Washington - Bylo krátce po druhé hodině ranní, když Orlandovi došlo, že ony stále hlasitější rány vycházejí ve skutečnosti ze zbraně. Devětadvacetiletý Omar Mateen už byl v klubu a - podle svědků "takřka do rytmu hudby" - bezhlavě střílel po návštěvnících.
"Lidé křičeli a prosili o své životy," vylíčil později v rozhovoru pro americký list The New York Times.
Spolu s kamarádkou se schovali na toaletě. Krčili se společně na záchodové míse, aby jim zpod dveří nebyly vidět nohy. Krátce nato vpadl do místnosti také střelec. Rozrazil dveře vedlejší kabinky a beze slova a sebemenšího zaváhání zastřelil ty, kdo se v ní ukrývali. Pak mlčky opustil toalety a začal znovu střílet uprostřed klubu.
Orlando se vystrašený krčil na toaletách celé tři hodiny. Slyšel střelbu, nabíjení zbraně, křik lidí a další střelbu, která se postupně začala opět přibližovat. Slyšel, jak Omar Mateen hovoří po telefonu s policií. Tvrdil, že jsou v klubu ještě jeho komplicové s výbušninami, které odpálí, pokud se policie pokusí vstoupit dovnitř. Ani jednou neměl šanci podívat se vrahovi do očí. Ještě teď si ale dokáže vybavit jeho klidný hlas.
Ten smích mi v hlavě zůstane navždy
Byl svědkem toho, jak se Mateen vrací zpátky na toalety a vraždí další lidi. Slyšel, jak ho oběti prosí o milost.
"Slyšel jsem jen, jak se směje," uvedl další přeživší. "Smál se zlým smíchem. Bylo to něco, co se mi vtisklo do hlavy už navždy. Smál se stylem 'Haha, udělal jsem to'."
Hluk z pistole chvílemi střídalo hrobové ticho. Orlando ze svého úkrytu poslouchal, jak si střelec pohrává se zbraní. Dokonce si umyl ruce v umyvadle a osušil horkým vzduchem.
Během střelcovy nepřítomnosti se prozíravě dokázal pohnout tak, aby mohl hrát mrtvého. Předstíral, že je jen další z mnoha mrtvol. Dnes vzpomíná, že v jednu chvíli cítil šťouchnutí v zádech, když kolem něj pomatený Omar Mateen prošel. Věří, že kontroloval, zda jsou všichni na podlaze skutečně mrtví.
S blížící se pátou hodinou ranní začal střelec znovu pálit. Orlando doteď nechápe, že mohl mít takové štěstí. Kolem něj umírali lidé, jemu se kulky vyhýbaly.
Muže ve vedlejší kabince však jedna zasáhla. Plazil se pod přepážkou, která obě toalety oddělovala, a sápal se po Orlandově noze. Táhl ho i s jeho kamarádkou z jejich skrýše. Orlandovi nezbývalo nic jiného než pokračovat v předstírání smrti. "Obličej jsem měl na záchodové míse," říká.
Po třech hodinách už se nedokázal pohnout
Aby toho nebylo málo, v kapse se mu rozezněl mobil. Během tříhodinového řádění ozbrojeného muže posílali vystrašení lidé ze svých úkrytů zprávy rodinám, a tak se informace o situaci v klubu Pulse dostala ven. Také Orlandovi se přátelé snažili dovolat, aby zjistili, zda je v pořádku.
Těsně před koncem zaslechl, jak mezi výstřely a nabíjením Omar Mateen křičí, že má dostatek kulek. Pak už se ozvaly jen ohlušující rány. Policie pomocí výbušnin udělala díru do zdi přímo na toaletách, kde se Orlando ukrýval. Utéci ale nedokázal. Jeho svaly byly po třech hodinách ztuhlé a neschopné pohybu.
"Někdo mě chytil za ramena," popsal poslední momenty před záchranou. "Policista mě popadl a táhl mě skrze díru ven." Stejným způsobem vyprostili i jeho společnici. Když se podíval na své oblečení, všiml si, že je celé zakrvácené. Nebyla to ale jeho krev. Jestli se z toalet dostal živý ještě někdo jiný, netuší.
