Neuchatel /Od našeho zpravodaje/ - Příští rok bude Urs Staufer žít víc než čtyři měsíce na Marsu.
Přesněji bude žít v čase, jaký panuje na rudé planetě a přitom řídit experimenty na jejím povrchu. To vše ovšem zvládne z řídicího střediska v arizonském Tucsonu.
Urs Staufer je učitelem na univerzitě ve švýcarském Neuchatelu. A také jedním z konstruktérů přístrojů, které mají na Marsu zkoumat, zda tam jsou podmínky vhodné k životu.
Řízení z pořádného odstupu
Den na Marsu, zvaný sol, trvá 24 hodin 39 minut a 32,4 vteřiny pozemského času.
"Vypadá to sice podobně jako na Zemi, ale ve skutečnosti nebude vůbec příjemné přizpůsobit rozvrh práce v řídicím středisku a vlastně celý život tomu, jak se střídá den a noc na Marsu. Tyto časové úseky se oproti času na Zemi stále posouvají," řekl Staufer pro Aktuálně.cz.
Na Arizonské univerzitě v Tucsonu bude společně s americkými kolegy na dálku řídit přístroje sondy pracující na rudé planetě. Tedy, ne přímo ovládat, to "v přímém přenosu" nepůjde kvůli vzdálenosti mezi oběma planetami. Když jsou Mars a Země od sebe nejdál, letí mezi nimi rádiový signál plných dvaadvacet minut.
Vědci tedy budou spíše vyhodnocovat poslané výsledky a automatům na sondě posílat instrukce, čemu mají věnovat další pozornost.
Phoenix znovu zrozený
Roku 2001 chtěla americká kosmická agentura NASA vyslat na Mars sondu, která by tam přistála a uskutečnila měření. Jenže hned dvě předchozí mise k Marsu, obě v roce 1999, selhaly.
Agentura nechtěla riskovat další neúspěch, a tak plánovanou misi odložila. Připravená sonda i s přístroji zůstala uložena ve skladech firmy Lockheed Martin.
Své šance se dočká až nyní. Letos v srpnu vynese přístroje do vesmíru raketa Delta. Sonda prosviští vesmírem a v květnu 2008 přistane na rudé planetě.
Protože jde o zavržený a pak znovu obnovený projekt, dostala mise pojmenování Phoenix. Podle bájného ptáka Fénixe, který se rodil z popela.
|
O hledání života na rudé planetě čtěte rovněž: |
Opět zájem o život na Marsu
Proč život potřebuje vodu v kapalné podobě
- Kapalná voda nejlépe přenáší chemické látky dovnitř buněk živých organismů a ven z nich. Vodní pára ani vodní led to tak dobře nedokážou.
- Bílkoviny, které fungují jako katalyzátory reakcí probíhajících v buňkách, vyžadují kapalnou vodu pro svou správnou funkci.
- Voda v přírodě pohlcuje a pak zpětně vydává množství tepla, čímž zmenšuje extrémy počasí i celého podnebí, a ulehčuje tak živým organismům přežití.
- Na rozdíl od většiny látek voda tuhne tak, že se led tvoří odshora. Dole pod ledem zůstává kapalná voda, která podporuje život.
- Ve vodě se dobře rozpouštějí cukry a soli, potřebné pro živé organismy, zatímco látky, které tvoří buněčné stěny, se rozpouštějí velmi obtížně, takže je voda nepoškodí.
Oprášená mise doznala několika změn. Zachován zůstal celý přistávací modul a polovina přístrojů, ostatní konstruktéři vyměnili. Mezitím totiž vědci začali opět usilovně přemýšlet o tom, zda na Marsu mohl v minulosti existovat život. Či dokonce zda tam není dodnes, ovšem jen v mikroskopické podobě někde pod povrchem.
Živé organismy, i ty zcela nepatrné, potřebují podle dnešních znalostí vodu, a to v kapalném stavu. Na Marsu, jak se zdá, je však voda pouze ve zmrzlém stavu a také se vyskytují stopy vodní páry (která mohla sublimovat přímo z ledu, bez kapalného mezistupně). Ovšem existenci tekuté vody se prokázat zatím stále nepodařilo.
Proto se vědci v NASA rozhodli, že sonda Phoenix musí zjišťovat údaje o vodě na Marsu.
Mikroskopy ze Švýcarska
Na potřebných testovacích přístrojích pracovali i švýcarští vědci. Právě o ni do nich dodali optický mikroskop a také takzvaný mikroskop atomárních sil. To je malinkatý přístroj, který snímá povrch zkoumaného vzorku pomocí hrotu na nepatrném výkyvném ramínku, jehož pohyby sleduje laser. Zařízení umožňuje popsat struktury o velikosti nanometrů (miliontin milimetru).
Těmito přístroji bude sonda automaticky zkoumat vzorky, které z hloubky až půl metru vyhrabe její robotické rameno.
Přistání poblíž pólu
Místem přistání budou oblasti v okolí Marsova severního pólu. Tam je totiž podle předpokladů možné najít led. Podrobným rozborem jeho struktury by měli vědci určit, jakými proměnami v minulosti procházel. Čili zda nevznikl z tekoucí vody.
Samozřejmě by také měli přijít na to, jestli v ledu nejsou struktury odpovídající živým organismům.
Cílem mise by tedy mělo být získání větších znalostí o tom, zda na Marsu někdy v minulosti existoval alespoň mikroskopický život, či dokonce zda tam není ještě dnes. Dalším úkolem je lépe poznat klima na planetě a také se dozvědět více o jejím geologickém složení.
Čtyři měsíce do zimy
Sonda Phoenix přistane na začátku marsovského léta. Její sluneční panely by tedy měly přes den zachytit dost energie.
"Předpokládáme, že experiment poběží asi čtyři měsíce pozemského času," líčí Urs Staufer. "Pak na Marsu postupně začne zima, Slunce dodá míň energie a přístroje přestanou pracovat."
Vědci se poté rozjedou z řídicího střediska v Tucsonu na své univerzity a budou tam zkoumat výsledky měření, které jim sonda poslala.
Změny limitované rozpočtem
Skutečnost, že Phoenix vychází ze staršího projektu, ovlivnila i současnou misi.
"Potřebnou řídicí elektroniku do sondy bychom dnes dokázali připravit ve třetinové velikosti. Ale museli jsme dodržet dřívější rozměry, které byly pro sondu plánovány," říká Hans-Rudolf Hidber ze Švýcarského nanotechnologického ústavu při Basilejské univerzitě, který se na přípravě přístrojů pro sondu podílel.
Sonda po přistání zůstane nehybně na jednom místě. Její robotické rameno dosáhne na vzdálenost půldruhého metru, a tím bude limitován prostor, který dokáže prozkoumat. Na otázku Aktuálně.cz, proč nebude sonda pohyblivá, se Hans-Rudolf Hidber jen smutně usmál: "Vycházíme z dřívější mise, která nepočítala s pohyblivým podvozkem. Zásadní změny nejsou možné, protože by projekt prodražily a pozdržely."
Americká robotická vozítka Spirit a Opportunity prokázala, že pohyblivá zařízení dokážou na Marsu zkoumat vzorky z různých, od sebe vzdálených míst, jenže nedokážou vrtat do hloubky. Jenže přistála až v lednu 2004. Phoenix, navazující na starší projekt, už na úspěch pojízdných podvozků nemohl zareagovat.
|
O problémech kosmických výprav čtěte: |
