Praha - S připnutým odznakem ve tvaru mapy Sýrie, vyvedeným v barvách revoluční vlajky (zelené, bílé a černé), vypráví dvaatřicetiletá syrská Češka či česká Syřanka Sandra Bitarová svůj dramatický příběh.
Dcera syrského otce a české matky, která má syrský i český pas, prošla v Sýrii jako stoupenkyně revoluce proti režimu Bašára Asada vězením, výslechy a nakonec útěkem ze země, do které se chce vrátit až po pádu režimu a vítězství revoluce.
Doufá, že to bude příští rok.
Povstání v Sýrii už trvá skoro dva roky. Od března 2011. O život přišlo 42 tisíc lidí, syrská armáda nasadila proti rebelům a městům pod kontrolou opozice i tanky, letadla a nejnověji i rakety Scud s doletem zhruba 300 kilometrů.
Svět se teď ptá, jestli režim, který v posledních týdnech utrpěl několik porážek, bude schopen použít i chemické zbraně.
Desetitisíce osob zmizely ve vězení a nejsou o nich žádné zprávy. Sandra Bitarová strávila za mřížemi třiačtyřicet dní.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz se vrací k tomu, proč se tam ocitla.
(Podívejte se na fotografie zničené Sýrie, připomínající Evropu roku 1945)
Pracovala v Damašku v reklamní agentuře. Pomáhala lidem v obklíčeném a ostřelovaném Homsu, jehož některé části vojáci Bašára Asada odřízli od okolí a odpojili od vody i elektřiny.
"S kamarády jsme posílali do města humanitární pomoc. Hlavně dětem. Mléko, léky, oblečení nebo matrace, protože mnoho lidí muselo přespávat ve školách nebo mešitách. Také jsme se snažili s dětmi pracovat jako psychologická poradna. Viděly a prožily strašné věci, tak jsme do některých rodin chodili, hráli si s nimi, kreslili. Aby se nějakým způsobem odreagovaly a udržely se v normálním životě.
Také jsme pořádali sbírky na lidi, kteří z různých částí Sýrie kvůli bojům utekli do Damašku. Dávali jsme jídlo asi pětapadesáti rodinám a cukroví nebo čokolády dětem," vypráví Sandra Bitarová.
Když na přelomu roku 2010 a 2011 vypukly revoluce v Tunisku, Egyptě, Jemenu či Libyi, mnozí Arabové nevěřili, že se něco takového může stát i v Sýrii. Zemi, známé tyranským režimem strany Baas a mimořádně surovou tajnou policií.
Dokonce se našlo dost těch, kteří se domnívali, že v Sýrii revoluce nepropukne, protože režim je natolik brutální, že se lidé protestovat prostě neodváží.
Odvážili. A prezident Bašár Asad zareagoval střelbou ostrými náboji do demonstrantů, masovým zatýkáním, mučením, vyhrožováním. Přišli si i pro Sandru Bitarovou.
"Dali mě na samotku, kde jsem zůstala jedenadvacet dní. Nikdo se mnou nemluvil týden. Cela měla rozměry 180 na 80 centimetrů. Postel tam nebyla, jenom deka na zemi. Všude plno vší. Dvakrát denně jsem dostávala hrozné jídlo, které snad ani nelze nazvat jídlem, jednou za patnáct hodin jsem mohla na záchod.
Slyšela jsem přes zdi, jak mučí lidi. Skoro nonstop někdo křičel. Když jsem tam chodila chodbou, viděla jsem několik mužů s ranami po celém těle, tekla z nich krev. Někteří měli otevřené rány a bylo vidět maso. Přitom jsem ani nevěděla, jestli je den, nebo noc, bylo to v podzemí, bez oken."
Ze Sýrie docházejí zprávy o krutém týraní zadržených, které má zastrašit všechny příznivce revoluce a také donutit vyslýchané k vyzrazení dalších jmen. Zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Lachdár Brahímí, který rozhodně není žádným velkým přítelem syrské opozice, nazval poměry ve věznicích a na vyšetřovnách v Sýrii "středověkým mučením".
"Mě nemučili, ale třeba jednu moji kamarádku ano. Nohy měla od bití úplně modré," vzpomíná Sandra.
Podle svých slov se po návratu do bytu nejdříve pořádně vykoupala, aby se zbavila vší. Upozornila některé kamarády, že policie o nich ví.
Protože se bála dalšího zatčení, odjela do Libanonu a odtud pak do Prahy.
Nevěří, že se lze s Asadem dohodnout. Prý se nevzdá, ztratil totiž smysl pro realitu. "Ptala jsem se ve vězení, když mě vyslýchali, proč bombardují a ostřelují i děti a ženy ve městech. Odpověděli, že jsou to děti nepřátel. Takhle oni uvažují," dodává.
V Sýrii museli zůstat její rodiče. Otec, lékař, je na seznamu kritiků režimu už mnoho let a nemá nárok na vydání pasu.
I přes obrovskou převahu ve výzbroji, hlavně v těžkých zbraních, je režim po téměř dvou letech v defenzívě. Ztratil sever a západ Sýrie, převážnou část největšího města Aleppa, tvrdě se bojuje i v metropoli Damašku.
Asad nedávno v televizním rozhovoru prohlásil, že jeho osud libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, zastřeleného a ubitého na ulici, nepotká.
Už jednou se ale kolosálně zmýlil. V interview pro Wall Street Journal v únoru 2011 řekl, že v Sýrii žádná revoluce nebude, protože Syřané mu věří a podporují ho. Několik dní nato začaly první demonstrace…
