Ankara - Když turecký premiér Recep Tayyip Erdogan volá po svržení syrského prezidenta Bašára Asada, nejde mu zdaleka jen o odstranění posledního blízkovýchodního diktátora "klasického" typu a vítězství opozičních sil usilujících o nastolení demokratického systému.
Jak potvrdil sobotní sjezd vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), Erdogan vidí Turecko jako příští regionální velmoc a sebe jako politika, jehož vliv má v budoucnosti přesáhnout hranice Blízkého východu.
Letargie Západu
Erdogan, kterému turecká ústava zapovídá, aby v roce 2014 počtvrté v řadě kandidoval na post premiéra, hodlá v zemi zavést prezidentský systém s posílenými pravomocemi hlavy státu. A ačkoliv to ještě neřekl na rovinu, za dva roky bude se vší pravděpodobností usilovat o nejvyšší úřad v zemi.
Čtvrteční útok proti pozicím syrské armády, z nichž bylo ve středu ostřelováno turecké městečko Akcakale, je jen prvním krokem na cestě k uskutečnění tohoto plánu. Čekat, až Svobodná syrská armáda (FSA) Asada svrhne sama, totiž Erdogan nehodlá. Mohlo by to trvat déle než dva roky, které mu zbývají do konce jeho mandátu.
Naopak, chce vyvést Západ z letargie a přimět jej k tomu, aby nad Sýrií umožnil vznik bezletových zón a v zemi samotné pak ustavení koridorů pro uprchlíky, které by mohli využívat bojovníci FSA. Velení povstaleckých jednotek se mimochodem v uplynulých dnech přesunulo z tureckého území do Sýrie.
Napětí trvá dlouho
Ankara sice ústy Erdoganova poradce pro bezpečnostní otázky Ibrahíma Kalina popřela, že by měla zájem vést válku s Damaškem, na druhé straně ale dala jasně najevo, že bude bránit vlastní hranice a v případě potřeby podnikne proti agresorovi odvetný úder.
Po červnovém sestřelení tureckého průzkumného letadla nechal turecký premiér rozmístit podél hranic se svým jižním sousedem tanky a dělostřelectvo a armádu uvedl do stavu pohotovosti.
Společně se Saúdskou Arábií a Katarem, dalšími dvěma zeměmi ovládanými sunnity, se tak připravuje na ofenzivu proti Asadovu režimu, v němž dominují šíitští alávité.
Sultán Recep
Erdogan si navíc ve čtvrtek nechal parlamentem odhlasovat, že turecké ozbrojené síly mohou proti Sýrii napříště zasáhnout i bez předchozího souhlasu poslanců zákonodárného sboru, ovládaného tak jako tak AKP.
Proti vojenskému zásahu ovšem je nejenom levicová opozice z Lidové republikánské strany, nýbrž také značná část turecké veřejnosti, která se obává přímého střetu s Asadovou dobře vyzbrojenou armádou a má také čím dál větší problémy s neutuchajícím přílivem syrských uprchlíků, jejichž počet již přesáhl sto tisíc.
Erdogan si při svém projevu na sjezdu AKP vzal vedle Sýrie na mušku také Izrael, když prohlásil, že Ankara nikdy nenormalizuje své vztahy s židovským státem, dokud vláda v Jeruzalémě nezruší blokádu Pásma Gazy a neomluví se za smrt devíti tureckých občanů, kteří zahynuli při zásahu izraelského komanda, jež ve východním Středomoří přede dvěma roky zaútočilo na konvoj s humanitární pomocí Palestincům.
Velmi příznačná byla také jeho narážka na sultána Arpa Arslána, který v roce 1071 porazil byzantská vojska, postoupil směrem na západ a obsadil Anatolii. Erdogan nezapomněl zmínit ani rok 1923, kdy byl ustaven moderní turecký stát pod vedením Mustafa Kemala zvaného Atatürk, jehož duchovním dědicem se cítí být.
Příznačný byl také fakt, že jediným představitelem Evropské unie, kterého představitelé AKP na sjezd pozvali, byl bývalý německý kancléř Gerhard Schröder a že během svého proslovu EU nezmínil ani jednou.
Erdogan podle všeho uložil k ledu snahy o vstup Turecka do Unie poté, co mu Brusel dal jasně najevo, že stav demokracie v jeho zemi neodpovídá západoevropským standardům.
O to více teď usiluje o posílení turecké dominance v islámském světě, jehož modernizaci stojí v cestě poslední dvě překážky: autoritativní režimy v Íránu a Sýrii.
