Brusel (od naší zpravodajky) - Belgická premiérka Sophie Wilmèsová se chystá v pátek zveřejnit plán, jak zemi bezpečně vyvést z nouzového stavu, během kterého zůstávají uzavřené restaurace i řada obchodů a volný pohyb je omezen. Přísná opatření platí do 3. května. Novinkou budou roušky, které by měli Belgičané z nařízení vlády na veřejnosti začít nosit hned den poté.
Opatření ale bude mírnější než to, které znají například Češi. Belgická vláda nemůže zajistit roušky pro všechny, tak je nebude striktně ani vyžadovat. Plošné nařízení by navíc multikulturní belgická společnost nepřijala snadno.
Nošení ústenky proto vláda doporučí pouze pro konkrétní místa a situace - v metru, ve vlacích a dalších prostředcích veřejné dopravy, v obchodech nebo na místech, kde se setkává hodně lidí. Volně na ulici budou Belgičané moct dál chodit bez roušky.
Belgická vláda nemá dost testů na covid-19, aby se země vydala cestou masivního odběru vzorků a izolace nakažených, což by umožnilo rychlejší zrušení všech omezení volného pohybu.
Skupina belgických epidemiologů nasimulovala několik scénářů postupného uvolnění karantény. Kombinace dodržování vzdálenosti mezi lidmi a nošení roušek v uzavřených prostranstvích z něj vyšla jako nejnadějnější. Mimo jiné proto, že je proveditelná.
Roušky plní média
Už několikátý den proto plní belgické noviny "rouškové" zpravodajství, které si zažili také Češi. Hemží se články o tom, jaká ústenka je lepší, na kolik stupňů vyprat tu látkovou a kolik by jich ten který okres nebo region měl pořídit pro svoje obyvatele.
A rozmáhá se i domácí výroba. List Le Soir informoval, že se radnice několika měst ve Valonsku obrátily na dobrovolníky doma a vyzvaly je, aby jim pomohli naplnit městské zásoby. Konkrétně zastupitelné Lutychu oznámili, že doručí látku, střih a vše potřebné každému, kdo se zaváže ušít doma sto roušek.
Debata o rouškách ilustruje proměnu belgické diskuse o koronavirové nákaze. Belgičané doposud ústenky přecházeli a krčili rameny také nad vysokou smrtností v zemi ve spojení s covid-19. Situace se změnila minulý týden, když několik belgických autorit publikovalo články o alarmujícím množství mrtvých ve srovnání s ostatními evropskými státy.
Čísla vypadají hrozivě
Samotná čísla vypadají hrozivě. Jedenáctimilionová Belgie k 23. dubnu 2020 zaznamenala 6490 úmrtí kvůli koronaviru. Mezinárodní tabulky uvádějí 540 úmrtí na milion obyvatel, což je výrazně více než v případě obdobně lidnatého Česka (19 mrtvých na milion obyvatel), ale také sousedního Německa (61) nebo i Itálie (408), která několik týdnů vedla černou statistiku.
Účastníci nastalé debaty upozornili, že by se belgické číslo mělo dělit dvěma nebo alespoň o třetinu krátit. Belgie totiž do celkového množství počítá také "pravděpodobná" úmrtí na covid-19, tedy i ty zesnulé, kteří měli symptomy nemoci, nebyli ale otestovaní. Česko a většina ostatních zemí naopak mezi oběti covidu počítá jen testem prokázané případy.
"Neznamená to, že by belgické číslo bylo příliš nadhodnocené. Spíše, že jiné země uvádějí počet obětí covid-19 ještě podhodnocenější než my," řekl pro deník Aktuálně belgický sociolog Geoffrey Pleyers. Autor jednoho z článků, který v Belgii rozpoutal debatu o vysoké úmrtnosti na covid-19.
Od minulého týdne proto belgická vláda vedle samotného počtu mrtvých uvádí také to, u kolik z nich přítomnost nákazy potvrdil test.
Nejvyšší úmrtnost hlásí domovy pro seniory
Následkem toho se obnažilo drama v domovech pro seniory. Jejich síť je v Belgii velmi rozsáhlá, fungují také jako denní stacionáře, kam si řada penzistů chodí třeba zahrát karty s vrstevníky nebo si jen nechat změřit tlak. A právě na tato zařízení připadá 53 % úmrtí.
Jde přitom převážně o pravděpodobné oběti pandemie, protože testem tu projde jen 4 až 7 procent lidí. Přes 90 % obětí ale vykazovalo možné symptomy.
Belgická média se od minulého týdne starobincům věnují a přinášejí dramatické zprávy. Například v jednom domově pro seniory v Huy na jihu Belgie, který ohlásil skokový nárůst mrtvých, testy prokázaly 98procentní pozitivitu na covid-19. Ze čtyřicetičlenného personálu měl negativní test jen jeden člověk a ze 43 rezidentů jen dva lidé.
"Podcenili jsme ochranu seniorských domů na počátku krize. Až obsesivně jsme se soustředili na naše nemocnice, aby měly dost lůžek na jednotkách intenzivní péče pro mladé a zdravé. Ale nikdo neposlal respirátory do domovů pro ty nejohroženější obyvatele," sypal si popel na hlavu tento týden belgický poslanec Georges Dallemagne, který začal jako jeden z prvních belgická čísla vnášet do veřejné debaty.
Sociolog Pleyers upozorňuje, že to není belgické specifikum. Na kapacitu špitálů se soustředila také řada dalších zemí a péče o nejstarší generaci izolovanou v domovech důchodců byla až na druhém místě - týká se to i Česka.
"Co lze označit za belgické specifikum, které krizi v seniorských domech ještě zhoršilo, je rozdělení pravomocí v zemi," pokračuje lektor renomované Katolické univerzity v Lovani. "Zatímco otázka veřejného zdraví náleží federální vládě, za tato zařízení odpovídají jednotlivé regiony. Než se jedni s druhými dohodli, kdo a za čí peníze pořídí respirátory a ochranné pomůcky do domovů pro seniory, ztratilo se mnoho času. A ve výsledku lidských životů," dodává.
