Analýza - Křišťálové lustry, zlaté svícny, majestátní zrcadla na stěnách. V Paříži by se sotva našlo důstojnější prostředí, v němž natočit důležité televizní interview.
Proto si Muratův salon v Elysejském paláci vybral pro svou pondělní večerní televizní show i francouzský prezident Nicolas Sarkozy. A přizval si veledůležitého hosta: německou kancléřku Angelu Merkelovou.
Oba pak - poprvé v historii - poskytli společně rozhovor veřejnoprávním stanicím ZDF a France2.
V "jiných dobách" by na tom možná nebylo nic divného. Francii ale čekají 6. května prezidentské volby.
Sarkozy ano, Hollande ne
O tom, že si Merkelová přeje, aby v Elysejském paláci zůstal i po volbách Nicolas Sarkozy, není pochyb. Kancléřka to ostatně sama otevřeně přiznává.
Německá média teď ale přišla s tvrzením, že se s Merkelovou toužil potkat i kandidát francouzských socialistů - a Sarkozyho hlavní rival - Francois Hollande. K jeho nabídce je však kancléřka - diplomaticky řečeno - zdrželivá.
"To, co předvádí (Angela Merkelová), je velmi riskantní manévr," napsal týdeník Der Spiegel. "Takhle výrazně se Spolková republika do francouzské domácí politiky ještě nikdy nemíchala."
"Německá vláda není jednou ze stran francouzské volební kampaně," upozornil kancléřku i její vlastní ministr zahraničí, Guido Westerwelle. Jeden z osmi německých ministrů, kteří Merkelovou do Paříže doprovodili.
"Všichni chtějí Angelu"
Ukázat se před volbami s Angelou Merkelovou může francouzským politikům skutečně vynést cenné volební body. Důvod dobře vystihuje titulek, který dal svému článku deník Handelsblatt.
"Alle wollen Angie," (Všichni chtějí Angelu) napsal německý ekonomický list. Německá kancléřka se totiž ve Francii momentálně těší mimořádné oblibě. A právě z téhle obliby by si kousek rád "odloupl" i Sarkozy.
V průzkumech veřejného mínění zatím současný prezident za Hollandem zaostává. Náskok lídra francouzské levice se dokonce zvyšuje.
"Obrázky jsou důležitější než slova," upozorňuje Handelsblatt. A čím víc se bude Sarkozy ukazovat vedle mocné kancléřky (která v Evropě momentálně jednoznačně udává tón), tím intenzivnější budou mít Francouzi pocit, že jsou stejně důležití jako Němci.
Kamarádka v nouzi
Sarkozy už Merkelovou netituluje "La grosse" (ta tlustá) jako dřív, ale "Chére Angela" (drahá Angela), všiml si další německý deník, Süddeutsche Zeitung.
"Německý model navíc francouzský prezident chválí, kde se dá. Před týdnem zmínil slovo "Německo" v televizním rozhovoru rovnou 15krát.
Dokonce i socialisté jsou prý v Německu lepší než ve Francii, opřel se Sarkozy do Hollandeho s tím, že někdejší sociálně-demokratický kancléř Německa Gerhard Schröder prosazoval reformy, zatímco Hollande nabízí Francii jen levicové přerozdělování.
"Německo se stalo jeho jediným opěrným bodem," kritizoval Sarkozyho francouzský list Le Monde. "Deutschland über alles," dodal v němčině v narážce na slova německé nacistické hymny.
Dva, co se potřebují
Zatímco se Sarkozym si Merkelová - alespoň poslední dobou - výborně rozumí, k Hollandemu je vlažná. Už několikrát totiž ukázal, že nehodlá skákat, jak Německo píská.
Otevřeně třeba říká, že se v případě svého volebního vítězství znovu podívá na právě dojednaný pakt o rozpočtové odpovědnosti zemí EU, který Merkelová tak pracně prosadila.
Jeho straně taky vadí způsob, jakým chce kancléřka vyvést z krize evropské hospodářství. Místo škrtů by se francouzští socialisté raději vydali cestou prorůstových opatření, která vytvářejí nová pracovní místa.
I Merkelová ale ví, že si otevřené nepřátelství se šéfem francouzských socialistů nemůže dovolit. Zatím se totiž zdá, že to bude spíš Hollande, kdo se v květnu posadí do křesla prezidenta. Německo potřebuje Francii stejně, jako Francouzi potřebují Němce. Ať už je v čele země galského kohouta kdokoliv.
Ví to ostatně i Hollande. I proto se už nechal slyšet, že jeho první zahraniční pracovní cesta v roli prezidenta povede "samozřejmě" do Německa.
