Praha - "První evropský kosmonaut", uvádí o sobě na své webové stránce Vladimír Remek, poslanec Evropského parlamentu za KSČM. A tak jej berou i mnozí jeho poslanečtí kolegové.
Je to samozřejmě politické hodnocení, v němž je Rusko považováno za samostatnou mocnost. Sice zeměpisně leží i na evropském kontinentu, ale ne v té "Evropě", jak ji nyní chápe EU.
Politické souvislosti prostě provázejí život Vladimíra Remka od jeho letu do vesmíru před třiceti lety až dodneška.
| Podrobněji čtěte: O vstupu Československa do vesmíru rozhodovala politika První kosmonaut Vladimír Remek odpovídal on-line |
Nepochybným faktem však současně je, že Vladimír Remek symbolizoval rovněž úspěchy československé vědy. A také pro vědu hodně udělal.
Přístroje k Marsu i Venuši
Zařazení Československa do užšího výběru kandidátů, které pak Sovětský svaz pozval na svých lodích do vesmíru, odráželo stav spolupráce ve výzkumu vesmíru v programu Interkosmos.
"Československo do něj tehdy poskytlo poznatky například ze své tradičně špičkové astronomie," říká Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře, která dnes koordinuje účast na mezinárodních vesmírných projektech.
"Československé přístroje byly také v sondách, které Sověti posílali na průzkum Slunce, k Marsu a Venuši," vyjmenovává.
"Na to pak navázali naši vědci, kteří připravovali na svou dobu špičkové a vysoce potřebné experimenty, aby je pak ve vesmíru uskutečnil československý kosmonaut," navazuje Antonín Vítek, uznávaný znalec kosmonautiky z Akademie věd ČR.
350 kilometrů nad Zemí
Nosná raketa Sojuz odstartovala z kosmodromu Bajkonur 2. března 1978. Vynesla do vesmíru kosmickou loď, nazvanou rovněž Sojuz s pořadovým číslem 28. Seděl v ní Vladimír Remek a Alexej Gubarjov (do češtiny přepisovaný také jako Gubarev).
Ve vesmíru se připojují k orbitální stanici Saljut 6, která krouží ve výšce zhruba 350 kilometrů nad Zemí. Čekají tam na ně dlouhodobě pobývající sovětští kosmonauti Jurij Romaněnko a Georgij Grečko.
Mimochodem, návštěva ze Země jim přináší i dopisy od příbuzných. I od Grečkova otce. Nikdo neví, že tatínek už mezitím zemřel, ale velitelství to zatajilo, aby nenarušilo kosmonautův psychický stav...
Kosmický týden
Od orbitální stanice se Sojuz 28 s Remkem a Gubarjovem odpojil 10. března. Tentýž den jejich přistávací modul na padácích dosedl na pevnou zem.
Vladimír Remek tedy strávil ve vesmíru sedm dní, 22 hodin a 17 minut.
Řasy na talíř
Byl to jeden z prvních kosmických letů věnovaných vědeckým experimentům. Remek i Gubarjev byli vojenští letci, ale svědomitě se připravovali.
"Byli jsme však spíš kvalifikovaní laboranti," říkával Vladimír Remek později.
Vědci však s ním byli velice spokojeni.
Při jednom z experimentů připravených československými botaniky, nazvaném Chlorella, Vladimír Remek s kolegy sledoval rozmnožování mořských řas ve stavu beztíže. Zjistili, že řasám chybějící gravitace nevadí.
Je to důležitý poznatek. "Řasy jsou velkou zásobárnou bílkovin, vyrábějí kyslík, odstraňují oxid uhličitý. Kosmonautům na dálkových výpravách by ušetřili nutnost brát si s sebou část zásob," konstatuje spisovatel a publicista Karel Pacner.
Krystaly v beztíži
Kosmonauti také uskutečňují pokusy s růstem krystalů ve speciální tavicí peci vyvinuté československými vědci. Ve stavu beztíže totiž vznikají slitiny nových vlastností, protože se například těžší složka neusazuje při dně.
Poznatky z kosmického tavení se proto uplatňují při pochopení vlastností chemických látek.
Vybité baterky
Malér se ukazuje při pokusu Oxymetr, při němž má československý přístroj měřit okysličování tkání kosmonautů. Nedostatek kyslíku totiž způsobuje únavu tkání.
Pokus se však nedaří: baterie uvnitř přístroje jsou vybité...
Ale hvězdná posádka si poradí. Sestaví jiný, improvizovaný zdroj energie a pokus může běžet.
Teplo se šíří jinak
Další československý pokus obsahoval vyplňování dotazníků pro psychology, které mají lépe pochopit duševní stav kosmonautů.
Při jiném zase kosmonauti zjišťovali subjektivní vnímání tepla a chladu v kontrastu s objektivním měřením. V beztíži totiž teplý vzduch nestoupá podél těla nahoru. Ve výsledku to ovšem ovlivňuje navyklou tepelnou pohodu kosmonautů, a může to vést k přehřátí.
K tomu astronauti fotografovali zemský povrch, aby se mohla sestavit mapa ledovcových zásob pitné vody.
Nešťastně dopadá jen plánované sledování jasnosti hvězd při západu za obzor. Kosmonauti prostě neměli čas naučit se pozorovat hvězdy vycvičeným okem hvězdáře.
Nepříjemné pocity bez tajení
Přínosné pro vědce byly i pocity československého kosmonauta. Zatímco sovětští kosmonauti chtěli letět i příště, a tak své nepříjemné pocity raději zamlčovali, Remek věděl, že už nikdy nepoletí. A tak později mnohem otevřeněji popsal, jak se cítil.
Zpočátku například trpěl kinetózou, vlastně obdobou mořské nemoci. To je zcela přirozené.
V tomto stavu jej zachytily i kamery, které přenášely záběry na Zemi. Někteří pamětníci vzpomínají, že když v přímém přenosu mluvil česky, zadrhával se a měl potíže formulovat větu.
Zadrhávání v češtině
Ve skutečnosti to bylo složitější. Jak líčí publicista a spisovatel Karel Pacner, Remek nečekal, že jej řídicí středisko náhle vyzve, aby svou činnost popsal česky pro televizní diváky na Zemi.
Jenomže on při výcviku mluvil samozřejmě rusky. I experimenty byly popsány v ruštině, aby se jich mohli ostatní kosmonauti účastnit. Pro některé z nich Remek ani nemohl znát českou odbornou terminologii a obtížně ji hledal.
Nespravedlivě tak na něj zůstala vzpomínka, jako by se neuměl vyjádřit.
Přesnější by bylo říci, že práci ve vesmíru, včetně té vědecké, odvedl perfektně. A taky statečně. Kosmické lety jsou vysoce rizikové ještě dnes. Natož před třiceti lety.
