Na webovém portálu v Berlíně zaregistrované společnosti Erento.com si můžete pronajmout, nač si vzpomenete - auta, pracovní nářadí, filmovou techniku, dům v zahraničí nebo lidi, kteří pro vás budou pracovat.
Nejnovějším přírůstkem v dlouhém seznamu řidičů, hostesek, kuchařů a dalších jsou profesionální demonstranti. Zatím jich je k mání 320, seznam se ale každým dnem rozrůstá.
Poptávka existuje
Vesměs jde o studenty, kteří si za své služby účtují od 120 eur za den výše. Nejčastější taxa je 145, někteří jednotlivci pracují i od hodiny. Za tu si pak zpravidla účtují 25 eur.
Ne že by byli svolní k čemukoli - ve svých profilech jasně uvádějí, že se nenechají najmout například pravicovými extremisty. Jinak si ale v zásadě nevybírají.
Většina z nich jsou mladí, dobře vypadající lidé, kteří by se mohli ucházet o práci i v modelingových agenturách. Možná i proto do svých profilů uvádějí i takové informace, jako je velikost boty či délka a barva vlasů. A pochopitelně také akční rádius. Zpravidla do sta kilometrů od místa bydliště.
Mluvčí Erenta nechtěl prozradit, kolik demonstrantů (či promotérů, jak si také říkají) se jim od začátku roku, kdy službu spustili, podařilo pronajmout. Zájem prý však existuje.
Německá média například informovala o jedné protestní akci v Mnichově, jíž se účastnili placení demonstranti, neboť stoupenci dané kampaně byli příliš staří na to, aby prostáli venku dlouhé hodiny a mávali při tom transparenty.
Skutečnost, že si za své peníze můžete dnes pronajmout i demonstranta, pochopitelně vyvolává nejrůznější reakce.
Kdo tě platí?
Řada německých komentátorů, především těch starších, lamentuje a dovolává se ideálů z roku 1968, kdy byly ulice plné rebelujících studentů, a o peníze jim rozhodně nešlo. Znepokojení ale vyjadřují i mladí bloggeři:
"Není to smutné? Dřív své cíle a zájmy obhajovali studenti na ulici zadarmo, dnes své politické hlasy prodávají," píše na svém blogu například Patrick Ruthard alias mephitic.de z Ingelheimu nad Rýnem.
A jeho kolega, figurující v kyberprostoru pod přezdívkou Paxelles, si přisazuje a nazývá nejnovější trend "kapitalistickou odpovědí na idealistické protesty 20.století":
"Člověk si musí klást otázku, kolik z těchto falešných demonstrantů protestuje při zasedáních Světové obchodní organizace nebo na demonstracích proti americké politice."
