Kapské Město - Služby pro domácnost všeho druhu jsou pro Jihoafričany docela běžná věc. Nyní si však mohou objednat pracovníky v rouše Evině či Adamově.
To je ve velmi prudérní Jižní Africe, kde ještě před dvaceti lety vládl apartheid a kde by v té době bylo cosi takového zcela nemyslitelné, i dnes šokující.
S touto myšlenkou přišel letos v lednu devětadvacetiletý účetní, který hledal práci. Svou firmu pojmenoval nevinně: Natural Company.
Jeho katalog již zahrnuje 75 pěkných mladých mužů i žen, kteří jsou připraveni pomoci v domácnosti, a to zcela bez oděvu.
Ať jde o instalatéry, opraváře počítačů, hospodyně či čističe bazénů přicházející odstraňovat spadané listí a likvidovat bakterie, vždy se jedná o osoby ladných tvarů či pyšnících se svalstvem hodným řeckého zápasníka.
"Denně dostávám podezřelé požadavky, ale svůj personál si chráním. Musí být zcela jasno: žádné sexuální vztahy, ať se stane cokoli," vysvětluje Jean-Paul Reid, který zároveň nevylučuje, že někteří zákazníci mají velmi zvláštní požadavky.
Dívky uklízí nahé za 900 korun
Například si pro pohřeb mladé dívky objednali jinocha dokonalé postavy, jehož poprsí pak bude zdobit sklenky, v nichž byl pohřebním hostům servírován alkohol.
Den ze dne se rejstřík služeb rozrůstá a Jean-Paul chce co nejvíce rozšířit počet různých profesí v zemi, kde si dokonce můžete objednat pečovatele pro svého oblíbeného psa.
"Vše kromě učitelů," prohlašuje. "Je opravdu nutné někde stanovit hranice."
Jestliže si zpočátku představoval svou klientelu jako nevinné naturisty, kteří se rádi pohybují v tom nejprostším odění, dnes zjišťuje, že má spíše co do činění s těmi, kdo se rádi dívají na pěkné věci a obdivují je.
Bývají to čtyřicátníci, většinou bohatí a většinou běloši, kteří žijí v Johannesburgu nebo v Kapském Městě a jsou ochotni za takovou bláhovost utratit 400 randů (asi 900 korun), říká.
Dříve zakázané radosti
"Já osobně bych ty peníze za hodinku domácích prací bez šatů nikdy neutratil. Považuji to za hloupé, přesto je to však zajímavé," vysvětluje jeden z nejžádanějších zaměstnanců.
Je mu 20 let a přiznává, že je nervózní pokaždé, když jde k zákazníkovi, kde pracuje jako sportovní trenér. "Nikdy si nemohu být jistý, na koho narazím," prohlašuje.
Tento malý podnik, ať vyhlíží jako vystřižený z anekdoty, je příznačný pro vývoj jihoafrické společnosti, která si dopřává dříve zakázané radosti.
Mezi bělošskou menšinou tomu ještě není tak dávno, co se obhajoval tanec v neděli, ženy musely v kostele nosit klobouk, sexuální vztahy před svatbou znamenaly odsouzení rodiny a pornografie byla zakázána.
