Praha - Do Pekingu se sjelo 2270 delegátů sjezdu Komunistické strany Číny. Partaj si volí nového šéfa, prezidenta i premiéra.
Celý svět teď napjatě očekává, jakým směrem se říše středu v další dekádě vydá.
Agentura AFP s odvoláním na své čínské zdroje předpovídá, že většinu v politbyru budou mít konzervativní politici, kteří odmítají politické reformy a vše podřizují zachování moci v rukou komunistické strany. Naopak dalajláma vyjádřil přesvědčení, že pod vedením Si Ťin-pchinga bude Komunistická strana otevřenější.
Uznávaný čínský opoziční bloger a politický komentátor Michael Anti (vlastním jménem Ťing Čao) byl ale při rozhovoru pro Aktuálně.cz poněkud skeptičtější. Čínu podle něj změní k lepšímu jen hluboký ekonomický úpadek.
Aktuálně.cz: Čína se stala globální ekonomickou velmocí a zdá, se ustojí i současnou hospodářskou krizi. Na někoho to může působit dojmem, že se tamnímu režimu podařilo ideálně skloubit komunismus s kapitalismem...
Michael Anti: Co se týče čistě ekonomického hlediska, je tomu tak. Čína rychle bohatne na globalizaci. Peníze a s nimi spojenou moc si ale drží komunističtí pohlaváři a jejich chráněnci.
A.cz.: Existují i teorie o tom, že kapitál, obchodní propojení se světem, moderní technologie a další importované vlivy ze Západu rozloží systém zevnitř. Je podle vás něco takového možné?
Vláda sice povolila podnikání - v Číně je nyní trh ze 70 procent soukromý, což je, pokud vím, větší podíl než ve většině světa -, dává ale bedlivý pozor, aby si v tomto zvláštním kapitalismu udržela rozhodující moc a rozhodující slovo. K tomu, aby se něco pohnulo, není vhodná doba. Když se hospodářství daří a země bohatne, není pro radikální změnu živná půda. Změna přijde až s nějakou opravdovou krizí.
A.cz: Existuje jiné řešení než čekat na krizi?
Nevím, sociální sítě tím řešením ale určitě nejsou. Většina Číňanů totiž používá čínské sociální sítě, které už ze své podstaty nemohou k opozičním aktivitám sloužit. Jsou totiž plně pod kontrolou vlády a strany.
Pokud jde o globální sociální sítě, je situace podobná. Jejich provozovatelé totiž vyměnili vstup na čínský trh za cenzuru a sledování svých uživatelů. Řekl bych, že minimálně v příštích třech letech se na politické situaci nic nezmění.
V delším časovém horizontu není možné předpovídat téměř nic. Vzpomeňte si na vaši sametovou revoluci. Jak dlouho předem tu lidé tušili, že se blíží?
Opozice? V Číně žádná není
A.cz: Přesto, má opozice nějakou koncepci, nehrozilo by, že se Čína po pádu komunismu rozpadne?
V Číně žádná opozice není. Není nikdo, kdo by ji koordinoval. Nebo jinak - chybí prostředek, jakým koordinace dosáhnout.
Rozpadu Číny se nebojím, protože se domnívám, že jsou jednotlivá centra tak obchodně provázaná, že by to bez společného státu nemohlo fungovat.
Tak se školí čínští komunisté:
A.cz: V poslední době se mluví také o boji dvou odlišných směrů v nejvyšších patrech komunistické strany, stalinistickém křídle a moderním, reformním, řekněme. Jak to vidíte vy?
V komunistické straně k žádnému ideologickému boji nedochází. O tom mohla být řeč před dvaceti lety. Teď se vedou jedině pře o moc. O tu bojují jednotlivci a mocenské skupiny v komunistické straně. Vedou se spory o jména, ne o myšlenky a ideje.
A.cz: Jaká je tedy nálada čínského obyvatelstva, je nějaký rozdíl mezi venkovem a městem?
Hlavní rozdíl je v tom, co obyvatelům vadí. Obyvatelé venkova chtějí vlastnit půdu. Proto se také největší vlna odporu vzedmula v zemědělských oblastech.
Ve městech je situace jiná. Tam obyvatelům vadí především obrovské znečištění, se kterým vláda a místní samospráva nic nedělají.
Tak se žije v nejbohatší vesnici Číny:
A.cz: Microsoft vám smazal blog a Facebook zrušil účet. Máte jim to za zlé?
To byly dvě rozdílné věci. V případě Facebooku bych to nazval stupiditou. Účet mi zrušili v rámci své politiky "skutečných jmen" (Michael Anti je pseudonym, pozn. red.).
U Microsoftu to bylo jiné. Ten mi smazal blog, aby se zavděčil režimu. Velké firmy prostě logicky chtějí na čínský trh a výměnou za to jsou ochotny ke kompromisu. Něco vám ale řeknu: Když jednáte s Číňany, Japonci a dalšími asijskými národy, nesmíte dělat kompromisy. Ochota k takovýmhle ústupkům je u nás chápána jako slabost.
