Čeljabinsk/Ondřejov - Zatímco na jižním Urale pokračují opravy po ničivé kosmické sprše částí Čebarkulského meteoritu, čeští astronomové jako první - a zatím jediní - na světě vypočítali přesnou dráhu jeho letu.
Skupina fyziky meteorů Astronomického ústavu Akademie věd ČR použila sedm videozáznamů pozorovaného pádu, které byly přístupné na internetu a byly vhodné pro přesné zpracování. Klíčové byly zeměpisné souřadnice místa, odkud byl záběr pořízen, a příslušný úhel.
Na základě těchto záběrů se astronomům podařilo zrekonstruovat dráhu tělesa ve Sluneční soustavě a následně i v zemské atmosféře.
Tým vedený Pavlem Spurným zjistil, že pozorovaná dráha v atmosféře byla dlouhá 254 km. Těleso bylo poprvé zachyceno na záznamech ve výšce necelých 92 km nad zemským povrchem, kdy začalo jasně zářit.
Meteorit se pohyboval rychlostí 17,5 km za sekundu po dráze skloněné 17 stupňů. Jeho jas se neustále zvyšoval.
Na krátký okamžik dokonce zastínil slunce. O 11 sekund později, ve výšce 32 km nad zemí, se meteorit začal rozpadat.
Drobení "přežilo" jedno velké těleso, které bylo na videích vidět po další tři vteřiny, několik středně velkých úlomků, které pohasly dříve a tisíce drobných úlomků, které již sledovány být nemohly. Největší těleso se před pohasnutím zbrzdilo na rychlost 4 km/s.
Z toho vědci odhadli jeho hmotnost: 200 až 500 kg. To odpovídá velikosti kolem půl metru.
V této podobě už meteorit dopadl na led jezera Čebarkul, který při rychlosti kolem 150 m/s prorazil a skončil na jeho dně. Při dopadu na led se z něj odlomily malé odštěpky.
Vlastní těleso na dně dosud nalezeno nebylo. Jeden nebo dva větší meteority o hmotnosti nad 10 kg by měly ležet poblíž vesnice Travniki.
Malé meteority o hmotnostech maximálně desítek gramů budou rozprostřeny v pásu několik kilometrů širokém a až 30 km dlouhém, začínajícím mezi městy Korkino a Jemanželinsk a pokračujícím směrem na západ.
Země dostane strážného anděla, jistotu nám ale nedá
Astronomové vysvětlili i to, proč nebyl meteorit zpozorován dříve. Před dopadem se totiž promítal na oblohu do blízkosti slunce (úhlová vzdálenost menší než 20 stupňů), a byl tedy pozemskými přístroji nepozorovatelný. Jinými slovy: Nemohl být před dopadem objeven.
Dopad čebarkulského meteoritu v obrazech:
To by se ale mělo v budoucnu změnit. Američané připravují projekt Large Synoptic Survey Telescope (LSST), který každé tři dny pokryje 60 % oblohy do hloubky přibližně 25. hvězdné velikosti, tedy o 4 magnitudy hlouběji, než typicky dosahují současné prohlídky.
LSST by měl být schopný zaznamenat hrozící nebezpečí až 25 dní předem. Fungovat by měl od roku 2020.
Již v pondělí z indického kosmodromu odstartoval nanosatelit kanadské výroby. Zařízení NEOSSat (Near-Earth Object Surveillance Satellite) bude z orbity monitorovat pohyb těles na oběžné dráze kolem slunce do vzdálenosti 50 milionů kilometrů.
Zaznamená ale jen opravdu velká tělesa. Před Čebarkulským meteoritem ani planetkou 2012 DA14 by předem nevaroval.
Dopad Čebarkulského meteoritu byl největší zaznamenanou srážkou vesmírného tělesa se Zemí od tzv. Tunguské události v roce 1908. Úlomky meteoritu v Čeljabinské oblasti způsobily škody za 33 milionů dolarů, lékařskou pomoc vyhledalo 1200 lidí a do obnovení pořádku bylo nasazeno na 20 tisíc lidí.
