Hongkong - Hongkong paralyzovaly masové studentské protesty za svobodu. Do ulic už několik dní vyrážejí desítky tisíc lidí.
Žádají zrušení práva čínské vlády schvalovat kandidáty do hongkongské autonomní vlády.
Proti vládě se protestuje leckde ve světě. Nikde to ale není takové jako v Hongkongu, popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz ředitelka neziskové organizace Prague Freedom Foundation Veronika Rozmahelová, která je přímo na místě.
Aktuálně.cz: Můžete popsat, jaká teď v Hongkongu panuje atmosféra?
Viděla jsem prodemokratické protesty v Turecku a byla i svědkem shromáždění Ocuppy Wall Street, tohle je ale něco naprosto odlišného.
Veronika Rozmahelová: Naprosto mírumilovná, klidná a přátelská. V centru shromáždění jsou především studenti. Přicházejí ale i celé rodiny. Lidé se k sobě chovají laskavě, diskutují o demokracii a o budoucnosti, po níž touží.
A.cz.: To se na akcích tohoto typu moc často nevídá...
Viděla jsem prodemokratické protesty v Turecku a byla i svědkem shromáždění Ocuppy Wall Street v New Yorku, tohle je ale něco naprosto odlišného. Je to jako nebe a dudy.
V Turecku to bylo - mírně řečeno - temperamentní, tady je vše mnohem mírnější a organizovanější.
Lidé dbají na to, aby nedali úřadům žádnou záminku k zásahu, například kvůli vandalismu. Proto když například píšou vzkazy a hesla na chodník, jde za nimi vždy skupina studentů, kteří to zase smývají. Spontánně tu vyrůstají stánky, z nichž studenti rozdávají jídlo a pití.
A.cz Kdo ty protesty organizuje?
Studentské kluby a dobrovolníci z jejich řad. Zajímavé na tom je, jak jsou mladí. Často nejde o vysokoškoláky, ale o středoškoláky. Těm lidem je většinou tak okolo patnácti, sedmnácti let.
Jak jsem říkala, přicházejí i starší lidé, většinou jsou to ale velmi mladí lidé, kteří si dobře uvědomují, že chtějí žít ve skutečně svobodné společnosti a mají odvahu za to bojovat. Když jste starší a máte rodinu, je to složitější. Změnu však chtějí všichni.
A.cz: Dovedete odhadnout, kolik lidí se v centru města schází?
Hovoří se o desítkách tisíc. Teď ale byly státní svátky. Část z nich zůstává i přes noc.
A.cz: Co vlastně žádají?
Hongkong je jiný než zbytek Číny. Jsou to dvě odlišné kultury a stejně tak se liší i politický systém. Tady je to v mnoha ohledech svobodnější.
Protestující chtějí zrušení volební reformy, jež jim část svobod vzala (vláda má schvalovat volební kandidáty - pozn. red.).
Tohle je jen začátek
A.cz: Pokud uspějí, nebudou chtít víc? Nebudou žádat úplnou svobodu západního typu?
Budou. Tohle je jen začátek. Na druhou stranu - studentští lídři si dobře uvědomují, že budou potřebovat podporu a sympatizanty v pevninské Číně a že je potřeba postupovat krok za krokem. A prvním krokem je zrušení reformy.
A.cz: Jsou protestující přesvědčeni, že uspějí?
Ano. Domnívám se, že pokud by úřady neustoupily a bylo například rozhodnuto, že se protesty rozpustí nebo by je rozehnala policie, budou svolávány další a další demonstrace. Lidi tady jsou nadšení a odhodlaní svobodu vybojovat. Bude taky záležet, s čím přijdou studentští lídři, na čem se dohodnou se zástupci hongkongské vlády.
A.cz: Co na to říká hongkongská autonomní vláda?
Oficiálně samozřejmě musejí zůstávat loajální centrální vládě v Pekingu. Se studenty ale mluví, diskutují s nimi a naslouchají jim.
Plní funkci jakéhosi prostředníka mezi demonstranty a komunistickou vládou v Číně.
A.cz: Co bude následovat, pokud Peking neustoupí? Studenti prý hrozí, že jestli jim úřady nevyhoví, obklíčí a obsadí vládní budovy.
To souvisí s tím, že protest paralyzuje celé město. Demonstranti obsadili hlavní dálnici, která vede do finančního srdce metropole.
Zatím to příliš nevadilo, protože byly dva dny volna. V pátek je všední den a pak zase víkend, takže by to mohlo vydržet do neděle. Delší dobu je protest v současné podobě neúnosný. K těm vládním budovám chtějí, aby nepřekáželi, ale zároveň dali jasně najevo, co chtějí a že si za tím stojí.
A.cz: Co policie?
Stojí stranou, drží se opodál. Policisté na protest dohlížejí, není jich ale mnoho. Protest je poklidný, takže nemají důvod zasahovat. Demonstrace, i když ne v takové míře, jsou v Hongkongu normální. A policie i lidé jsou na to zvyklí.
Na druhou stranu nikdo neví, jak to celé dopadne. Objevily se už zvěsti, že se schyluje k zásahu. Mluvilo se tady o tom, že mají policisté připraven slzný plyn. Demonstranti jsou na to připraveni. Mají plynové masky, šály, šátky apod.
A.cz: Lidé demonstrují s deštníky v rukou, mluví se o "deštníkové revoluci". Proč?
Mluvilo se tady o tom, že mají policisté připraven slzný plyn. Demonstranti jsou na to ale připraveni.
Má to tři důvody. První večer, kdy zasáhla policie, měli lidé deštníky na obranu, protože s sebou nic jiného neměli. Zároveň tu často prší nebo pálí slunce, takže to v podstatě bez deštníku nejde.
Deštníky se proto staly symbolem protestu. Lidé si na ně píšou nejrůznější vzkazy a hesla nebo malují obrázky.
A.cz: Proč jste vlastně do Hongkongu přijeli?
Působím jako ředitelka neziskové organizace Prague Freedom Foundation, která navazuje na dědictví Václava Havla a snaží se podporovat nezávislou žurnalistiku tam, kde není zavedená nebo pokulhává. Spolupracujeme s Rádiem Svobodná Evropa a nyní i s Rádiem Svobodná Asie. Byli jsme zrovna v Barmě, a když jsme se dozvěděli, co se děje v Hongkongu, nemohli jsme nepřijet.
A.cz: Co tam konkrétně děláte?
Přijeli jsme ukázat, že Česko tohle hnutí podporuje. Chceme tady vybudovat kopii tzv. Lennonovy zdi, kde by lidé mohli uměleckou formou vyjadřovat svou touhu po svobodě.
Už jsme oslovili některé pouliční umělce. Vylepujeme také vzkazy s vyjádřením podpory v češtině a čínštině a setkáváme se se skvělou zpětnou reakcí. Lidé tu znají Václava Havla a vědí i o sametové revoluci.
A.cz: Jak je to vlastně s nezávislou žurnalistikou v Hongkongu?
Je pravda, že všechna média nejsou úplně nestranná, vycházejí tu nicméně i prodemokratické noviny. Navíc, pokud jde o současnou situaci, Hongkong není zas tak velký, aby mohla média to, co se děje v centru, ututlat.
