Podle izraelského deníku Maariv by Baraka do svého čela volilo 30 procent labouristů. Dosavadní předseda strany, ministr obrany Amir Perec, oproti tomu má 12procentní podporu.

To, že se vrací do veřejného života, oznámil bývalý voják a zároveň jeden z nejznámějších izraelských politiků v neděli.

"Stát Izrael, armáda a bezpečnostní složky procházejí výrazným otřesem. Věřím, že mám schopnosti a talent nutné pro službu v roli příštího izraelského ministra obrany," stojí v první části krátkého dopisu, který zaslal vedení Strany práce.  

Ten má doručit jasný vzkaz: Amiru Perecovi, tolik kritizovanému za průběh loňské války mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem, přistál do cesty soupeř těžké váhy. A nejen jemu.

Izrael hledá nového lídra

Úspěšný voják, který vydržel po volbách v premiérském křesle nejkratší dobu ze všech svých předchůdců. To je jen jedna z charakteristik Ehuda Baraka. Blízcí spolupracovníci ho popisují jako velmi výraznou osobnost plnou protikladů. Svou arogancí v minulosti štval kolegy i nepřátele. Na druhou stranu si 63letý Barak získal úctu za své analytické myšlení.

Ke spočítání Barakových let spojených s vrcholnou politikou stačí deset prstů. Poté, co v roce 1995 ukončil vojenskou kariéru na nejvyšší možné pozici izraelských obranných sil, rychle se vyhoupl do vlády. O čtyři roky později jí předsedal.

Vládnutí nejvíce vyznamenaného vojáka v izraelské historii je obecně označováno za velmi neúspěšné. Někteří novináři mu vytýkají zkratkovité jednání. Diplomaté zase například kolaps mírových rozhovorů s Palestinci a Syřany. Izraelští politici pak stažení vojáků z jihu Libanonu v roce 2000.

Politický komentátor Chanan Crystal soudí, že Barak by i přesto mohl uspět. Nahrávají mu v tom mimo jiné loňské boje mezi izraelskou armádou a libanonským Hizballáhem. Veřejnost podle Crystala potřebuje po poslední válce obnovit sympatie k vojenskému establishmentu.

"Potřebujeme ministra obrany a každý ví, že (Barak) je vhodnější než kdokoliv jiný," dodal s tím, že "má autoritu. Navrátí pocit, že šéf je zpátky. Nikdo nepochybuje o jeho schopnostech, i když má jiné problémy."

Ozývají se ale i skeptické hlasy. "Nejsem si jistý, že potřebujeme, aby byl ministrem obrany voják," zpochybňuje Crystalova slova jeden z hlavních Barakových oponentů uvnitř Strany práce, Ophir Pines-Paz.

Vzory pro Baraka historie nabízí. Izraelská politika, na rozdíl třeba od té americké, umožňuje osobnostem úspěšné návraty. Důkazem jsou Jicchak Rabin nebo Ariel Šaron.

Barak: Poučil jsem se...

Barakovy plány nejsou o nic skromnější než jejich. Na politické špičky tentokrát útočí jako "nový Ehud", jak naznačil v druhé části dopisu zaslaného labouristickým špičkám v neděli.

"Je možné, že jsem se stal premiérem příliš brzy. Učinil jsem chyby a má nezkušenost se stala mou hlavní překážkou. Dnes vím, že neexistují zkratky."

Baraka čeká i přes příznivé výsledky průzkumů uvnitř strany tvrdý boj. Stojí proti němu Ami Ajalon, další bývalý generál a někdejší šéf izraelské tajné služby Šin-Bet. Do předsednického křesla by ho dnes volilo 23 procent labouristů. Sám Ajalon nicméně Barakovu kandidaturu uvítal, umožní podle něj "odlišný typ politiky".

Pokud Barak v květnových primárkách uspěje, otevřou se mu jasné vyhlídky na druhé předsednictví vlády v kariéře. K urnám by měli jít Izraelci sice až v roce 2010, v nestabilním politickém prostředí ale neustále hrozí, že se křehká vládní koalice vedená stranou Vpřed premiéra Ehuda Olmerta a Stranou práce rozpadne.

Stejně jako je v očích veřejnosti oslabený ministr obrany Amir Perec, bojuje od nepřesvědčivého výsledku války s Hizballáhem o svou popularitu i Olmert.

Libanonská karta je osudná pro všechny. Winogradova komise, která vedení války vyšetřuje a na jejíž závěry se netrpělivě čeká, totiž pracuje i s myšlenkou, že kořeny loňského neúspěchu izraelské armády v Libanonu vězí v jednostraném stažení vojáků ze země severního souseda před sedmi lety. V čele vlády tehdy nestál nikdo jiný než znovuvycházející hvězda izraelské politiky - Ehud Barak