Soul - V Jižní Koreji žije nejvyšší počet teenagerů závislých na internetu.
V zemi proto existuje několik táborů, které nabízejí digitální detox. Na tři až čtyři týdny musejí jejich účastníci odevzdat mobilní telefony a vydržet po celou dobu bez připojení k internetu.
"Jsem hrozně frustrovaný. Připadám si jako v zajetí," svěřuje se během prvního týdne středoškolák Jun Jong americkému listu Washington Post.
Jihokorejské děti, které chytré telefony vlastní už od první třídy, jednoduše nevědí, jak žít v analogovém světě. Osmnáctiletý Jun se do tábora dostal proto, že rodiče znepokojovalo, když během prázdnin trávil až 14 hodin denně hraním počítačových her. Během školní docházky dokázal hraní omezit na 12 hodin.
"Rozvoj informačních technologií a těchto druhů přístrojů podporuje vláda, takže pomohla problém vytvořit," řekl Shim Jong-čul, ředitel tábora Národního centra pro mladistvé na léčbu závislosti na internetu v Muju. "Nyní se ho vláda snaží pomoci vyřešit," vysvětlil.
Závislost jako každá jiná
Průzkumy naznačují, že závislostí na připojení k internetu trpí téměř každý desátý dospívající Jihokorejec. Tento problém trápí celou zemi. Soul dokonce vydal opatření, které odpírá přístup k internetu po půlnoci všem lidem mladším 16 let. Pro mnoho z nich ale nebylo příliš těžké najít způsob, jak ho obejít.
Nejúčinnější opatření je proto mladé lidi jednoduše závislosti zbavit. K tomu slouží tábory, ve kterých se během tří až čtyř týdnů mohou děti věnovat běžným aktivitám, od kterých je v běžném životě odvádějí hry, aplikace a nonstop připojení. V kempech uprostřed přírody místo ťukání do mobilů a tabletů chodí na procházky, lezou po horách, učí se hrát na kytaru nebo si spolu třeba jenom povídají.
Tábor v Muju takto funguje už celý rok.
Během něj ho navštívilo už 5000 teenagerů. Všechny je sem poslali buď jejich rodiče, nebo učitelé ze školy poté, co prošli oficiálním hodnocením závislosti na internetu. "Závislost na internetu chápeme jako jakoukoliv jinou závislost, například tu na alkoholu," vysvětluje ředitel tábora.
A přesně tak to v detoxikačním táboře v Muju podle listu Washington Post vypadá. I tam padají tresty za schované zakázané telefony a ne zrovna zřídkakdy se chovanci pokouší z procházek utéct do více než čtyři kilometry vzdálené vesnice, aby mohli uspokojit nutkavou potřebu v nějaké internetové kavárně.
Po odpykání si předem stanovené doby v táboře projdou jeho účastníci novým hodnocením závislosti. Ani po skončení tábora ale nemají závislí teenageři vyhráno. Do školy je pak ještě po nějakou dobu budou chodit pravidelně kontrolovat speciální školní poradci.
Na hodnocení toho, jak se daří zařazovat vyléčené děti zpět do jejich života a jestli jim pobyt v táboře přináší dlouhodobé výsledky, je ale ještě příliš brzy. Alespoň jim ale někdo připomene, že čas se dá trávit i mnoha jinými způsoby než jen s chytrým telefonem se super rychlým připojením v ruce.
