Americká vláda chce po Palestincích, aby uznali izraelskou svrchovanost nad částí Západního břehu Jordánu a přenechali židovskému státu i Jordánské údolí. Ve vyprahlém regionu s omezenými zásobami vody se přitom jedná o důležité oblasti, Palestina se o všechny své vodní zdroje dělí s okolními státy.
Přístup Palestinců k vodě je přitom už dnes v podstatě kontrolován Izraelem. Zatímco tak palestinské zemědělce na Západním břehu sužuje sucho, Izrael používá vodu, aby v jejich sousedství podporoval životaschopnost svých osad.
Už někdejší izraelský premiér Ariel Šaron vodu označil za jednu z rozbušek šestidenní války v roce 1967.
Přístup k vodě dlouhá léta patří k citlivým bodům nejen izraelsko-palestinského sporu, ale politiky celého regionu. Války o omezené zásoby vody mají v regionu tradici, která se táhne stovky až tisíce let zpátky.
Distribuci vody považovala za jedno ze zásadních témat také mírová dohoda z Osla z roku 1995, v níž Palestinci vůbec poprvé uznali existenci státu Izrael a která vytvořila palestinskou samosprávu.
Trumpovou administrativou představený plán pro Blízký východ rozdělování vody mezi Izraelem a Palestinci přitom neřeší. Server Foreign Policy upozornil, že text se vodě věnuje v jediném odstavci.
"Strany budou v dobré víře spolupracovat na sestavení podrobností v otázkách vody a čištění odpadních vod," píše se v plánu Bílého domu.
"Když jsem se podívala na ten plán, okamžitě mě zasáhlo, jak postrádal historický kontext," řekla serveru Foreign Policy Erika Weinthalová, odbornice na politiku spojenou s vodou z americké Duke University. "Absolutně neřešil dřívější dohody, které vodu řešily, nezabýval se kroky, které byly přijaty za účelem sdílení vody nebo uznání práv na vodu," dodala.
Voda pod kontrolou Izraele
Povodí klíčové řeky Jordán zahrnuje kromě území státu Izrael a Palestinské autonomie také státy Jordánsko, Sýrii a Libanon. Přístup k řece a dalším pramenům Palestinci nemají, už desítky let jim v něm brání právě židovský stát.
Hned po šestidenní válce izraelské úřady zakázaly Palestincům budovat bez souhlasu izraelské armády jakékoli nové vodní stavby. Povolení k vykopání třeba nové studny izraelské úřady vydávají dodnes a získat ho je obtížné.
"Brzy poté, co Izrael v červnu 1967 obsadil Západní břeh Jordánu, včetně východního Jeruzaléma a Pásma Gazy, izraelská armáda přebrala úplnou moc nad všemi vodními zdroji a infrastrukturou související s vodou na okupovaných palestinských územích. I po padesáti letech Izrael nadále kontroluje a omezuje přístup Palestinců k vodě v rámci okupovaných palestinských území na úroveň, která nevyhovuje jejich potřebám ani nepředstavuje spravedlivé rozdělení sdílených vodních zdrojů," napsala v roce 2017 při výročí šestidenní války mezinárodní organizace Amnesty International.
Důležitým zdrojem je tak pro Palestince podzemní voda, která se jen velmi pomalu akumuluje v tzv. zvodních (vodou nasycené půdní vrstvy ohraničené nepropustnou vrstvou, pozn. red.). Dohoda z Osla určila, jak by měl židovský stát podzemní vodu přerozdělovat.
Palestinci na Západním břehu Jordánu jsou závislí na 130 kilometrů dlouhé a 35 kilometrů široké hraniční horské zvodni. Izrael, který ji má pod kontrolou, z ní čerpá asi čtvrtinu své vody. Podle některých dat Izrael využívá 80 procent vody čerpané ze zvodně a Palestincům zbývá jen jedna pětina.
Ve své zprávě z roku 2018 Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) uvedl, že izraelská omezení na vodu se přímo dotýkají 294 tisíc Palestinců ze Západního břehu Jordánu.
Hlavním zdrojem vody pro Gazu je pak tzv. pobřežní zvodeň. Úřad OSN v roce 2018 nicméně uvedl, že 96 procent vody získávané ze zásobníků vody v Pásmu Gazy není vhodné k pití.
Právo člověka na vodu
Pravidla pro distribuci se dodnes řídí pozůstatky dohod z Osla, které nicméně do budoucna počítaly s úpravami. Poptávka po vodě se navíc v rostoucí palestinské komunitě stále zvyšuje.
I to je důvod kritiky, která se snesla na Trumpův plán pro Blízký východ. Nezohledňuje podle nich ani základní požadavek Palestinců na vodu a jeho uvedení do praxe by ještě zvýraznilo nerovnost v její distribuci.
"Je to plán, který nadále ignoruje jakoukoli formu účinné diplomacie. Drží vodu a infrastrukturu za rukojmí v konfliktu, než aby upřednostňoval základní lidské potřeby palestinského obyvatelstva," uvedla Erika Weinthalová, odbornice na politiku spojenou s vodou z americké Duke University. "Voda je základní lidskou potřebou a základním lidským právem, které by se nemělo držet jako rukojmí konfliktu nebo které by jednu stranu přimělo k souhlasu," doplnila.
