Pátek 4. září 2015 začal jako celkem normální den v nabitém pracovním životě Angely Merkelové, političky německé Křesťansko-demokratické unie (CDU). Ta tou dobou stála už desátým rokem v čele německé vlády, a tedy i jednoho z nejmocnějších států Evropy.
Po návštěvě technických škol v Bavorsku a vystoupení na výročním sjezdu CDU v Kolíně nad Rýnem se kancléřka těšila na víkend.
Večer ale bylo všechno jinak. Informace o uprchlících z budapešťského nádraží, kteří se vydávají směrem na západ, tedy přes Rakousko do Německa, spustily v kancléřství krizový management, na který se právě snímek německé veřejnoprávní televize ZDF zaměřuje.
Když maďarský premiér Viktor Orbán nechal utečence dojet autobusy na rakousko-maďarskou hranici, musela se kancléřka rozmyslet, jestli je vpustí na německé území, kam většina z nich touží dojet. Cílem snímku bylo ukázat, "za jakých okolností, s jakými informacemi a pod jakým tlakem se kancléřka rozhodovala - a proč neučinila jinak," uvedl Stefan Brauburger, vedoucí redakce ZDF zaměřující se na soudobou historii.
Jako žánr si režisér Christian Twente zvolil dokumentární drama, které se má co nejvíce blížit skutečnosti. "Film se zakládá na popisech od přímo zúčastněných osob," stojí v úvodních titulcích. Jenže ty také dodávají: "Některé zodpovědné osoby nebyly ochotné poskytnout rozhovor."
Archivní záběry se tu střídají s hranými scénami, a není tak jasné, které pasáže pocházejí spíš z hlavy filmařů než tehdejších aktérů.
„Stunden der Entscheidung“ - Und dann flippt Merkel am Telefon aus: ZDF zeigt Dokudrama zur Flüchtlingskrise https://t.co/zNd3TXhg2p pic.twitter.com/SIZ5EZMjnR
— City Report - pnr24 (@CityReport) September 4, 2019
Například ve scéně, která ilustruje, jak osamoceně se Merkelová nakonec rozhodovala, se kancléřka neúspěšně snaží telefonicky zastihnout šéfa sesterské vládní strany CSU. Právě Horst Seehofer se později stal jedním z nejhlasitějších kritiků jejího rozhodnutí.
Merkelová ústy herečky Heike Reichenwallnerové v klíčový moment pronáší větu: "Je mi to už vlastně jedno, on s tím rozhodnutím musí holt žít." Jestli se tato scéna skutečně stala nebo jestli Merkelová ve volných chvílích opravdu zakusovala chleba se sekanou, není jasné.
Kafíčko, Angelo?
Autenticitě snímku škodí také faktické nepřesnosti, na které po odvysílání upozornila německá média. Reichenwallnerová, německá divadelní herečka, je například většinu času zamračená a nevrlá. Na tehdejších archivních záběrech přitom působí skutečná šéfka vlády skoro až šťastným dojmem.
Tvůrci filmu si přitom na pravdivosti zakládají. "Že ranní porada začíná tím, že jí paní Baumannová (šéfka kabinetu kancléřky, pozn. red.) nabídne kafíčko? To je naprosto autentické," vyjádřil se například spoluautor scénáře Marc Brost o jedné ze scén pro agenturu DPA. Oproti tomu redaktorka týdeníku Spiegel Melanie Ammanová upozorňuje, že ve snímku jsou špatně i tak obyčejné detaily, jako je zasedací pořádek při těchto poradách.
"A Beate Baumannová by kancléřce 'kafíčko' nikdy nepodávala. Ostatním ho naopak nabízí vždy Merkelová, která často pije čaj," dodává novinářka.
Další nepřesnost se týká jednoho z uprchlíků, Syřana Mohammada Zatareiha, který takzvaný pochod naděje do Německa vyvolal. Ve filmu mluví - v rozporu se skutečností - perfektní němčinou. Má "slabší přízvuk než tehdejší šéf německé rozvědky", všímá si server Spiegel Online.
Ve scénách s uprchlíky v Maďarsku navíc není zcela jasné, které jsou původní a které zrekonstruované, podotýká server Focus.
Ve snímku režiséra, jenž má za sebou mimo jiné filmové portréty náboženského reformátora Martina Luthera nebo politického filosofa Karla Marxe, hovoří řada novinářů a politiků, kteří se tehdy na událostech přímo podíleli.
Týdeník Spiegel si všímá, že jsou to lidé většinou naklonění politice kancléřky: tehdejší ministr hospodářství Sigmar Gabriel, generální tajemník její strany CDU Peter Tauber nebo konzervativní ministr vnitra Thomas de Maizière.
"V krizových situacích je kancléřka velmi tichá a klidná, fyzicky až odměřená," popisuje například de Maizière. Snímek přitom obsahuje i scénu, ve které kancléřka vykřikne do telefonu nevěřícnou větu o situaci na hranicích: "H***o, sakra! Sto autobusů?"
Těm, kteří s rozhodnutím Merkelové nesouhlasili, zůstává prostor pouze v archivních záběrech. Otázky, jestli se kancléřka rozhodla správně a jestli se vůbec mohla rozhodnout jinak, zůstávají podle listu Süddeutsche Zeitung bez odpovědi.
Jen polovina příběhu
Film končí v okamžiku, kdy uprchlíci přijíždějí na nádraží v bavorském Mnichově, kde je vítají nadšení místní obyvatelé. "Je to jen polovina celého příběhu. […] Kancléřka musela vzít na vědomí, že do Německa přichází nekontrolovaně lidé. Ten pocit ztráty kontroly, pocit, že žiji ve státě, který se vzdal části své suverenity, stojí v jádru vzestupu krajní pravice," hodnotí server Spiegel Online.
Snímek měl premiéru jen několik dní před zemskými volbami v bývalém východním Německu, kde nakonec dosáhla rekordního úspěchu populistická protiimigrační strana Alternativa pro Německo (AfD).
O film nicméně nebyl v den jeho premiéry příliš velký zájem, všímá si server Merkur. V osmdesátimilionovém Německu si ho pustily necelé dva miliony diváků. Mnohem více jich dalo přednost komediálnímu snímku na konkurenční stanici. Hodiny rozhodnutí nicméně nejsou posledním ztvárněním "uprchlického léta 2015", jak se jednomu z nejdynamičtějších období německé poválečné politiky přezdívá. Další film již dotočila veřejnoprávní televize ARD.
