Paříž – "Nejsme víc než kypící masa živých, zraněných a mrtvých. Masa strachu, řvoucí hrůzou."

Tak popisuje padesátiletý grafik Fred Dewilde peklo, jímž si loni prošli návštěvníci pařížského koncertního sálu Bataclan. Právě zde teroristé z organizace Islámský stát zavraždili 90 lidí.

Související

Obrazem: Den po hrůzné noci v Paříži. Svět truchlí, sdílet trikoloru znamená odhodlání

61 fotografií

Nyní o událostech z pátku 13. listopadu 2015 vydává černobílý komiks. V pátek se objevil na pultech knihkupectví ve Francii, Belgii a Švýcarsku a jmenuje se příznačně – Můj Bataclan.

Dewilde se v něm zaměřil především na vlastní pocity, ale snažil se zachytit i myšlenky ostatních, kteří krveprolití přežili.

V krvi cizích lidí

"Mohla by být má dcera," vzpomíná v knize na to, jak ležel vedle zraněné ženy jménem Elisa.  

Vzájemně se prý gesty uklidňovali. "Snažili jsme se oddělit od tohoto hororu kolem a vytvořit lidskou bublinu," líčí hrůznou scénu v komiksu, který označuje za určitou formu terapie.

Kolem nich byla rozeseta mrtvá těla a oni se jen snažili nehybně ležet. Nevydat ani hlásku.

Báli se, že je útočníci– ztvárnění jako bílí kostlivci – najdou a zastřelí. A tak leželi ztuhlí v krvi cizích lidí, ale žili. "Jsem živá bytost mezi mrtvolami."

Na stránkách se snažil zachytit strach, který s Elisou pociťovali, když leželi téměř ve tmě a dva muži k nim natahovali ruce.

Jejich utrpení trvalo přibližně dvě hodiny, něž na místo dorazila policie. Sám Dewilde vyvázl bez zranění, ale jak píše: "Odcházel jsem s pachem a pachutí zvěrstva, s nepochopením."

Léčba humorem z traumatu

V pozitivnějším duchu se nese druhá část knihy nazvaná "Znovu žít". Fred Dewild vzpomíná, jak se dostával z traumatu po bataclanském peklu.

"Má dnes vůbec cenu se mýt? Nebo jíst? Nemám hlad," píše u jedné scény v knize. Stále v něm trhne, kdykoliv slyší nějaké zvuky. Soustředit se dokáže jen pár minut.

Velkou oporou mu byla rodina. Manželka ho "léčí" humorem, který do druhé části knihy reflektuje. Dewilde údajně dokázal i během útoku šeptem vtipkovat, když s Elisou leželi obklopeni mrtvolami.

Nenávist vůči muslimům nepociťuje a snaží se k tomu přimět i své čtenáře. "Nepřítel nemá žádnou barvu nebo náboženství. Nepřítel je fanatismus, je to strach, je to šílenství, které vede k válce."

Koncertní hala Bataclan je od listopadového teroru uzavřena. První návštěvníky přivítá v půli listopadu – rok po krveprolití, které si v Paříži vyžádalo na 130 mrtvých.