Bagdád – Se svojí vírou, málo pochopitelnou pro ostatní, přežívali jezídové na severu Iráku po staletí. Často čelili nepřátelství a násilí, ale ještě nikdy tak bezprostřední hrozbě svého úplného zničení jako nyní.
Extremisté z Islámského státu od června kontrolují velkou část Iráku a naneštěstí pro jezídy postupují dále. V pondělí dobyli severozápadně od Bagdádu město Džalavlá. Zatím je tedy nezastavilo ani americké bombardování, které začalo v pátek.
Islamisté tak dobyli i jejich území a vesnice. Několik desítek tisíc jezídů uprchlo většinou jen s tím, co narychlo pobrali, do hor. Bez jídla a vody.
Americké letectvo jim shazuje nejnutnější pomoc, která stačí jen na holé přežití.
Ti příslušníci komunity, kteří se dostali do rukou ozbrojenců Islámského státu, jsou v horší situaci. Fanatici jim dávají na vybranou: přestoupit na islám, nebo smrt.
Podle iráckého ministra pro lidská práva Muhameda Sudáního stovky jezídů – včetně žen a dětí – džihádisté zavraždili a některé pohřbili zaživa v masových hrobech.
Zprávy nejsou potvrzené, ale vzhledem k už dříve známým zvěrstvům, která Islámský stát spáchal, je to velmi pravděpodobné.
Podle bývalého specialisty CIA na Irák Kennetha Pollacka je možné desítky tisíc jezídů dostat do bezpečí jen dvěma způsoby. Buď dohodnout s Islámským státem (IS) jejich bezpečný odchod, nebo mohutným bombardováním pozice IS totálně zlikvidovat.
"Byla by to ale velká operace. Každopádně ti lidé na hoře zůstat nemohou, musí se dostat pryč," řekl Pollack agentuře Reuters.
V Iráku se tak opakují scény z Afghánistánu v roce 1997, kdy Tálibán – kterému se Islámský stát působící kromě Iráku také v Sýrii podobá – dobyl město Mazáre Šaríf, kde žilo mnoho Hazárů. Tedy etnika, které se hlásí k šíitskému islámu.
Protože pro Tálibán jsou šíité odpadlíci, vyzval Hazáry, ať konvertují, nebo odejdou. Stovky lidí tehdy zmasakroval.
Jezídové žijí kromě Iráku také v Sýrii a v menším počtu i na Kavkazu. Etnicky jsou to Kurdové, jejich počet se odhaduje na šest set tisíc.
Sami se nepovažují za muslimy a o tom, jak jejich náboženství vzniklo, je známo poměrně málo. Hovoří o sobě jako o "zvláštním lidu, vzešlém samovolně z Adamova semene ve džbánu, nezrozeném z Evina lůna jako ostatní lidé."
Jejich víra vstřebala prvky z různých náboženství. Islámu (obřízku či půst), judaismu (zákaz některých jídel), křesťanství (obřady podobající se křtu), obsahuje také představu o stěhování duší.
Radikální sunnitské muslimy proto jezídové vždy provokovali. Byli označováni za vyznavače ďábla.
Český orientalista Luboš Kropáček k tomu napsal: "Jezídijská věrouka se zakládá na dualismu. Bůh však svět pouze stvořil a nadále mu nevěnuje větší pozornost. Účinným prosazovatelem jeho vůle je druhý princip, nazývaný Paví Anděl. Ten je také hlavním předmětem kultu. Nemůže být ztotožňován se satanem.
Dopustil se sice snad poklesku, ale napravil jej hlubokým pokáním, kdy svými hojnými slzami uhasil pekelné plameny. Namísto pekelného ohně čeká proto hříšníky posmrtné očišťování převtělováním až ke konečné možnosti dospět k božství."
Problémy měli jezídové i politické. Saddám Husajn na začátku osmdesátých let nařídil zničit několik jezídských vesnic a obyvatelstvo přesunout jinam, protože jezídy podezíral ze spolupráce s kurdskými partyzány, a tím i s Íránem, se kterým tehdy Irák vedl válku.
Šance na zatlačení Islámského státu iráckou armádou - a tím i možnost návratu jezídů do jejich domovů - je ovšem malá. V Bagdádu se naopak politická krize prohlubuje, když premiér Núrí Malikí odmítá výzvy k odstoupení a rozmístil ozbrojené síly na klíčových strategických místech ve městě.
Namísto jednotné fronty proti islamistům tak hrozí konflikt mezi vládními frakcemi přímo v Bagdádu.
