Londýn - Někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová trpí těžkou demencí, není ale ve stavu, že by hrozil její bezprostřední skon. Ve Spojeném království se přesto rozhořela debata, zda jí vystrojit státní pohřeb.
Rozbuškou morbidní diskuse se stal film Železná lady s Meryl Streepovou v hlavní roli, především ale petice, jež přistála na internetové stránce vlády premiéra Davida Camerona.
Její autoři v ní se špatně skrývaným sarkasmem požadují "privatizaci" pohřbu Thatcherové, přesněji financování obřadu ze soukromých zdrojů. Jen tak je totiž možné nabídnout někdejší předsedkyni vlády v případě odchodu na onen svět "to nejlepší" a zároveň "nezatížit dále státní rozpočet".
O tom, že se myšlenkou případného státního pohřbu tajně zabývá i Cameronův kabinet, napsal týdeník Sunday Times již v prosinci.
Nepříliš japného vtipu se okamžitě chopili komentátoři britských deníků a debata byla na světě.
Její účastníci se shodli v jednom: Státní pohřeb Thatcherové, o němž se před časem nenápadně zmínili také bývalí labourističtí premiéři Tony Blair a Gordon Brown, by v souvislosti s úspornými opatřeními Cameronova kabinetu Brity rozdělil ještě více, než jsou rozděleni dnes.
Poctu ano, ale ne takovou
Levicový Guardian upozornil, že podobný akt by byl v méně majetných vrstvách společnosti chápán jako urážka a vedl by k demonstracím. Řada Britů vzpomíná dodnes s hořkostí na radikální kurs z let 1979-1990, kdy Thatcherová stála v čele konzervativní vlády a postarala se o četné škrty a masivní propouštění ve státním i soukromém sektoru.
Proti státnímu pohřbu je i Peter Osborne, šéfkomentátor deníku Daily Telegraph, blízkého konzervativcům. Thatcherová si podle něj zaslouží poctu, ne však tohoto druhu, protože příliš mnoho britských občanů se domnívá, že svou nekompromisní politikou zničila jejich život.
V důsledku hospodářských těžkostí Británie totiž "železná lady" sáhla v osmdesátých letech k rozsáhlým úsporám a nezaměstnanost dosáhla za její vlády dosavadního poválečného maxima. Totéž platilo pro ceny nemovitostí a inflaci.
Guardian si ovšem nezapomněl přisadit s tím, že škrty Cameronova kabinetu jsou ještě rozsáhlejší a že za časů Thatcherové pracovalo ve státním sektoru více lidí než dnes.
Železná lady je ale spojována především se zkrocením moci odborů - zatímco na počátku její vlády v nich byla organizována čtvrtina britských zaměstnanců, a tedy 13,2 milionu osob, v roce 1990 to bylo už jen 9,8 milionu.
Zatímco na počátku její vlády pobíralo méně než tři pětiny průměrného příjmu v zemi 13,4 procenta Britů, v roce 1990, kdy ji v premiérském křesle vystřídal John Major, to bylo už 22,2 procenta.
Čtyři velikáni
Nejenom liberální, ale i někteří konzervativní komentátoři navíc pochybují, že Thatcherová dosáhla za své kariéry velikosti čtyř premiérů, jimž byl v posledních dvou stech letech státní pohřeb se mší ve svatopavelské katedrále a náhrobkem ve Westminsterském opatství přisouzen.
Totiž vítězi nad Napoleonem, vévodovi z Wellingtonu, dvěma předsedům vlád z druhé poloviny 19. století, konzervativci Palmerstonovi a liberálu Gladstoneovi a pak muži, který porazil Hitlera: Winstonu Churchillovi.
Poukazují také na to, že na rozdíl od četných vojenských vítězství čtyř velikánů britské politiky dosáhla "železná lady" pouze jednoho. V roce 1982 vyslala britský expediční sbor k Falklandám, aby odtamtud vystrnadil jednotky, s jejichž pomocí souostroví obsadila argentinská junta.
