Brno - Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání vězně, jenž chtěl vysoudit 12 milionů korun za údajnou diskriminaci a šikanu při práci pro novobydžovskou sklárnu.

Stěžoval si na to, že neměl stejné podmínky jako civilní zaměstnanci. Osm milionů chtěl od státu, čtyři od zaměstnavatele. Podle české justice ale k žádnému zásahu do osobnostních práv nedošlo.

Muž si v žalobě stěžoval na diskriminaci v letech 2004 až 2007. Tehdy si odpykával trest ve Valdicích a dobrovolně přijal práci ve sklárně.

Na pracovišti prý neměl dostatek ochranných pomůcek, musel používat jiné WC než civilní zaměstnanci, měl problémy se sprchováním.

Nikdo jej údajně neseznámil s pracovními podmínkami, právy a povinnostmi, náplní práce a normami.

Nejvyšší soud uznal, že odsouzení musejí mít z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stejné podmínky jako civilní zaměstnanci. Zároveň ale v konkrétním případě valdického vězně nezjistil žádné porušení předpisů.

"Zejména nebylo prokázáno, že by byly vytvořeny nedůstojné pracovní podmínky nebo mu nebyl poskytnut dostatek ochranných pomůcek," stojí v usnesení senátu s předsedou Pavlem Pavlíkem.

Soud: vězni nejsou zaměstnanci

Vězni vadilo také to, že za práci dostával méně peněz než civilní zaměstnanci. Odměnu pro vězně stanovenou nařízeními vlády označil za diskriminační.

Soudy v Hradci Králové a Praze ale upozornily na to, že práce vězňů se řídí nejen zákoníkem práce, ale také zákonem o výkonu trestu odnětí svobody, a proto ji nelze srovnávat s obvyklým pracovním poměrem.

Ústavní soud už v roce 2007 rozhodl, že pracující odsouzení nejsou účastníky trhu práce a nelze je považovat za zaměstnance ve smyslu pracovněprávních předpisů.

Nejvyšší soud se vězňovým platem blíže nezabýval. Právo na určité mzdové zařazení nepatří mezi osobnostní práva, proto prý nemůže být předmětem žaloby na ochranu osobnosti.