nebo státním prezidentem.
A.cz: Václava Havla jste pak potkával častěji, naposledy před rokem. Jaké změny jste u něj za ta léta vnímal?
Naposledy jsem ho viděl po smrti Jiřího Dienstbiera. Byl tehdy sehnutý, pravděpodobně také trpěl, ale zachoval si úplně stejný vnitřní žár.
A.cz: Co si pomysleli politici na Západě, když se ve státě sousedícím s Německem najednou do čela nedostal zkušený politik, ale spisovatel, který ještě k tomu zrovna přišel z vězení?
Pohled na státy sovětského bloku, koneckonců včetně východního Německa, Západu ukázal, že ani desetiletí diktatury nedokázaly zabránit, aby lidem zůstala velká osobní autorita, neochvějná víra ve svobodu, silná vůle po svobodě, ale zároveň touha po nenásilí. Přesto byl tento spisovatel na Pražském hradě mimořádnou osobností.
V okruhu svých kolegů, kteří se dostali k moci v ostatních postkomunistických zemích, vyčníval Václav Havel jako výjimečná osobnost.
A.cz: Jak jste ho tedy v tomto srovnání s ostatními vnímal konkrétně?
Byl rozhodně jiný. Byl to muž ducha a poeta. Byl to muž, který dokázal svým mluveným nebo psaným slovem měnit svět. Když jsem ho poprvé potkal na Hradě, pomyslel jsem si: Přesně sem patří.
A.cz: Jak je Václav Havel vnímán v Německu?
Na všechny reprezentanty demokracie v našich východoevropských sousedních zemích jsme se dívali s respektem. Jenže k Václavu Havlovi se ještě k tomuto respektu přidal obdiv. A to je to, co navždy zůstane.
A.cz: Jak hodnotíte jeho roli v česko-německých vztazích? Nepřišla třeba jeho omluva sudetským Němcům trochu brzy? Češi na to tehdy ještě nebyli připraveni, Havel za tento krok doma sklidil spíše kritiku…
On sblížil naše národy a určitě při tom hrála slova, která řekl sudetským Němcům, důležitou roli. Myslíte, že přišla brzy? Z našeho pohledu právě tento okamžik ukázal, že v Česku začala nová doba.
Samozřejmě i v Německu jsme v tom momentě už vnímali vyhnání jinak než hned po válce, i přesto byli Němci tímto prohlášením pozitivně překvapeni. A v tom byl tak velký význam jeho slov, protože to nebyl výsledek politického jednání nebo naléhání.
V Německu jsme vnímali, že velká osobnost prostě udělala velké gesto. Jeho tehdejší kritici si mohou být opravdu jisti, že toto gesto Václava Havla v Německu zesílilo pocit bezpráví, které bylo na českém národě během Hitlerovy doby napácháno. Rozhodně to nemělo za následek, že by se na toto bezpráví v té chvíli třeba zapomnělo.
A.cz: Jakou stopu zanechal Václav Havel v Evropě a jaké poselství zanechal světu?
Václav Havel pro mne ztělesňuje Evropu, on pro mne znamená Evropu. Opakovaně jsem myslel na to, aby národy volily evropského prezidenta a aby se jím stal právě Václav Havel. Potom by totiž i ti poslední pochopili, že Evropa není jen politické a ekonomické společenství, ale že naši evropskou identitu formuje především kultura. Kultura, vůle po svobodě, humanismus a tolerance - to je poselství, které nám tu Václav Havel zanechal.
