Praha - Kvůli zrušenému miliardovému projektu v pražské Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) obvinění nakonec nepadne.
Protikorupční policie po více než ročním prověřování případ odložila, řekl ve středu její mluvčí Jaroslav Ibehej.
Trestní oznámení podal v roce 2011 Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který při kontrole projektu na výstavbu nových pavilonů v areálu nemocnice došel k závěru, že peníze byly vynaloženy zbytečně.
I když stavba nikdy nezačala, stát musel kvůli odstoupení od smlouvy za poradenské služby a úhradu vynaložených nákladů soukromému investorovi vyplatit necelých 200 milionů korun. "Touto věcí jsme se zabývali více než rok, nicméně prověřováním jsme nezjistili, že by se v dané věci jednalo o podezření z trestného činu, a proto jsme toto prověřování odložili," uvedl Ibehej.
Projekt se rozrostl o další budovy
Dozorová žalobkyně Darja Dunajová řekla, že jí sice rozhodnutí policie doručila, ona ale neměla zatím čas jej prostudovat. "To prověřování bylo hodně podrobné. Bylo vyslechnuto zhruba 60 osob jak ze strany Ústřední vojenské nemocnice, tak i ze strany ministerstva obrany a dalších subjektů," uvedla státní zástupkyně.
Původní projekt počítal s budovami za několik set milionů korun, později se však rozrostl i o další objekty - například o hotel či bazén. V roce 2010 tehdejší ministr obrany Martin Barták předložil úřednické vládě premiéra Jana Fischera projekt za více než šest miliard a kabinet smlouvu schválil.
Podle poslanců ze sněmovního kontrolního výboru, kteří se zabývali závěry NKÚ, úřednická vláda schválila několik dní před volbami nevýhodnou koncesní smlouvu. Tehdejší ministr obrany Martin Barták navíc podle nich vládě nepředložil v rozporu se starším usnesením upravený projekt, ačkoli se zvýšily náklady. Barták se proti svému nařčení již dříve ohradil.
Definitivně rozhodl o ukončení projektu Bartákův nástupce ve funkci Alexandr Vondra. Ministerstvo nakonec muselo uhradit celkem 186 milionů korun, z toho jednorázová kompenzace partnerské soukromé firmě činila 143 milionů. Vondra sněmovnímu výboru tehdy řekl, že situace nebyla jednoduchá a ministerstvo muselo volit mezi řešeními, z nichž ani jedno nebylo ideální. Zdůraznil však, že riziko prohry v případné arbitráži bylo mimořádně vysoké.
