Washington – Listopadové útoky v Paříži měla na svědomí operační buňka Islámského státu, sídlící v Bruselu. Krátce po nich chtěl vysoce postavený americký činitel, zabývající se bojem s terorismem, belgickou metropoli navštívit. Aby získal informace o právě probíhajícím vyšetřování.
Když se ale pokusil domluvit si schůzku, jeho belgičtí partneři nebyli dvakrát nadšeni. Vyšetřovatelé mu tehdy naznačili, že teď není ta vhodná chvíle, aby předávali citlivé informace někomu jinému.
Příkré odmítnutí, kterého se Američanům dostalo, jen dokládá napětí, jež panuje mezi USA a jejich evropskými spojenci. Spojeným státům se nelíbí, jak se Brusel vypořádává s hrozbou, kterou představují islamisté.
Nejen proto, že při útocích v Bruselu zemřeli - jak v pátek potvrdily americké úřady - také dva Američané.
Informace nesdílíme
Obavy, že belgické bezpečnostní a výzvědné služby nedokáží čelit tempu dramatických událostí, vyslovili Američané znovu v úterý - krátce po útocích v bruselském metru a na letišti Zaventem. Zemřelo při nich 31 lidí.
Belgická koordinace se spojenci má podle nich k dokonalosti daleko, zjistila agentura Reuters.
Hned několik amerických představitelů přiznalo, že spolupráci v bezpečnostní oblasti notně ztěžuje chabá výměna informací ze strany Bruselu. A velké rozdíly v ochotě tajných služeb sdílet tyto informace se svými partnery. I když se třeba jedná o spojence v Severotlantické alianci (NATO).
Zdroj blízký vládě ve Washingtonu kupříkladu prozradil, že když se američtí vyšetřovatelé pokoušejí kontaktovat belgické tajné služby, pořádně neví, na které z nich se mají obrátit.
Hrozba nad belgické síly
Belgický kabinet nařídil zvýšit rozpočet na bezpečnost krátce po útocích v Paříži. Byť čelí ustavičnému tlaku snížit zadlužení veřejných financí tak, aby odpovídalo limitům pro eurozónu.
Vláda přesto slíbila, že navýší počet příslušníků federálních bezpečnostních složek o dva a půl tisíce mužů. Celkem chce mít 12500 policistů.
Američané Brusel za investici do bezpečnosti chválí. Trvají však na tom, že belgické bezpečnostní složky čelí hrozbě, která je prozatím nad jejich síly.
Z Belgie odešlo bojovat do řad Islámského státu v přepočtu na jednoho obyvatele zdaleka nejvíc osob z celé Evropské unie.
"Poněkud zaskočená" země
"Ujíždí jim vlak a platí za to hroznou cenu," řekl agentuře Reuters Adam Schiff, význačný člen výboru americké Sněmovny reprezentantů pro kontrolu tajných služeb za Demokratickou stranu.
Když byl ve středu tázán, zda Belgie podceňuje hrozbu představovanou islámskými radikály, odpověděl mluvčí amerického ministerstva zahraničí Mark Toner následovně: "Chci otevřeně říct, že Belgie je poněkud zaskočená nebo si toho všeho není zcela vědoma. Víte, spolupracujeme s Belgičany velmi úzce."
Někteří američtí experti na boj s terorismem tvrdí, že problémy, které má Washington s Belgií – i některými dalšími evropskými spojenci – jsou dány rozdíly v celkovém přístupu k dané problematice. A vyplývají z odlišnosti kultur.
Rozdíl oproti Americe
Evropané hájí soukromí svých občanů natolik, že nejsou ochotni některé informace - kupříkladu ty, jež lze poskytnout v souvislosti s cestováním - sdílet, což je naopak v USA běžné.
Po útocích na Světové obchodní středisko v New Yorku a budovu Pentagonu ve Washingtonu v září 2001 americká vláda radikálně změnila svou protiteroristickou agendu. Odstranila komunikační překážky mezi tajnými službami a vyšetřujícími orgány a vytvořila nové instituce pro vzájemnou koordinaci. Třeba úřad ředitele národní bezpečnosti a národní středisko pro boj s terorismem.
Belgie se naopak potýká s faktickým rozdělením země na vlámskou a valonskou část a mnoha úrovněmi místních vlád.
Moc jazyků a málo peněz
Ředitelé belgických bezpečnostních služeb si opakovaně stěžují, že nejsou s to dostat pod kontrolu devět stovek místních islámských radikálů.
Není jasné, kolik osob v bezpečnostních službách a vojenské rozvědce v Belgii slouží. Řada expertů však upozorňuje, že tyto složky jsou ve srovnání s jinými evropskými zeměmi nedostatečně vybudované a mají omezené finanční zdroje.
"Když k tomu všemu připočteme problém dvou jazykově odlišných komunit, vlámské a valonské, nedostatek osob, které ovládají arabštinu, a slabou koordinaci činností mezi federální vládou a lokálními administrativami, je výsledkem velká diskrepance mezi hrozbou a reakcí na ni," varuje někdejší činitel CIA a poradce Bílého domu Bruce Reidel.
