Hradec Králové - Městem hýbou protesty proti nepovedené soše Františka Ulricha, dlouholetého starosty Hradce Králové a zdejší "modly". Veřejnost si přeje pomník, instalovaný teprve loni v listopadu, odstranit a podepisuje petici. Sochu schvalovalo a vychvalovalo staré zastupitelstvo, to nové ji možná odstraní.
Podle informací serveru Idnes by se tak mohlo stát již v červenci. Vedení města totiž zjistilo, že dílo mohou přesunout i bez souhlasu autora, sochaře Stanislava Hanzíka.
V červenci chtějí využít přítomnost těžké techniky, která bude na náměstí Svobody instalovat sochařská díla v rámci akce Nábřeží sochařů. Nepovedená skulptura by se měla stěhovat na "vhodnější místo". V kontextu bouřlivé reakce občanů se to zdá jako synonymum pro stěhování "z očí veřejnosti".
"Socha je veřejností hodnocena jako nedobrý výrobek na nedobrém místě," uvedl již dříve diplomaticky primátor Zdeněk Fink.
Peyrac, Apač, invalida...
Lidé si neberou servítky, v souvislosti s výtvorem o "de Peyracovi" kvůli do očí bijící "jizvě" sochy přes celou tvář, o "Apačovi" (jizva a dřepící poloha) o invalidovi na vozíku či o starostovi konajícím potřebu. Jejich rozhořčení však sdílejí i odborníci. Pozastavují se nad neopracovaností kamene, "patvaru" soklu, chybějícími prsty či chybnými proporcemi těla.
Laická i odborná veřejnost rovněž nechápou, co má starosta společného se slunečními hodinami, na něž hledí, proč není skulptura na Ulrichově náměstí, proč zezadu vypadá nedodělaně či proč byla těsně před ní umístěna značka "stezka pro chodce a cyklisty".
Hradecká radnice na zhotovení pomníku a úpravu náměstí vyhradila 3,5 milionu korun. O postavení pomníku usilovala od roku 2002, v soutěži tehdy vyhrál kontroverzní projekt, který zachycoval Ulricha sedícího za psacím stolem. Socha měla být umístěna na Ulrichově náměstí na vysokém sloupu a lidé by ji sledovali z trojice dalekohledů. Návrh však zamítli památkáři, kteří tvrdili, že by dílo narušilo architektonicky ucelený prostor náměstí.
Sochař Hanzík, který na soše pracoval zhruba rok, je autorem například pomníků Jaroslava Seiferta v Kralupech a Ivana Hlinky v Litvínově.
František Ulrich stál v čele radnice v letech 1895 až 1929, město za jeho éry získalo například železniční a silniční spojení a regulaci řek Labe a Orlice. Do města také pozval významné architekty Jana Kotěru a Josefa Gočára. Hradci se v té době začalo říkat "salon republiky".
Hradec má invalidu, Třebová zase kostlivce
Ve východních Čechách probíhaly souběžně dva protesty proti pomníku význačné osobnosti. Ten druhý se odehrál v České Třebové.
Po zářijovém otevření zdejšího nového multifunkčního dopravního terminálu naproti železničnímu nádraží byli místní (a nejen oni) zděšeni, když spatřili jeden z prvků stavby - vyzáblou sochu Jana Pernera, "otce" českých železnic.
Město přikládalo soše velkou váhu, zdejší Bezručovo náměstí dokonce od září 2010 přejmenovalo na Pernerovo. Dílo Jaromíra Garguláka si celkem oprávněně vysloužilo přezdívky "kostlivec" či "anorektik", nicméně boj veřejnosti skončil narozdíl od Hradce Králové neúspěšně. Českotřebovští zastupitelé nehodlají brát na protest zřetel.
Téměř úsměvně působí hodnocení vítězného návrhu sochy: "Realistické pojetí figury je poněkud potlačeno ve prospěch stylizace, rovněž je posíleno symbolické vyznění celku. Obě tyto skutečnosti vnímá porota jako klady návrhu. Celek působí lehkým, svižným a dynamickým dojmem."
