Skopje - Balkánská Makedonie zažívá chaos, jaký nepamatuje. A který - navzdory krátkodobému uzavření hranic - hned tak neskončí.
Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky překročilo jen během neděle a pondělí makedonskou hraniční čáru téměř 2000 běženců. Odhady OSN hovoří o tom, že v následujících měsících jich touto zemí projdou až 3000 denně.
"V Sýrii jsme ztratili všechno, musíte nám pomoci ukončit tu válku. Jakmile skončí, vracím se zpátky. Do Evropy přicházím nerad,” cituje jednoho ze syrských uprchlíků deník The Independent.
Deset tisíc Syřanů, Afghánců a Iráčanů prchajících před Islámským státem se během několika minulých dnů pokusila přejít z Řecka přes Makedonii a Srbsko a dále na sever do Evropské unie.
Po uzavření hranic, ke kterému vláda ve Skopje přistoupila minulý čtvrtek, se makedonská policie snažila uprchlíky odrazit dokonce pomocí omračujících granátů. Několik lidí bylo zraněno, davy se však nepodařilo dostat pod kontrolu.
"Ti lidé nemají srdce, naše tragédie je vůbec nezajímá,” řekl britskému deníku The Independent otec syrské rodiny, která byla nucena strávit chladnou noc mezi ostnatými dráty i s malým dítětem.
"Chceme jen projít. Ať alespoň pustí nemocné, nebo rodiče s dětmi. Jsme přece lidé, ne zvířata. To jsme utekli před smrtí, abychom zemřeli tady na hranicích po zásahu policie? Nebo na podchlazení?" cituje jiného Syřana zpravodajský server katarské televize Al-Džazíra.
"Je snad naší chybou, že je v naší zemi válka? Tohle přece není fér. Nejsme pro ně nic, ani naše pasy nic neznamenají. Představte si sebe na našem místě. Neudělali byste to samé pro svoje děti?” ptali se zoufalí lidé uvěznění na hranici.
Nemáme co ztratit, nikdy to nevzdáme
Hranice se opět otevřely až v neděli. Bezpečnostní složky propouštěly vybrané skupinky postupně, například těhotné ženy nebo rodiny s dětmi.
Vyčerpaní běženci teď pokračují přes Balkán dále do Evropy. Ve většině případů pěšky, bez jakéhokoliv majetku, zásob jídla nebo pitné vody, stejně tak jako překonali Turecko a Řecko.
Policejní zásahy na hranicích, při nichž byly použity omračující granáty a za které makedonskou vládu kritizují lidskoprávní organizace, jako například Human Rights Watch, prožívají různě.
"Jsme na to zvyklí," komentoval použití granátů Faváz ze Sýrie. "V Sýrii jsou opravdové bomby, tohle je jen pro děti. V Sýrii vidíte, jak se bomby blíží a čtyřpatrové domy odletí před vašimi zraky do povětří.”
Přesto je jejich odhodlání, se kterým proráží odpor na evropských hranicích, pro některé představitele státní moci stále překvapivé. "Jednou se mě jeden policista zeptal, co budu dělat, když mě přes hranici nepustí. Řekl jsem mu, že nikdy neodejdu, protože nemám co ztratit. Jestli mě chtějí zabít, ať mě zabijí na místě. Jsem původem Palestinec žijící v Sýrii, jsem běžencem kdekoliv, kam přijdu,” vysvětluje Faváz.
Jeho kolega jménem Rami přitakává. "Místní úřady si asi neuvědomují, že tito lidé jsou silnější, než si vůbec dovedou představit. Vždyť jaké možnosti mám v Sýrii? Nejsme tady na dovolené. Všichni máme vysokoškolské tituly, jen potřebujeme do země, která je přijímá.”
Po překročení makedonských hranic míří naprostá větši na z nich do Srbska a z něj do Maďarska, jež je nejbližší členskou zemí Evropské unie, kde narazí na další těžko překonatelnou hranici obestavěnou vysokým plotem.
Mnoho z nich by ale rádo pokračovalo až do Německa, nebo třeba Švédska.
Německá kancléřka Angela Merkelová proto vyzvala maďarskou vládu, aby přijala svou část odpovědnosti za žadatele o azyl, a ulevila tak balkánským zemím, které přistěhovalecká vlna těžce zasáhla.
Spolu s francouzským prezidentem Francoisem Hollandempak plánují vytvořit návrh bližší spolupráce při řešení uprchlické a bezpečnostní krize v Řecku a na Balkáně. Jeho součástí by mohlo být vybudování několika nových registračních center v Řecku a Itálii.
