Foto: Násilí ve Střední Africe šokuje i válečné veterány

1/20 Přehled fotografií
Krize ve Středoafrické republice dosud nevyvolala zásadní zájem mezinárodního společenství ani médií. Postiženi jsou však úplně obyčejní lidé.
Statisíce jich během posledního roku opustily své domovy. Mnozí se snaží najít útočiště jinde. V táboře M‘Poko na letišti v Bangui žije kolem 100 000 vysídlenců.
Podmínky v táboře jsou naprosto nevyhovující - chybí latríny i pitná voda.
Lékaři bez hranic jsou zde klíčovým poskytovatelem zdravotnické péče. Přímo v táboře M‘Poko provozují nemocnici se 60 lůžky a tři zdravotnická stanoviště.
V průběhu prvních měsíců roku 2014 poskytovali Lékaři bez hranic ve svých zařízeních v táboře M‘Poko až 1000 konzultací denně.
"Často zasahujeme za velice násilných okolností, ale i naši nejostřílenější spolupracovníci se s takovou mírou násilí setkali jen zřídka," říká šéfka operací MSF.
Lékaři bez hranic se setkávají se zraněními způsobenými střelbou, výbuchy granátů, ale i mačetami a palicemi okovanými hřeby.
Ve čtvrti PK 5 vždy žili křesťané a muslimové v těsném sousedství. Nyní je z ní muslimské ghetto. Nejčastějšími pacienty Lékařů bez hranic jsou zde děti do 5 let.
I uprostřed krize ženy přivádějí na svět děti. Soniu vyhnaly boje z domova, když byla v 7. měsíci těhotenství. Porodila zdravého chlapečka.
Špatná bezpečnostní situace vážně komplikuje poskytování humanitární pomoci.
Po vypuknutí bojů uprostřed Bangui představuje cesta do nemocnice náročný úkol. Tým Lékařů bez hranic mířící do zdravotního centra Castor se snaží ukrýt před střelbou.
Střety mezi islámským hnutím Séléka a křesťanskými milicemi anti-balaka se přehnaly přes severovýchod země. Desetitisíce muslimů, vyděšených brutálními útoky, uprchly.
"Města duchů - prázdná, zničená, vyrabovaná. Je to vážně děsivé," líčí situaci Delphine Chedorge, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic.
Násilí způsobilo masový exodus Středoafričanů. Ti míří do Kamerunu, Čadu, Demokratické republiky Kongo a Kongo-Brazaville. Podle odhadů jich již uprchlo na 290 000.
Hostitelské země se samy o sobě potýkají s velkými problémy a na uprchlickou krizi takového rozsahu nejsou schopny dostatečně reagovat.
Lékaři bez hranic pokládají reakci na krizi ve Středoafrické republice za jeden ze svých hlavních krizových zásahů. Pomáhají i za hranicemi, kde podporují uprchlíky.
Pacienti přicházejí s válečnými zraněními i nemocemi obvyklými u populací postižených vysídlením: malárií a průjmovými onemocněními nebo infekcemi dýchacích cest.
Vysídlení a nemožnost obdělávat vlastní pole ohrožuje i výživou situaci Středoafričanů. Podvýživa je zvlášť nebezpečná u dětí.
Tento chlapec se zranil při nehodě náklaďáku, na jehož korbě prchala jeho rodina do Kamerunu. Lidé v obrovských skupinách takto riskantně opouštějí zemi.
"Uprchlíci přežívají ze dne na den. Mají v myslích trochu místa pro vzpomínky na prožité hrůzy, ale žádné pro pomyšlení na vlastní budoucnost."