Praha - Z komína rodinného domku se může do okolí valit dým odpovídající zředěným bojovým plynům, ale nikdo s tím nic nenadělá. Teoreticky by však mohla pomoci analytická technika.
V současné době totiž není možné proti vůli majitele domu zkontrolovat, čím vlastně v kotli topí. Moravskoslezský kraj navrhl novelu zákona o ovzduší, která by umožnila úředníkům z radnic vstoupit dovnitř a prověřit, co se do kotle přikládá. Ale vláda se staví proti a považuje v tomto případě soukromí za neprolomitelné.
Technika to umí
"Existují však přístroje, které prokážou spalování odpadu nebo jiného nedovoleného paliva rozborem kouře, který vychází z komínů," připomněl na nedávném společném semináři pořádaném Společností pro trvale udržitelný život a komisí pro životní prostředí Akademie věd Petr Petržílek, stínový ministr životního prostředí za ČSSD.
"Je to jen má spekulace, že obce nebo inspekce životního prostředí by si takový přístroj měly pořídit nebo půjčit od vojáků nebo hasičů," vysvětlil Petr Petržílek pro Aktuálně.cz. "Samozřejmě jeho užití by bylo možné, jen kdyby existovalo důvodné podezření, že vlastník spaluje nedovolené palivo."
Výsledek do minuty
"Opravdu, máme přenosné přístroje, které umožňují stanovit nebezpečné látky v ovzduší a okamžitě na jejich nebezpečnou koncentraci upozornit světelnou a zvukovou signalizací," potvrzuje podplukovník Jiří Matějka z generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru.
"Jsou velice citlivé, dokážou identifikovat i malé množství nebezpečné plynné látky, ať už to je bojový plyn, těkavé sloučeniny nebo třeba průmyslové zplodiny."
Hasiči používají tato zařízení při zásazích v rizikovém prostředí.
Jak informuje výrobce - německá firma Airsense Analytics - přístroj, označovaný jako GDA 2, obsahuje vnitřní pumpu, která vzduch nasaje k několik odlišným detektorům. Výsledek je k dispozici během několika sekund, nejvýše jedné minuty, a zobrazí se i na displeji.
Příliš mnoho nejasností
Teoreticky tedy opravdu není problém okamžitě zjistit i zvenčí, jestli majitel domu netopí nebezpečným palivem, případně zda je kotel dobře seřízený, takže v něm nedochází k rizikovému nedokonalému spalování.
Praxe je však jiná.
"To byste museli mít nějaké teleskopické rameno schopné nabrat kouřové plyny až nad komínem, tedy třeba nějakých deset metrů vysoko. Možná by takovéto měření nad střechou domu ještě musel povolit nějaký právní předpis," zamýšlí se Jiří Matějka z Hasičského záchranného sboru.
A připomíná, že by musela existovat spolehlivá metodika odběru plynů, která by přihlížela k možnosti jejich smíchání s venkovním vzduchem.
"Nic z toho by nebylo jednoduché," shrnuje Jiří Matějka.
Inspektoři měřit nemohou
"Žádný takovýto přístroj nemáme," informuje mluvčí České inspekce životního prostředí Iva Awwadová. Navíc by jej ekologičtí inspektoři ani neužili, kontrolují totiž znečištění z větších zdrojů, nikoli z domovních komínů. "Kontrolou malých zdrojů jsou pověřeny obce," připomíná Iva Awwadová.
A ty by si takové zařízení těžko pořídily či jen vypůjčily. "Přístroj není levný, stojí jeden a půl milionu korun, vyžaduje vyškolenou obsluhu a jeho provoz vyjde na desítky tisíc korun za rok. To si každý dovolit nemůže," poznamenává Jiří Matějka.
Připomíná však, že existují i levnější postupy měření škodlivin v plynech. Využijí se při nich přístroje, které neumějí všechno, jako GDA 2, ale jež se nastaví tak, aby v zachyceném kouři vždy prokázaly pouze jednu přesně nastavenou škodlivinu. Ty by ovšem nesplnily požadavek na rychlý a komplexní výsledek.
Myšlenka, že by kontroloři snadno prokázali, když někdo "útočí" na své sousedy nebezpečnými zplodinami, a mohli proti tomu zasáhnout, tedy zůstává jen v rovině představ. I když technicky to skutečně už možné je.
