Proč je summit v Annapolisu tak důležitý?
Administrativa George W. Bushe si od konference v Annapolisu slibuje, že pomůže resuscitovat vyjednávání o míru mezi Izraelci a Palestinci. To je na bodu mrazu už sedm let - od posledního pokusu v Camp Davidu, který se odehrál pod taktovkou bývalého šéfa Bílého domu Billa Clintona.
Jednání mezi někdejším izraelským premiérem Ehudem Barakem a palestinským předákem Jásirem Arafatem skončilo bez výsledku.
Následovala druhá palestinská intifáda (lidové povstání), která roztočila kolo násilí na obou stranách. O život přišlo více než tisíc Izraelců a čtyři tisíce Palestinců.
Na rozdíl od předešlých summitů a i přes obecnou skeptickou náladu je důležitá široká účast zahraničních hostů.
Většina zemí či organizací nemá s blízkovýchodním konfliktem mnoho společného, o to klíčovější je přítomnost všech členů Ligy arabských států. Zejména Sýrie a Saúdské Arábie.
Bush a Riceová chtějí v Annapolisu demonstrovat podporu světa budoucímu Palestinskému státu. Na jeho vzniku se už dříve shodla drtivá většina zemí. Izrael není výjimkou.
Jaký má summit cíl?
Konkrétní závěry neočekávají podle svých slov ani hostitelé Bush a Riceová. Proto Annapolis vyvolává tolik pochybností. "Hlavně, že se po dlouhé době setkáváme," řekl nedávno Aktuálně.cz politický šéf izraelského ministerstva zahraničí Jossi Gal.
Znovunastartování mírového procesu provází snaha Izraelců a Palestinců o podepsání deklarace o postojích k nejklíčovějším otázkám, bez nichž se jednání nemůže posunout dál.
Ty zůstávají stejné, jako v Camp Davidu před sedmi lety: status Jeruzaléma, hranice obou států, bezpečnost, osud palestinských uprchlíků.
Ačkoliv izraelský premiér Ehud Olmert a palestinský prezident Mahmúd Abbás plánovali deklaraci představit už dřív, ani v den summitu nebyla hotová. Podle všeho ji vyjednavači chtějí dokončit ještě v úterý, či ve středu.
Vlastní vyjednávací práce pak má začít po skončení konference v Annapolisu. Americká diplomacie totiž přišla s novátorským přístupem "paralelního postupu": Izraelci a Palestinci se nejdřív shodnou na konečném cíli a pak začnou všechny závazky postupně splňovat.
Dřív tomu bylo naopak - před konečnou dohodou bylo potřeba pracovat na jednotlivých fázích vyjednávání a postupně se k cíli dostat.
Jaká existují rizika?
Kritické hlasy nejčastěji o Annapolisu hovoří jako o pouhém "fototermínu", který vzešel "ze strachu". I přes rozsáhlou zahraniční podporu provází summit velká skepse.
Důvod je jednoduchý: situace je pro dosažení míru mnohem komplikovanější než před sedmi lety.
Nejvlivnějí a nejdůležitější z trojlístku hlavních účastníků, americký prezident George W. Bush, pořádá summit 14 měsíců před koncem svého mandátu. To vyvolává spekulace, že chce tlakem na vytvoření Palestinského státu vylepšit svůj odkaz v zahraniční politice.
Nejvíc šrámů Bush utrpěl po začátku válek v Iráku a Afghánistánu. Annapolis je hlavně iniciativou Bílého domu. Například řada klíčových republikánských kandidátů na prezidenta hodnotí nápad s konferencí skepticky.
Neméně jednoduchou pozici má izraelský premiér Ehud Olmert, u voličů rekordně neoblíbený.
Jeho koaliční partneři, strana Šás a "Izrael náš domov", už dali najevo, že s Annapolisem nesouhlasí. Dokonce hrozí rozbitím vlády.
Za slepou označuje vládu i premiéra opozice. Olmertovu minulost navíc zkoumá policie. Je vážně podezřelý z korupce.
Palestinský prezident Mahmúd Abbás je na tom asi ze všech nejhůř. V červenci přišel o polovinu svého "království": pásmo Gazy. Během vojenského puče ho obsadili islamisté z Hamásu poté, co na hlavu porazili Abbásovo hnutí Fatah.
Samotný Fatah je rozdělený na několik táborů.
Pokud Annapolis skončí jako fiasko, bude Abbás - hlavní americký spojenec mezi Palestinci - pravděpodobně rezignovat.
V takovém případě hrozí na Západním břehu Jordánu všechny možné scénáře. Včetně posílení aktivit Hamásu na Izraelci okupovaném Západním břehu Jordánu.
Hamás minulý týden oznámil, že je po Annapolisu, který považuje za zradu ze strany arabských států, připraven zvýšit intenzitu svých útoků.
Největší obavy tak neprovázejí samotný summit, ale to, co bude následovat po něm.
