Vedle těla známé novinářky a aktivistky ležela na zemi zbraň, kterou tam střelec pohodil. Smrt Politkovské, shodou okolností v den 54. narozenin ruského prezidenta Vladimira Putina, ale nesla také výhružnou zprávu. Měla zastrašit a varovat.
Dva dny před vraždou novinářka v rádiu Svobodná Evropa označila Ramzana Kadyrova, dnes už čečenského prezidenta a člověka blízkého Putinovi, za zbabělce a Stalina své doby. Její chystaná poslední reportáž měla popisovat mučení muže, který byl po uprchnutí na Ukrajinu vydán zpět domů, do Čečenska. Jeho vyšetřování pak spadalo právě pod Kadyrova.
Ten ji už dříve při jednom z rozhovorů označil za nepřítele a mluvil o jejím možném zastřelení. Stejně ji pro její texty vnímala i řada vrcholných ruských politiků.
Reportáže Politkovské v nezávislém deníku Novaja Gazeta zachycovaly korupci na ruské politické scéně i praktiky konkrétních osobností. Dávaly hlas běžným občanům. Politkovská přitom opakovaně ve svém soukromém deníku pochybovala, zda se její práce v apatické společnosti odráží. "Lidé mi často říkají, že jsem pesimistka. Že nevěřím v sílu ruského lidu. Copak mu může být jedno, jak budou žít naše děti? Vypadá to však, že mnoha mým krajanům to jedno je," píše v jeho závěru.
Novinářka na otázku, zda má strach, nikdy podle britského deníku The Guardian neodpovídala, ačkoliv se jí nevyhýbaly ani výhružné vzkazy.
Například při cestě z ruského Beslanu, kde v září 2004 reportovala o masakru na tamní škole, byla otrávena čajem. Politkovská málem zemřela, všechny záznamy z nemocnice odhalující pokus o vraždu se ale ztratily. "Řítíme se zpět do sovětské propasti, do informačního vakua," napsala později o otravě.
"Riskovala tak dlouho, až to vypadalo, že přestala nebezpečí vnímat," uvedla pro americký deník New York Times Táňa Lokšinová, aktivistka a někdejší předsedkyně ruské organizace pro lidská práva, která se s Politkovskou setkávala.
Reportáže z Čečenska pro budoucnost
Politkovská byla úzce spojena s Čečenskem. Během druhé čečenské války, která probíhala mezi lety 1999 až 2009, posílala z místa každý den reportáže. Události války se snažila předat i skrze svůj deník, který později vyšel jako kniha.
Novinář Thomas de Waal, kolega Politkovské a odborník na Čečensko, pár dnů po její vraždě v článku deníku The Guardian popsal, jak neohroženě informovala o bombových útocích, zadržovacích táborech nebo únosech.
"Moje reportáže jsou psány do budoucna. Jsou svědectvím nevinných obětí čečenské války, a proto zaznamenávám všechny detaily, které mohu," napsala Politkovská ve své knize o čečenském konfliktu Špinavá válka.
"Událost, jako je začátek čečenské války, si tato země nepřipomíná," psala pak o ruské lhostejnosti ve svém deníku. Pro obyvatele Čečenska ale byla novinářka podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch hrdinkou, když riskovala svůj život a posílala do světa reportáže z válečné oblasti.
Její činnost ale nekončila u textů, z Čečenska s sebou dokonce přivezla lidské ostatky a oblečení. "Co mě frustruje nejvíc, je to, že dělám práci za koronera. Chci, aby se na ta těla někdo podíval," vysvětlovala novinářka ve filmovém dokumentu Anna v přední linii. Aktivity Politkovské následně vedly k zahájení soudního řízení u více než 20 případů v Čečensku.
"Nepsala jsem nic než pravdu"
Politkovská se ve svých textech často pozastavovala nad ruskou společností. Kritizovala novináře, kteří se přimkli k režimu s vidinou úspěchu a obětovali mu své reportáže. "Co jsem vlastně udělala tak špatného?" ptala se v rozepsaném článku, nalezeném až po její smrti, který mimo jiné popisuje i úpadek ruských médií či Kadyrovovy praktiky.
"Z čeho jsem vinna? Psala jsem pouze reportáže o tom, čeho jsem byla svědkem. Nepsala jsem nic než pravdu."
K vraždě novinářky Kreml nejprve mlčel. Až 10. října při návštěvě německých Drážďan Vladimir Putin řekl, že šlo o "otřesný a krutý zločin". Později ale prohlásil, že smrt Politkovské měla za cíl očernit Rusko.
Trvalo skoro osm let, než moskevský soud v červnu 2014 poslal pět lidí do vězení - tři čečenské bratry, jejich strýce a bývalého policistu. Mezi nimi byli vykonavatelé i organizátoři činu. Nejdůležitější otázka, kdo si vraždu Politkovské objednal, však zůstává nezodpovězená.
Svoboda ruských médií
Po smrti Politkovské se z novinářských pozic stáhla řada jejích kolegů kvůli strachu o vlastní bezpečnost. Obavy pak podle Marie Lipmanové z Rady pro mezinárodní vztahy vyvolaly i další vraždy lidí, které čečenský prezident Kadyrov označil za nepřátele - mezi nimi novinářky Natalyje Estemirovové nebo vůdce ruské opozice Borise Němcova.
Nezávislost médií v Rusku znepokojuje i dnes. Případ Politkovské loni připomnělo otrávení opozičníka Alexeje Navalného, který se pak léčil v Berlíně a byl po svém návratu do Moskvy uvězněn. "Média se stala velmi tísnivá pro ty, kdo zpochybňují nový vlastenecký a neokonzervativní diskurz nebo se jen snaží udržet kvalitní žurnalistiku," stojí v letošní zprávě Reportérů bez hranic.
Naposledy na konci září vydala ruská tajná Federální bezpečnostní služba (FSB) zatykač na investigativního novináře Romana Dobrochotova kvůli obvinění, že ilegálně překročil hranice z Ruska na Ukrajinu. Podle opozičních aktivistů jde o projev pokračující snahy úřadů umlčovat nezávislá média nepohodlná pro režim.
