Antverpy - Devětadvacetiletá Samíra Ahidarová zrovna nastoupila poprvé do práce.
Stále žije s rodiči. Školy nechala před deseti lety a od té doby se věnuje hledání stálého zaměstnání. Nebýt programu na pomoc nezaměstnaným a následné pracovní příležitosti v domě pro seniory, byla by bez peněz.
"Nemám ponětí, kde se za pět let ocitnu," říká Ahidarová, oblečená do oranžové zástěry. Za tu platit nemusela, dostala jí od zaměstnavatele zadarmo. "Najít práci je obrovsky náročné. Člověk má často chuť to vzdát."
Nežije ani v Řecku, ani ve Španělsku, v zemích, kde každý druhý mladý člověk nemá práci. Bydlí v bohaté Belgii, v přístavním městě Antverpy. Okouzlující gotické domy v centru jsou středobodem obchodu s diamanty, daří se tu ale třeba i módě. Vše je na světové úrovni, počet mladých bez práce ale přesto hrozivě roste.
Nezaměstnanost je toxická. Zrovna míří na sever
Zatímco první vlna recese v eurozóně měla okamžitý dopad na mladé lidi z jihu, v pořadí druhý propad ekonomiky za poslední tři roky pociťuje i mladá produktivní generace na severu.
Komu je v Antverpách něco mezi 18 a 25 lety, má šanci jedna ku čtyřem, že práci nenajde. V roce 2008 nezaměstnaných bylo jen 19 procent. V některých čtvrtích Bruselu, který je hlavním městem EU i Belgie a třetím nejbohatším regionem v Evropě, shání v současné době zaměstnání až 40 procent mladých lidí.
Podobná situace panuje ve Francii, Británii a Švédsku, kde je bez práce každý pátý.
Sami nezaměstnaní potvrzují slova některých politiků, že nezaměstnanost je toxická. Živí třídní konflikty a rasovou nenávist. Loňské nepokoje v Londýně měla podle řady britských expertů také z velké části na svědomí.
V sázce je budoucnost Evropy. Pracovní síla starého kontinentu rychle stárne. Podle Světové banky ubyde v příštích 50 letech 50 milionů lidí v produktivním věku. Zručných a zkušených pracovníků bude nedostatek a všichni se budou starat o důchodce.
"O mladé lidi se málokdo zajímá, což způsobuje závažné ekonomické problémy," soudí Francois Robert ze zaměstnaneckého institutu Bruxelles Formation. "To, co se děje v Řecku a Španělsku, klepe na dveře Evropské unii i přímo tady v Bruselu."
Příběhy mladých, kteří nenašli práci v oboru:
Volná místa, ale žádná práce
Jižní Evropa se trápila s nezaměstnaností mladé generace dlouho. V Itálii uváděly statistiky v posledních dvaceti letech, že je dvacetiprocentní. Ve Španělsku od roku 1990 bylo bez práce 30 procent mladých, uvádí Eurostat.
Pro srovnání: v USA se před finanční krizi nezaměstnanost u zmíněné skupiny obyvatel ustálila na 12 procentech. Poté vyskočila na 17 procent. Ještě lépe je na tom Německo - evropská výjimka, kde lidé ve věku 15 - 24 let jsou bez práce podle OECD jen v osmi procentech případů.
Je normální, že nezaměstnanost v těžkých časech roste. Nebezpečné je něco jiného: řada evropských problémů je strukturálních. Například v Belgii a jinde k nim patří nedostatek kvalifikované pracovní síly, diskriminace a štědré sociální dávky dosahující na výši minimální mzdy.
Belgie má otevřenou high-tech ekonomiku. Příjmy jsou zde dvanácté nejvyšší na světě, ale "vzdělání, jež nabízíme, není dvakrát v souladu s potřebami trhu," říká Pascal Smet, vlámsky mluvící ministr školství.
Školství jednoduše nestíhá
Rozdíl mezi tím, co mladí lidé umějí, a tím, co požadují firmy, je v Belgii obrovský. OECD uvádí, že ze všech průmyslově rozvinutých států evidují belgické úřady nejvíce mladých lidí, kteří nemají práci, nestudují ani nepodstupují žádnou rekvalifikaci.
Práce tu je. Jen v Antverpách a jejich okolí panuje byznysu nakloněná atmosféra. Oblast láká lidi z celého světa a je jakýmsi překlenovacím mostem mezi Severním mořem a Německem.
V roce 2011 zde oproti předešlému roku počet volných pracovních míst stoupl o 17 procent. Zájemců je méně. V březnu tu v průměru na každou nabídku reagují tři uchazeči, což je nejnižší číslo od roku 2000.
Firma Typhoon podnikatele Frederica Bulcaena zajišťuje instalaci a servis ventilací ve velkých továrnách. Vysílá své týmy do celé Evropy. Majiteli se daří hledat nové zaměstnance jen s velkými obtížemi.
"Zrovna jsem přijal člověka s magisterským titulem z průmyslového inženýrství. Mohl si vybrat z deseti dalších nabídek, chtěli ho všichni," dělí se o zkušenosti Bulcaen. Z kanceláře má výhled na vyrovnané nablýskané kovové trubky a obrovské motory. "Je to nesmírně obtížné."
Stejné to je také v chemickém průmyslu nebo letectví. Nezbývá než hledat v zahraničí.
Mluvíte perfektně anglicky? Vítejte
Patřičné vzdělání je to, co mladým chybí nejvíce. Pro práci v Bruselu je například angličtina naprosto nezbytná. Město, přezdívané evropský Washington D.C., je plné ambasád, mezinárodních organizací a nejrůznějších firem.
Šestatřicet procent obyvatel Bruselu pochází z míst mimo hranice EU a nejčastěji mluví francouzsky. Vystačí si jen s francouzštinou? Těžko, prosadili by se jen s obtížemi. Automobilky, kde nejčastěji hledali práci jejich rodiče a prarodiče, jsou už dvacet let zavřené.
Čtyřiadvacetiletý Michel Ayim je jedním takovým potomkem imigrantů. Svůj čas tráví s kamarádem Pierrem Bello. Kouří cigarety a poslouchají francouzský rap u bruselského kanálu, mezi sklady. Je to jen pár zastávek od metra a vyleštěných budov patřících EU, kde poslanci Evropského parlamentu vydělávají 95 000 euro ročně. Nemluvě o benefitech.
"Šel jsem do pracovní agentury, ale nechtěli mě tam. Nemluvím dostatečně dobře anglicky," vypráví Ayim. Stálou práci nikdy neměl. "Přes den se můžu živit jako číšník, o dobré výplatě se mi ale může jen zdát".
60 zaměstnání za 6 let
Obzvlášť špatně jsou na tom děti imigrantů ze severní Afriky. Jeden z pěti Belgičanů má právě takový původ. O plnohodnotné integraci nemůže být ani řeči. Navíc - jejich kvalifikace málokdy stačí na pořádnou práci.
V samotných Flandrech je skoro polovina lidí ze zemí mimo EU a čekajících na občanství nezaměstnaných.
"Měli našim rodičům říct, jak je vzdělání důležité. Měli děti víc nutit ke studiu," myslí si Ahidarová. Její rodiče přijeli do Evropy na konci šedesátých let také ze severní Afriky.
"Na základce mě učitelé chválili," vzpomíná 26letý Rašíd s tím, že prý už dávno ztratil motivaci snažit se. "Na střední škole se vše změnilo. Učitelé začali rodičům říkat, že bych se měl stát dělníkem," dodává a usrkává mátový čaj v jedné z marockých kaváren, jimiž se hemží střed Antverp.
Diskriminace je na pracovním trhu běžná. Šetření agentury Federgon zjistilo, že třetina pracovních agentur posílá na volné pozice jen "bílé" Belgičany.
Pětadvacetiletý Hamza Ahmadún měl za posledních šest let celkem 60 zaměstnání. Dělal ochranku i telemarketing. "Mluvím anglicky, holandsky a arabsky a šanci stejně nedostanu. Je to prachsprostá diskriminace," stěžuje si. "Ráno vstanu, pomodlím se a čekám, co se stane."
V pasti na dávkách
A pak je tu ještě jedna věc, tolik specifická pro severní polovinu Evropy.
Mladý člověk bez práce si díky sociálním dávkám přijde na dvakrát tolik co Američan. V Belgii je štědrost státu ještě vyšší. Belgičan po škole s diplomem v kapse si po roce bez práce přijde na 900 eur měsíčně. Minimální mzda je před zdaněním 1400 euro.
Po srážkách je rozdíl mezi podporou v nezaměstnanosti a mzdou za špatně kvalifikovanou práci minimální. Ředitel antverpské pracovní agentury Werkhaven Peter Stappaerts tvrdí: "Bohužel je jednodušší zůstat doma a sbírat dávky."
Belgie si na začátku roku zažila podobné nepokoje jako loni Francie a Británie. Davy zaútočily na policejní stanici v chudé bruselské čtvrti poté, co muslimská žena odmítla sejmout z obličeje závoj a skončila ve vězení. Porušila belgický zákon. Přesto odborníci nepokoje spojují s nezaměstnaností.
"Žije mezi námi generace mladých lidí, kteří nikdy nepracovali," uvádí šéf bruselského centra pro mladé JES Patrick Manelickx. Mládež se učí, jak si práci sehnat.
"Frustrace a vztek - to jsou pocity, které je trápí. Málokdo z nich vidí ve svém životě jakoukoliv konstruktivní budoucnost," dodává Manelickx.
Radši kradou? Já je chápu
Evropská komise tlačí na členské státy, aby začaly mládeži nabízet víc rekvalifikačních a studijních programů. Určené mají být pro všechny, kteří po škole nenajdou do čtyř měsíců práci. Některé země už oznámily, že vyčlenily na takové programy peníze, a tudíž myšlenku podporují.
Ostatní vlády se snaží reformovat sociální dávky a vzdělávání obecně. Ve Francii třeba daňovými úlevami podporují zaměstnavatele, aby nabírali přednostně mladé.
Belgie počítá se škrty v rozpočtu ve výši okolo 13 miliard eur, a tudíž si podobné plány dovolit nemůže. Vzdělávací systém se ale zreformovat snaží. Flanderský ministr školství Smet by chtěl podporu v nezaměstnanosti podmínit snahou najít si novou práci a studiem. "Jsem pro solidaritu uvnitř společnosti," vysvětluje. "Ale nemůžete jen dávat a nic nedostávat zpět."
Ahidarová doufá, že se brzy osamostatní. Chtěla by si otevřít vlastní taxi službu pro seniory.
"Aktivně jsem práci hledala, mám to v povaze," říká. "Ostatní nehledali a místo toho se začali živit zločinem. Když se ale podíváte na situaci na pracovním trhu, začnete chápat proč."
