Od zvláštní zpravodajky - "Byl jsem obyčejný civilista," začíná Žemčugov svůj příběh. Stojí vzpřímený a vojenská vyznamenání na jeho hrudi ukazují, že dnes už běžným civilistou není. Mluví ukrajinsky, občas se zarazí a pár vteřin přemýšlí nad správným slovem. Přestože je jeho rodnou řečí ruština, na veřejnosti ji nepoužívá.
"V sovětských dobách se Luhanská oblast rusifikovala a ve městech se dlouho mluvilo rusky," popisuje dobu, do které se narodil. Když komunisté v roce 1922 ustavili Sovětský svaz, stala se Ukrajina jednou z jeho republik. "Už jsem se rozhodl, že na Ukrajině budu mluvit ukrajinsky. Řečí, kterou jsem se učil ve škole. S manželkou doma mluvíme rusky, naším rodným jazykem," vysvětluje pro Aktuálně.cz.
Narodil se na Donbase v roce 1970. V hornickém městě Krasnyj Luč, kam jeho otec přijel za prací. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, zůstal Volodymyr na Ukrajině a získal její občanství.
K odboji se přidal proto, že neměl na výběr. V roce 2014 sesadili Ukrajinci prezidenta Viktora Janukovyče, krátce poté začali proruští separatisté obsazovat části Luhanské a Doněcké oblasti se silnou ruskojazyčnou menšinou. "Zažili jsme to, čemu říkáme ruský svět. Museli jsme čelit banditům. Polovina policie utekla, druhá se nechala uplatit a přidala se k Rusům. Nezbyl nikdo, kdo by nás chránil," vzpomíná Žemčugov.
S přáteli a sousedy byli rozhodnuti bránit nejen své rodiny, ale i Ukrajinu, kterou považovali za svoji vlast. "Motivací byla i obrana evropských hodnot a evropského způsobu života," vysvětluje. Sám se už v roce 2004 připojil k oranžové revoluci, kdy po volbách tisíce lidí demonstrovaly proti příklonu k Rusku. Další vývoj, nesplněné sliby politiků a růst korupce ho ale připravily o iluze.
Vpád ruských vojáků na Donbas v dubnu 2014 považoval za zradu. "Rodiče mě vychovávali se smyslem pro spravedlnost. Nedokázal jsem Rusům odpustit, že uprostřed noci překročili hranice a podlým způsobem zaútočili na Ukrajinu," říká o chvíli, kdy se místní útočníkům postavili. Organizovaný odboj to zpočátku nebyl. Teprve když o několik měsíců později přišla do oblasti ukrajinská armáda, začali ji obyvatelé podporovat útoky do týlu nepřítele.
"V srpnu jsme už měli zbraně. Sehnali jsme je na černém trhu od proruských banditů, kteří potřebovali peníze," popisuje. "V noci jsme napadli ruské konvoje, které vezly munici nebo techniku, abychom zpomalili postup Rusů a dali naší armádě více času na přípravu."
Výbuch miny
Volodymyr začal postupně pracovat i s výbušninami. V září 2015 zaminovával elektrické vedení u vojenského letiště a kvůli projíždějící vojenské koloně se rozhodl projít skrz zaminovanou oblast. Na jednu nálož šlápl a před výbuchem si jen stačil obličej zakrýt rukama. Právě tak ho našli ruští vojáci a proukrajinského partyzána zajali.
"Byl jsem vážně raněný, téměř v bezvědomí. Když ale zjistili, kdo jsem, hned druhý den mě začali vyslýchat," vzpomíná. Zraněné ruce mu zdravotníci museli amputovat, dnes nosí černé protézy. I v obličeji mu zůstaly jizvy. "Ruská strana nerespektuje Ženevské konvence. Pro ně je nejdůležitější, aby dostali to, co potřebují," naráží na mezinárodně uznané dohody o ochraně civilistů ve válce a zacházení se zraněnými či oběťmi konfliktů.
Zajatého Žemčugova Rusové neustále sledovali a během ročního věznění opakovaně vyslýchali a mučili. Nejprve v nemocnici, potom ve vězení. Za mřížemi se šířily infekční nemoci a Žemčugov se o sebe kvůli chybějícím rukám nemohl nijak postarat. "Bylo to strašné. Myslím, že se tak ke mně chovali proto, že jsem byl místní a etnický Rus. Nechtěli, aby se na veřejnost dostala informace, že Rus organizoval proti Rusku odboj," uvádí.
Jako v roce 1938
Nakonec se na Ukrajinu vrátil při výměně zajatců v září 2016. Obratem zamířil do Německa, kde podstoupil řadu operací a z následků výbuchu i ruského mučení se několik let léčil. V roce 2017 mu ukrajinský prezident Petro Porošenko udělil vysoké vyznamenání Hrdina Ukrajiny. "Nemyslel jsem na slávu. Pro mě bylo všechno jednoduché, začalo to obranou mé rodiny a města. Jsem ale vděčný vládě, že mě vyznamenala jako obránce země," říká.
Na nynější invazi z Ruska byla podle něj Ukrajina připravena mnohem lépe než v roce 2014. Jak armáda, tak civilní obyvatelstvo. Zatímco Volodymyr s přáteli se ruským jednotkám bránili chaoticky, dnes je odboj v obsazených oblastech mnohem více koordinovaný a díky technologiím i sociálním sítím je snazší se s lidmi napříč městy propojit.
Loňská únorová invaze Žemčugova nepřekvapila. "Přijde mi hrozné, že Evropa, která pamatuje hitlerovskou okupaci, dovolila, aby se to opakovalo," říká s odkazem na druhou světovou válku a nacistického vůdce Adolfa Hitlera. "Ruský prezident Vladimir Putin dělá všechno tak, jak to bylo roku 1938," dodává. I proto dnes, jako zaměstnanec ministerstva kultury, cestuje po Ukrajině i po světě, popisuje své zkušenosti a varuje před Ruskem.
Video: Jak se žije v ukrajinském městě Orichiv, popisuje reportér Martin Novák (2. 6. 2023)
