Washington - Objem emisí skleníkových plynů v ovzduší podle amerického ministerstva energetiky rekordně vzrostl. Nárůst je dokonce tak veliký, že přesahuje i ty nejpesimističtější prognózy, které vyslovili klimatologové před čtyřmi lety.
Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) v roce 2007 vydal svou zatím poslední velkou studii o globálním oteplování, v níž předpokládal, že na konci tohoto století stoupnou teploty o 2,4 až 6,5 stupně Celsia.
Za realistický odhad však považoval oteplení o 4 stupně Celsia. Americké ministerstvo energetiky teď ale uvádí, že čísla za rok 2010 ukazují na tak vysoké emise skleníkových plynů, především oxidu uhličitého, že bude překročen i ten nejpesimističtější scénář.
"Čím více mluvíme o kontrole emisí, tím více rostou," řekl agentuře AP John Reilly z Massachusettského technologického institutu.
"Pokud jde o emise, pak se zdá, že světová finanční krize skončila," komentoval lakonicky nárůst objemu vypouštěných skleníkových plynů Tom Boden z Národní laboratoře Oak Ridge.
O půl miliardy tun víc
Svět loni napumpoval do ovzduší o 564 milionů tun oxidu uhličitého více než v roce 2009, tedy o celých šest procent.
O tento "monstrózní" nárůst se z poloviny postaraly Spojené státy a Čína. Obecně ale lidé v roce 2010 začali znovu cestovat a výroba se celosvětově opět zvýšila, což způsobilo nárůst spotřeby fosilních paliv, která jsou hlavním zdrojem CO2.
Tento šokový nárůst znamená, že cíl nedovolit, aby teplota na konci století stoupla o více než dva stupně, je pouhým nedostižným snem.
Vědci přitom varují, že oteplení o dva stupně Celsia by mohlo znamenat potenciálně "nebezpečnou klimatickou změnu".
"Takové globální oteplení by rozvrátilo životy stovkám milionů lidí po celé planetě a vedlo by k masové migraci a ke konfliktům. Každý rozumně myslící člověk by se snažil takové riziko drasticky omezit," řekl v souvislosti s čísly za rok 2010 listu Guardian Fatih Birol z Mezinárodní energetické agentury (IEA).
IEA spočítala, že průměrné roční emise skleníkových plynů nesmí do roku 2020 překročit 32 miliard tun, má-li se svět vyhnout tomu nejhoršímu scénáři.
Pokud by však letos emise vzrostly stejně výrazně jako v roce 2010, pak by byl tento limit překročen o devět let dříve, než se počítalo, a bylo by nemožné udržet globální oteplování na přijatelné úrovni.
Naděje v rozvojových zemích
John Reilly přesto nachází na číslech z roku 2010 něco pozitivního. Uvádí, že v roce 1990 rozvojové země produkovaly přibližně 60 procent světových emisí skleníkových plynů, nyní je to podle něj zřejmě méně než 50 procent.
Ty rozvojové země, které ratifikovaly v roce 1997 Kjótský protokol, omezily obecně emise skleníkových plynů a dosáhly svého cíle snížit jejich objem přibližně o osm procent pod úroveň z roku 1990.
Sir David King, bývalý hlavní vědecký poradce britské vlády, nicméně říká, že údaje o globálních emisích skleníkových plynů ukazují, že se zatím nepodařilo rozbít vazbu mezi růstem hrubého národního produktu a růstem emisí.
