Praha - Ne všichni Francouzi, kteří odešli do války v Sýrii, bojují za teroristy z organizace Islámský stát.
Abdelrahman Ayachi, vzdělaný webdesignér a IT manažer, se připojil už v roce 2011 k protivládní Svobodné syrské armádě. Velel jednotce zhruba pěti set mužů.
Vyrůstal ve Francii a v Bruselu, mluvil s uznáním o islámském právu šaría a zároveň o demokracii a svobodě. O něm a o jeho otci vypráví dokumentární film francouzského režiséra Stéphana Malterreho Otec, syn a džihád svatý, který uvede festival Jeden svět.
Malterre se vydal do Sýrie natáčet, ale už po dvou týdnech Abdelrahman zahynul v bitvě, kterou kamera zabírá s málokdy vídanou blízkostí.
V rodinném boji pokračuje po synovi jeho otec Bassam Ayachi, kterého v Bruselu bezpečnostní složky sledovaly jakožto radikálního imáma. Do Sýrie se vydal pomáhat do provincie Idlíb ovládané povstalci.
Ačkoliv přišel stejně jako jeho syn bojovat hlavně proti Asadovi, stal se obětí pumového útoku Islámského státu a přišel o ruku. V závěru filmu se mu podaří dostat do míst, kde padl syn. Vykope jeho ostatky a pohřbí je na zahradě svého domu
"Chtěl jsem ukázat motivaci některých lidí při odchodu do Sýrie. A také že islamista nemusí být nutně terorista," říká režisér Stéphane Malterre v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: V Sýrii bojují stovky, ne-li tisíce Francouzů. V čem je mimořádný příběh rodiny Ayachiů?
Stéphane Malterre: Je to francouzsko-syrská rodina, do jejíhož života osudově zasáhlo vypuknutí války v Sýrii v roce 2011. Před válkou se syn rozhodl přesídlit do Sýrie, podnikat tam a už tam ho zastihl začátek války.
Je to rodina, která patří částečně do Evropy a částečně na Blízký východ. A film je o tomto paradoxu. Jak otec i syn žili vlastně současně na Západě i na Blízkém východě.
Abdelrahman Ayachi ve filmu říká, že se cítí jako Francouz. Je pro zavedení islámského práva šaría, zároveň obdivuje Che Guevaru. Otec Bassam Ayachi je bigotní muslim, ale zároveň s úctou vzpomíná na studentské demonstrace ve Francii v roce 1968. Jako by byli složeni opravdu ze dvou polovin. Západní a blízkovýchodní.
To je přesně to, co mě fascinuje na rodině Ayachiů. Na jedné straně se odvolávají na islám, na druhé na západní hodnoty. U Abdelrahmana jsem nezaznamenal žádnou hořkost nebo nenávist, když mluvil o západním světě.
Byl vychován v Evropě ve francouzských školách, ale zároveň ho ovlivnil jeho otec, islámský fundamentalista. Je těžké říci, kým vlastně byl. Jaká byla jeho identita.
Dvojí svět těchto lidí mě přitahuje a chtěl jsem ho v tomto filmu ukázat.
Otec Bassam říká, že zákon Alláha je nejdůležitější a nadřazen všemu. Přestože čtyřicet let žil ve Francii.
Je to patriarchální rodina, kde je velmi důležité, co Bassam jako otec říká. Učil děti, že islám je nejdůležitější. Islám a Sýrie jsou pro rodinu jedna a tatáž věc. Náboženství, kořeny.
Abdelrahman zemřel v boji se syrskou armádou jen dva týdny poté, co jste s ním začal natáčet. Ráno jste s ním dělal rozhovor a tentýž den zahynul. Vaše záběry přímo z bojiště jsou mimořádné, málokdy je kamera tak blízko palbě, kulky sviští všude kolem. Neměl jste vy sám strach o svůj život?
Především jsem ten den neočekával, že bitva bude tak intenzivní. Překvapilo mě to. Natáčel jsme přípravy bojovníků a Abdelrahman mi řekl, abych zůstal, kde jsem, že to bude nebezpečné. Zklamalo mě to, ale chtěl jsem být na bojišti. Nakonec jsme se dohodli, že nepůjdu v první linii, ale ve druhé.
Bitva byla chaotická. Samozřejmě jsem měl strach, ale protože jsem filmař, soustředil jsem se hlavně na natáčení. Aby bylo technicky vše v pořádku. Soustředil jsem se na práci. Protože mi dalo mnoho úsilí dostat se až tam a nechtěl jsem to zkazit.
Protože jsem nebyl s Abdelrahmanem, neměl jsem tlumočníka a při bitvě jsem přesně nevěděl, co se děje.
Bassama zraní výbuch bomby nastražené Islámským státem. Když přijde o ruku, říká, že Asad i Islámský stát jsou pro něj nepřátelé. Není v této větě tak trochu obsažena tragédie syrské války? Na jedné straně Asad, na druhé straně Islámský stát. Další skupiny, mezi tím vším civilisté…
Bassam Ayachi není žádný umírněný muslim ani stoupenec nějakých umírněných syrských rebelů. Odráží se v něm komplikovanost syrského konfliktu. Jsou tam skupiny, jako je Svobodná syrská armáda, nebo i někteří islamisté, kteří bojují jak proti Asadově režimu, tak proti Islámskému státu.
Tohle si, myslím, lidé v Evropě moc neuvědomují. Převládá názor, že když jste islamista, jste zároveň terorista. Nesdílím názory islamistů, ale jsou mezi nimi i lidé, kteří se považují za bojovníky džihádu, a přitom nekladou žádné bomby v Evropě nebo nechtějí střílet někoho v Evropě. Bojují za islám, ale to neznamená, že jsou to teroristé. Je to složitější, výrok Bassama Ayachiho je toho ukázkou.
Sýrie je tvořena ze sedmdesáti procent sunnitskými muslimy. Prezident Bašár Asad je alávita. Tedy z komunity, která má blízko k šíitským muslimům. A Asadova armáda je podporována hlavně šíitskými milicemi. Je to do značné míry sektářská válka.
Když mluvíme o Islámském státu, říkáme, že jsou nebezpeční, že jsou to teroristé. Ale Asadův režim bombarduje civilisty, mučí lidi ve věznicích. Také dělá věci, které lze označit za terorismus nebo státní terorismus.
Jak změnila syrská válka Francii, kde žije početná muslimská populace?
V Evropě převládá podle mého názoru pokřivený pohled na válku v Sýrii. Díváme se na ni hlavně prostřednictvím obav z terorismu v Evropě. Lidé v Evropě se nestarají o to, kolik lidí umírá v Sýrii. Samozřejmě že terorismus je problém a jeho kořeny souvisejí částečně se Sýrií. Zaměňujeme ale příčiny a následky.
Ve filmu jsem chtěl také ukázat, jak tenká je hranice mezi tím, koho považujeme za dobré hochy a koho za ty špatné. Co vedlo k tomu, že se syrská revoluce radikalizovala. A o tragédii rodiny Ayachiů. Syn bojoval ve jménu svého otce, a když zemřel, otec se snažil navázat tam, kde syn skončil.
The Father, the Son and the Holy Jihad (Otec, Syn a džihád svatý). Režie: Stéphane Malterre. Syřan Bassam Ayachi se stal zářným příkladem integrace do francouzské společnosti. Vzal si Francouzku, založil rodinu, podnikal. Příběh jeho rodiny byl prezentován jako úspěšné propojení života v islámské víře a západních hodnot. Jak se ale v jeho rodné zemi zhoršovala situace, Bassam se začal radikalizovat. Jeho syn Abdelrahman šel ještě dál, když v roce 2011 vstoupil do Svobodné syrské armády a začal přímo v Sýrii bojovat proti tamnímu prezidentu Bašáru Asadovi. Téma hledání vlastní identity v nesourodých kulturách je představeno v silném dokumentu, kterému nechybí exkluzivní záběry přímo ze syrských bojových akcí.
