Peking - Po Zemi chodí sedm miliard lidí, oznámil minulé pondělí s hrdostí generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Zároveň s tím se ale vyrojily zprávy, kterak je Země přelidněná a takové tempo růstu populace je dlouhodobě neudržitelné.
Pozadu nezůstala ani Čína, která upozornila, že nebýt jejího zásahu, mohla mít planeta sedm miliard obyvatel už před pěti lety.
"Pokud bychom nezavedli plánovanou rodinnou politiku, dosahovala by teď čínská populace 1,7 miliardy," cituje čínská agentura Sin-chua Čaje Čen-wua ze sociologické a demografické fakulty pekingské univerzity Žen-min.
"Politika jednoho dítěte", jíž se Peking v cizině chlubí a kterou praktikuje už 33 let, ale v Číně nemá jen zastánce. Tomu, kdo pravidla poruší, hrozí finanční postihy, výpověď z práce a další komplikace. A to se některým Číňanům přestává líbit.
Zaplatit pokutu? Děkuji, nechci
Způsob, jakým Čína reguluje počet obyvatel, podporuje 76 procent Číňanů. Přímo se dotýká manželských párů v městských oblastech, tedy asi 4 z 10 lidí. Výjimku dostali příslušníci menšin nebo vesničané pracující v zemědělství - pokud se jim jako první narodí dívka, mají ještě jeden "pokus".
Ostatní mají smůlu. Ukázkovým příkladem je dnes 44letý někdejší úspěšný právník Jang Č'-ču.
Jako učitel práva na Univerzitě politických studií v Pekingu patřil k vyšší střední třídě a vedl spokojený život. Do té doby, než loni se svou manželkou zplodil druhou dceru. Tím se ovšem dostal do hledáčku mocné Populační a rodinné komise a nastaly potíže.
Předem prohraný boj
Kdyby zaplatil pokutu 240 642 jüanů (téměř 660 tisíc korun) a smířil se s tím, že jeho druhorozená dcera nedostane potvrzení o trvalém pobytu v Pekingu, což ji připraví o právo na využívání služeb státu a studia na státní škole, nic by se nestalo.
To Jang Č'-ču ale odmítl a pustil se do boje se státní mašinérií. Svůj případ medializoval, poskytoval rozhovory zahraničním novinářům a na komisi pro rodinnou politiku podal žalobu. Šlo přitom o první velký vzdor od roku 1978, kdy byl kontroverzní zákon přijat.
"Proč bych měl platit za to, že mám dítě? Jako občané máme právo mít děti. Čína navíc nepotřebuje omezovat porodnost, protože už je ve velkých městech jako Peking nebo Šanghaj beztak nízká," řekl serveru China Daily.
Jak sám předpokládal, prohrál. A v souladu s právními předpisy přišel i o práci. Jeho měsíční příjem klesl z pěti na sotva dva tisíce jüanů. Celou rodinu musí uživit příležitostným psaním odborných článků a právním poradenstvím.
Namísto dalšího auta druhé dítě
Jeho případ je ale spíš výjimkou. Podle čínských médií se vícečetná rodina v poslední době ve velkých čínských městech stává známkou úspěchu. Bohatí lidé si pořídí víc dětí a zaplatí pokutu, která se například v Pekingu pohybuje od tří do deseti průměrných měsíčních platů.
Chudí lidé ale státní nařízení z existenčních obav raději dodržují.
Přestože se o politice jednoho dítěte v Číně mluví čím dál otevřeněji, podle odborníků není pravděpodobné, že by se od ní v dohledné době upustilo. Nejen proto, že ji Peking hodnotí jako efektivní.
Důvod je prostý: posuzování, trestání a pokutování rodičů zaměstnává v nejlidnatější zemi světa přes půl milionu lidí.
