Praha - Donedávna rozvojové země své suroviny těžily a vyvážely do vyspělých zemí, včetně Evropy. S ekonomickým růstem však zejména Čína, ale i Indie či Brazílie, začínají samy spotřebovávat podstatně více surovin a dovážejí si je. Co tedy zbude na Evropu?
I tím se zabývala V. pražská bezpečnostní konference, jejímž hlavním pořadatelem je Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Organizátoři vyšli z faktu, že bezpečnost Evropy není založena jen na tom, zda by případně dokázala čelit vojenskému útoku nebo řádění teroristů. Patří sem také bezpečnost surovinová a energetická.
Noví kupci
"Čína byla vývozcem železné rudy, ale v roce 2003 ji začala sama dovážet z Austrálie. Černé uhlí těží svoje, ale také už je dováží z Vietnamu," připomněl na konferenci Pavel Kavina, analytik nerostných surovin z Ministerstva průmyslu a obchodu.
Zejména asijské země, jako Japonsko, Čína, Jižní Korea či Tchaj-wan, se silně angažují v Africe a Latinské Americe. "Producentské země čekají za své prodané suroviny dobrou cenu, ale ještě něco navíc: mezinárodně politickou podporu, další ekonomickou pomoc, budování silnic a podobně," řekl Kavina.
Evropa se v takové situaci dostává mimo hru. Reagovala dokumentem předloženým loni místopředsedou Evropské komise Günterem Verheugenem. Ten kromě hledání nových diplomatických cest k surovinovým zdrojům v rozvojových zemích doporučuje také více využívat domácí evropské zdroje a pátrat po nových ložiscích surovin i na starém kontinentě, třeba i do těžařsky velmi náročné hloubky čtyř kilometrů. Patří sem samozřejmě také podpora materiálově úsporných technologií.
Uhlí je doma. Ale vede ke skleníku
Ještě složitější je situace s energetickými surovinami. V nich Evropa závisí na dovozu celkově zhruba z poloviny, a v této chvíli je nemá čím nahradit.
"Evropská unie chce dosáhnout cíle zvýšit do roku 2020 podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie na dvacet procent. Ale ani potom se nezbaví závislosti zejména na dovozové ropě a plynu, a to asi ze šedesáti procent," poznamenal Christian Cleutinx, ředitel Euratom Supply Agency patřící pod Evropskou komisi.
Poslanec Jan Klas na konferenci jednoznačně podporoval využití všeho českého uhlí, i toho, které leží pod obcemi, které se už neměly podle dřívějších vládních slibů bourat. "Odepsat toto uhlí by byla katastrofa," řekl.
Christian Cleutinx ovšem připomněl, že spalování fosilních paliv vede k růstu emisí skleníkových plynů, které chce naopak unie výrazně snižovat. Řešením by snad mohlo být zachytávání a skladování oxidu uhličitého v podzemních zásobnících, což je ovšem technicky obtížné a nejisté.
Jádro výhodné i rizikové
Energetickou závislost nestačí zatím vyřešit ani jaderná energetika, i když má některé výhody a zájem o stavbu jaderných elektráren ve světě roste. Jednou z výhod je, že palivo nemá velký objem, takže je ho možné přivést a skladovat na několik let dopředu.
"Zásoby uranu ovšem dojdou někdy v roce v letech 2100 až 2150," uvedla na konferenci Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Do té doby nejpozději by tedy měli fyzikové a konstruktéři sestrojit ekonomicky výhodné reaktory schopné spalovat radioaktivní vyhořelé palivo ze současných reaktorů.
Bezpečnostním rizikem stavby jaderných elektráren v dalších zemích ovšem je, že se takto šíří i jaderné technologie a roste nebezpečí jejich zneužití.
Vy se sluneční energie dožijete
Podstatně rozporný názor měli zúčastnění odborníci na obnovitelné zdroje, z nichž do budoucna se nejvíce čeká od sluneční energie.
"Za našeho života nebudou v energetice hrát opravdu podstatnou roli," hodnotil analytik Kavina.
"Takový rozvoj, jaký obnovitelné zdroje prožívají za poslední dekádu ukazuje, že s nimi můžeme počítat jako s efektivním zdrojem už pro nepříliš vzdálenou dobu," namítal senátor a ekolog Bedřich Moldan.
"Já se možná jejich širokého uplatnění už nedožiju, ale vy určitě ano," řekl čtyřiasedmdesátiletý Moldan s jistotou zhruba o polovinu mladšímu Kavinovi.
