Po teplém létě v roce 2011, které stálo za rychlejším táním ledovců, se archeologové vydali k ledovci Lendbreen na jihu Norska. Doufali, že tání odhalilo artefakty, které byly stovky let ukryté pod ledem. Že by zrovna tady mohli mít úspěch, naznačoval přes 40 let starý objev kompletně zachovalého oštěpu z dob Vikingů.
Archeologové očekávali, že najdou další předměty spojené s lovem sobů. Místo toho narazili na kus vlněného svetru pocházející z doby železné, který byl přibližně 1800 let starý. Vydali se proto dál po okraji ledovce. Na místě, které ještě o rok dříve obklopovaly led a sníh, byl nyní skalnatý povrch pokrytý koňským trusem a řadou artefaktů.
Vědci nyní svůj objev popisují na webových stránkách projektu Secrets of the Ice (Tajemství ledu).
Během čtyř let prozkoumali 250 tisíc metrů čtverečních, čímž udělali dosud největší archeologický ledovcový průzkum na světě.
Mezi předměty, které nalezli, byly zničené saně, různé nástroje jako nožíky a potřeby na vaření, podkovy, koňské sněžnice, kusy oblečení i předchůdce lyží. Radiokarbonovou metodou zanalyzovali náhodných 60 předmětů a zjistili, že pochází z doby mezi roky 300 a 1500 našeho letopočtu. Nejmladší byla koňská lebka pocházející ze 17. století.
"Došlo nám, že jsme našli něco skutečně výjimečného," řekl magazínu National Geographic vedoucí výzkumu Lars Holger Pilø.
Cesta farmářů i obchodníků
Všechny artefakty byly díky ledu ve stavu, v jakém je tam lidé zanechali nebo ztratili. "(Artefakty) byly víceméně zachovány v obřím prehistorickém mrazáku. Nezestárly. Občas v žertu říkám, že led je stroj času, ale není to jen vtip. Skutečně přenáší artefakty do naší doby," vysvětluje Pilø.
Z nálezů archeologové usoudili, že tímto místem vedl horský průsmyk, kterým se lidé kdysi přesouvali ze zimního stanoviště u řeky Otta do letního stanoviště ve vyšších polohách, jež byly vhodnější pro farmaření. Americká stanice CNN dodává, že průsmyk byl průchozí jen v době, kdy jindy drsný terén pokrýval sníh. Tedy na konci zimy a na začátku léta.
Průsmyk však nesloužil jen místním farmářům, jak naznačují mohyly po cestě, které pomáhaly se snazší orientací v terénu často zakrytém mlhou. Právě tyto na sebe navršené kameny spolu s kožešinami a podkovami podle vědců jasně dokazují, že trasu využívali i obchodníci na delších cestách.
"Co je skutečně archeologicky důležité, nejsou jednotlivé předměty, ale příběh, který nám mohou vyprávět," líčí pro britský deník The Guardian James Barrett, který s archeology od začátku spolupracoval.
Zapomenutý průsmyk
Lidé přestali využívat průsmyk kolem roku 1340, kdy se v Norsku začala šířit epidemie moru. "Pokles začal před pandemií černé smrti, ale nemáme pro to dobré vysvětlení," popisuje Pilø pro National Geographic jednu z otázek, na kterou stále hledají přesnou odpověď.
"Omezení používání lendbreenského průchodu bylo pravděpodobně způsobeno kombinací ekonomických a klimatických změn a středověkých pandemií," domnívá se. "Když se oblast (po epidemii) obnovila, věci se změnily a na lendbreenský průchod se zapomnělo," dodává pro CNN.
Na analýzu a odhad stáří čeká dalších tisíc předmětů, které archeologové našli. Ty a výsledky výzkumu, který prováděli v posledních dvou letech, chtějí zveřejnit v blízké budoucnosti.
Jisté ale je, že žádné další předměty už ledovec neukrýval. "Když jsme přijeli na naleziště loni na podzim, oblast byla pokryta dalšími artefakty a koňským hnojem. Pravděpodobně roztál i ten zbývající led v průsmyku," vysvětluje spoluautor studie Espen Finstad, proč jejich výzkum v oblasti skončil. Poslední tání odhalilo například kostru psa s obojkem, koně se sněžnicemi nebo dřevěnou krabici s víkem.
Tání ledovců však vědcům zřejmě brzy nabídne další místo k průzkumu. Dosavadní nálezy naznačují, že necelých deset kilometrů západně od průsmyku mohla vést jiná horská cesta. "Ve vyšších polohách jsou další ledovce," uzavírá Barrett.
