Historie - Letět na Měsíc bylo vlastně nebezpečnější, než kdyby astronauti hráli s bubínkovým revolverem ruskou ruletu: "Odhadoval jsem, že šance na přistání a úspěšný návrat na Zemi nebyly o moc lepší než 50:50," napsal později člen posádky Apolla 11 Michael Collins.
V dřívější misi Apolla 8, při níž tříčlenná lidská posádka poprvé oblétávala Měsíc, experti americké vesmírné agentury NASA počítali: Kosmická loď obsahuje pět milionů šest set tisíc pohyblivých součástek. Kdyby všechny pracovaly se spolehlivostí na 99,9 procenta, dalo by se čekat 5600 poruch...
Jiné propočty jsou milosrdnější: podle nich hrozilo posádce Apolla 11 "pouze" třicetiprocentní riziko, že se nedostane domů.
Orel přistál
Některé výroky se okamžitě staly legendárními. Sem patří přistání lunárního modulu zvaného Eagle (Orel) na Měsíci, provázené ohlášením velitele Neila Armstrongova: "Houstone, zde základna Klidu. Orel přistál."
Apollo 11
- Posádka: Neil Armstrong, Edwin (Buzz) Aldrin, Michael Collins.
- Start pomocí rakety Saturn V dne 16. 7. 1969 ve 13:32 UTC (světového času).
- Přistání lunárního modelu (Eagle - Orel) na Měsíci 20. 7. ve 20:17 UTC.
- Výstup Armstronga na měsíční povrch 21. 7. ve 2:56 UTC, následován Aldrinem, procházka trvala 2h 36 min.; Collins zůstal na oběžné dráze kolem Měsíce.
- Celkový pobyt modulu na Měsíci: 21 h 31 min.
- Přistání na Zemi: 24. 7. v 16:50 UTC.
Lidé v řídicím středisku v texaském Houstonu si skutečně pořádně oddechli, že přistání v oblasti Mare Tranquillitatis (Moře klidu) se podařilo.
Podobně je okřídleným Armstrongův výrok při výstupu na měsíční povrch o tom, že je to "malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo".
Posádka při přistání musela zvládnout přetížený počítač, který nečekaně zpracovával více dat, než se čekalo. Před odletem z Měsíce se zase astronautům podařilo, když se pohybovali v neohrabaných skafandrech, poškodit plastový vypínač, kterým se zapínal startovací motor. Opravili jej pomocí fixky na psaní; jinak by museli upravovat obvody, aby mohli zažehnout startovací manévr jiným způsobem.
Když pak nakonec v pořádku přistáli v Tichém oceáně, bylo to vítězství techniky a lidské odvahy, doprovázené pořádnou dávkou štěstí.
Z Měsíce přivezli jednadvacet a půl kilogramu vzorků horniny. Zanechali na něm mimo jiné zrcadlo o velikosti kufru. Podobné na Měsíci později zanechaly ještě dvě americké posádky a dva ruské automaty. Dodnes vědci ze Země posílají směrem k zrcadlům silné laserové pulsy a ze zachycených odrazů vypočítávají pohyby Měsíce s přesností na jeden až dva milimetry. Což má pomoci při posuzování kosmických teorií, včetně Einsteinovy gravitační teorie.
Nezabijte svého hrdinu
Na programu Apollo pracovalo 60 000 vědců a techniků NASA, a dále také zaměstnanci celkem 20 000 soukromých společností, které fungovaly jako dodavatelé a subdodavatelé. Dohromady nějakých 400 000 lidí.
Geniální nápad měl George Mueller, v šedesátých letech zástupce ředitele NASA odpovědný za spolupráci s průmyslem. Kosmonauty poslal do továren, kde se součástky vyráběly, aby tam mluvili s dělníky. Ti pak věděli, že když něco udělají špatně, zabijí toho sympatického chlapíka, kterého osobně poznali.
Nicméně projekt byl pod neustálým časovým tlakem. Vyhlásil jej americký prezident John Kennedy v květnu 1961 s cílem dostat do konce desetiletí Američana na Měsíc. Propagandistický cíl předhonit ve vesmíru Sovětský svaz a současně zvládnout vojensky využitelné technologie byl tvrdým imperativem, který zmírňoval bezpečnostní požadavky.
Podařilo se jej uskutečnit díky misi Apolla 11. V roce 1969 astronautům ke splnění cíle blahopřál prezident Richard Nixon (zavražděný Kennedy už ležel šestým rokem v hrobě a v Bílém domě mezitím ještě chvilku vládl Lyndon Johnson).
Obavy z mikroorganismů
Mimochodem, Nixon jim gratuloval přes sklo karanténní místnosti, kde museli astronauti strávit osmnáct dní kvůli obavám, že by mohli přinést z Měsíce na Zemi nové mikroorganismy.
Kdyby se to potvrdilo, do smrti by už nesměli ven mezi lidi. I tohle bylo riziko, s nímž museli počítat.
Tragické a dramatické selhání
Projekt Apollo měl ze zpětného pohledu a při zvážení souvislostí vlastně neuvěřitelně málo selhání. Nejtragičtější byla hned první mise, která ani nevzlétla, protože tříčlenná posádka zahynula v lednu 1967 při požáru ve velitelském modulu během tréninku na základně.
Nejdramatičtější pak byla zřejmě mise Apolla 13. Při ní exploze jedné z kyslíkových nádrží poškodila servisní modul. Astronauti nejenom že nemohli přistát na Měsíci, ale vrátili se na Zemi jen s pořádnou dávkou štěstí a díky řídicímu středisku, které pro ně včas vymyslelo nouzový scénář na míru pro jejich situaci. (Ostatně, z této mise pochází další proslulé hlášení: "Houstone, máme problém.")
Kosmické nápady pro Zemi
Dnes se často připomíná, že souhrnná výpočetní kapacita počítačů pro lodě Apollo, které představovaly špičku v té době, byla nižší, než má současná moderní programovatelná pračka.
Počítače řídily mimo jiné navigaci v kosmickém prostoru. Astronauti je kontrolovali měřením polohy hvězd pomocí sextantu - podobně jako mořeplavci na plachetnicích o dvě století dříve.
Je však vhodné rovněž připomenout, že přesto právě kosmonautika napomohla k vylepšení počítačů, k miniaturizaci elektroniky a počítačových procesorů, protože konstruktéři vesmírných lodí potřebovali malé a lehké přístroje. Výsledky dnes vidíme v běžném životě.
Cesty do vesmíru se staly i obrovským inovačním nástrojem. Baterie v dnešních mobilních telefonech a v hodinkách mají prapůvod v kosmickém výzkumu, který vyžadoval miniaturní, ale dlouhodobé zdroje energie. Nové kovové i odlehčené uhlíkové slitiny a uhlíková vlákna se vyvíjely původně pro použití ve vesmíru, podobně jako materiály odolné vůči vysokým teplotám, z nichž se nyní vyrábějí třeba ochranné skafandry pro hasiče.
Telefonování přes vesmír
Jiným přínosem kosmického výzkumu jsou družice. Nikdo v pionýrských dobách vypouštění prvních satelitů nečekal, že dnes bude navigace z nich pomáhat při orientaci pilotům letadel, řidičům automobilů i turistům v přírodě. Ještě důležitější je družicový přenos telefonních hovorů, televizních signálů, ale také dat.
Díky údajům z meteorologických družic jsou předpovědi počasí podstatně přesnější a dlouhodobější než před pár lety, což ocení zemědělci i lidé, kteří se ráno oblékají do práce.
Také potvrzení, že se ozónová vrstva ztenčuje a méně chrání lidi před slunečními paprsky a rakovinou kůže, přinesla družicová měření. Proto mohly být před dvaceti lety zakázány nejnebezpečnější chemikálie, které ničily v atmosféře ozón. Dnes zase družice mapují stav zeměkoule proto, aby pomohly předvídat důsledky změny klimatu.
Šlo to i jinak?
Palivové články (pro výrobu elektřiny z vodíku a kyslíku) anebo fotovoltaické články (k přeměně slunečního záření v elektřinu) vznikly původně pro kosmické lodě. Dnes vědci pracují na tom, jak jejich výrobu dostatečně zlevnit pro normální pozemský provoz, aby pomohly více nahradit energii z fosilních paliv.
A tak se dá pokračovat, protože kosmický výzkum ovlivnil vývoj nových materiálů, barev i mazadel, a nakonec i metody řízení.
Skeptici ovšem tvrdí, že tohle všechno, samozřejmě kromě družic, by lidé tak jako tak vymysleli, a levněji, i bez kosmonautiky - v okamžiku, kdy by nové materiály a přístroje začali opravdu nezbytně potřebovat.
Něco takového si však člověk fascinovaný dobrodružnými výpravami do vesmíru asi nebude chtít připustit...
