Priština - Když přede dvěma lety naznačil srbský prezident Boris Tadić, že by se otázka Kosova mohla vyřešit rozdělením sporného území, odpověděli Albánci kategorickým ne.
Ačkoliv Tadić tehdy své teritoriální požadavky jasně neformuloval, klonila se většina kosovských Srbů k modelu, na jehož základě by pod kontrolou vlády v Prištině zůstalo přibližně šedesát procent území.
To ale bylo pro Albánce nepřijatelné. Přišli by tím mimo jiné o většinu uhelných dolů, které leží hlavně na severu a východě státečku o rozloze necelých 11 tisíc kilometrů a které tvoří hlavní díl jeho bohatství.
Ani dva a půl roku po vyhlášení kosovské nezávislosti se však Prištině nepodařilo přimět Bělehrad, aby změnil svůj postoj a Kosovo uznal jako nezávislý stát.
Čtvrtek nic nezměnil
Nic na tom nezměnilo ani čtvrteční rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v Haagu, podle kterého nebylo vyhlášením kosovské nezávislosti porušeno mezinárodní právo.
Obě strany ale společné řešení budou muset najít. Bez integrace do evropských struktur je ekonomické přežití Kosova nemyslitelné a o vstup do EU usiluje i Bělehrad.
"Budoucnost Srbska leží v Evropské unii. A budoucnost Kosova leží rovněž v Evropské unii," reagovala na čtvrteční výrok haagského soudu vrcholná představitelka EU pro zahraniční záležitosti a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová.
Bosenští Srbové jsou pro
Současný status quo v Kosovu je z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Srbové kontrolují přibližně patnáct procent kosovského území a Albánci nenaleznou nikdy ani ekonomické, ani vojenské prostředky, aby toto teritorium dobyli zpět.
Kosovo je stiženo pětačtyřicetiprocentní nezaměstnaností, Albánci nemohou plně využívat místní zdroje a Bělehrad může kdykoli zastavit zásobování kosovského území elektrickou energií.
Srbové, kteří tvoří necelou desetinu tamní populace, na druhé straně živoří v řadě enkláv v okolí Prištiny a Kosovské Kamenice, střežených mezinárodními jednotkami KFOR. A ty nemohou v Kosovu zůstat věčně.
Třicetitisícové Kosovo Polje, u kterého bylo vojsko knížete Lazara v roce 1389 poraženo Turky a které hraje v srbské mytologii prvořadou úlohu, je dnes z pětaosmdesáti procenty obýváno Albánci.
To, že obě strany musí najít kompromis, je jasné i premiérovi Republiky srbské v Bosně Miloradu Dodikovi.
"Vím, že pravoslavná církev a mnoho lidí v Srbsku se mnou nebude souhlasit, Kosovo ale nemůže v příštích padesáti letech zůstat vězněm Bělehradu," řekl Dodik v rozhovoru pro černohorský deník Dan.
Daytonská a Trianonská smlouva
Bělehradský analytik Nebojsa Vladislavjević s nezávislostí Kosova v podstatě souhlasí, kloní se ale k tzv. Daytonskému modelu. Tedy samostatnému státu uznanému OSN a rozdělenému podle etnických linií na základě Daytonské smlouvy podepsané v roce 1995 po skončení války v Bosně a Hercegovině.
"Daytonský model je aplikovatelný pro Kosovo, protože zajišťuje srbské menšině bezpečnost i vlastní vládu a zároveň udržení těsných vztahů se Srbskem," tvrdí Vladislavjević.
Albánci se ovšem obávají, že pokud by Priština s takovýmto modelem souhlasila, srbská území v Kosovu by se za pár let připojila k vlastnímu Srbsku.
Této myšlenky se ostatně nevzdali ani bosenští Srbové.
Obnovení Velkého Srbska by ovšem mohlo pro změnu inspirovat maďarské nacionalisty zpochybňující Trianonskou smlouvu podepsanou roku 1920. Na jejím základě přišlo o většinu svého území někdejší Uhersko.
Proto také kosovskou nezávislost neuznalo Slovensko a Rumunsko, které mají na svém území početnou maďarskou menšinu.
Albánci v jižním Srbsku
Případný kompromis mezi Bělehradem a Prištinou bude muset podle všeho zahrnout také albánskou menšinu na jihu Srbska v okresech Preševo, Bujanovac a Medvědža.
"Pokud se Srbové na severu Kosova chtějí odtrhnout, Albánci v jižním Srbsku jsou připraveni připojit se ke Kosovu," prohlásil minulý měsíc předseda parlamentu v Prištině Jakup Krasniqi.
Výměnu území okamžitě popřel státní tajemník v srbském ministerstvu pro Kosovo a Metohiju Oliver Ivanović. "Tuto myšlenky zcela odmítáme," řekl v rozhovoru pro agenturu Tanjug.
Ačkoliv ale srbský ministr zahraničí Vuk Jeremić ve čtvrtek prohlásil, že Bělehrad kosovskou nezávislost "neuzná nikdy", dva miliony Albánců a 120 tisíc Srbů obývajících Kosovo nemůže zůstat v právním vzduchoprázdnu do nekonečna.
Tak jako společné řešení našli svého času Řekové a Turci v Thrákii a Anatolii a muslimové, Chorvaté a Srbové v Bosně, najdou ho jednoho dne i oni.
Ještě v roce 2005 Bělehrad prohlašoval, že nikdy nepřipustí samostatnost Černé Hory. Dnes je tato země plnoprávným členem OSN a její vstup do EU je víceméně formalitou.
