Když mluví, sníh je u nich vždy na prvním místě. Lyžování pro ně není nic jiného než průmysl, který má svá tvrdá pravidla. Na horách je zajímá pouze jedno - klimatické změny.
O kom je řeč? O lidech, kteří svůj čas věnují zejména odhalování příčin, které vedou k masivnímu úbytku sněhu na francouzských horách.
Otázky a odpovědi o globálním oteplování - ZDE
"Ve srovnání s rokem 1960 je v zimě tepleji o celé dva stupně," vysvětluje pro deník Le Figaro ředitel centra nauk o sněhu při francouzském hydrometeorologickém ústavu Pierre Etchevers a upozorňuje, že se dostáváme do období, kdy se bude sněhová pokrývka neustále ztenčovat.#reklama
Méně sněhu, méně peněz
Méně sněhu a vyšší teploty tipuje i pro nadcházející lyžařskou sezonu. "Támhle bychom potřebovali více než 70 centimetrů sněhu, aby na sjezdovku mohli lyžaři, ale nejsme schopni vyrobit více než jen několik desítek centimetrů," ukazuje obchodní ředitel tří velkých lyžařských středisek Éric Guilpart.
Navzdory tomu, že výdaje na výrobu umělého sněhu spolykají až čtvrtinu rozpočtu jednotlivých lyžařských středisek, zůstávají sněhová děla jediným řešením.
"Nadále zaručují, že provoz lyžařských středisek je možné zahájit stále ve stejné době," říká Francoise Dinger z institutu pro výzkum zemědělství a životního prostředí.
Díky dělům jsou správci středisek schopni pokrýt spodní části sjezdovek bez ohledu na počasí, což je pro rozjezd lyžařské sezony klíčové.
Sjezdovka spotřebuje vody jako město
Pro francouzská lyžařská střediska byl mezníkem konec osmdesátých let. "Zima v letech 1989, kdy byl naprostý nedostatek sněhu, byla daleko důležitější než rok 1992, kdy se uskutečnily zimní olympijské hry v Albertville," vzpomíná Max Rougeaux, ředitel společnosti York, která vyrábí sněžná děla.
Navzdory rozmachu však umělý sníh pokrývá pouze 20 procent sjezdovek, ve srovnání se 40 procenty v Rakousku a 70 procenty v Itálii, kde však nevyvolává hněv ekologů.
Ekologové ale nejsou jedinými nepřáteli. Francouzští vlekaři si stěžují především na přístup úřadů, které jim brání ve výstavbě retenčních nádrží, které by zachycovaly vodu nutnou pro výrobu umělého sněhu.
"Spotřeba vody lyžařských středisek se rovná spotřebě vody ve městě, které má 170 000 obyvatel. Bez ohledu na to, že se tato voda vrátí zpět do přírody," stěžuje si v této souvislosti viceprezident asociace provozovatelů sjezdovek Christian Reverbel.
Tabulka: Spotřeba vody na výrobu umělého sněhu ve Francii (v milionech metrů krychlových)
| rok | spotřeba vody |
| 1994-1995 | 5,5 |
| 1997-1998 | 8,1 |
| 1999-2000 | 9,2 |
| 2001-2002 | 12,2 |
| 2003-2004 | 13,1 |
Tyto argumenty jsou však podle francouzského ministerstva nepřesvědčivé. Podle státních úředníků je počet uměle zasněžených středisek na samé hranici únosnosti.
V roce 1979 bylo sněžnými děly vybaveno pouze pět středisek, v současnosti jich je 187, tedy 61 procent z celkového počtu. Provozovatelé středisek však nesouhlasí a upozorňují, že jen samotné lyžování dává práci 130 000 Francouzů.
