Praha - Muži, kteří mají stejné příjmení, mohou být vzdálenými příbuznými, aniž by o tom věděli.
Pokud se tedy setkáváte s některým ze svých známých, který je vaším jmenovcem, může vám jedna soukromá pražská genetická laboratoř připravit malý šok. Díky metodě, kterou už ve své práci využívá například britská policie při identifikaci osob, dokáží vědci určit, zda je jeden "pan XY" genetickým příbuzným jiného.
Dva nositelé stejného - neobvyklého - příjmení skutečně mohou mít společného pra(pra...)dědečka. Platí to ovšem jen pro muže a po otcovské linii; ženy provdáním obvykle příjmení mění a "stopa" se ztrácí.
Pražská společnost Genomac zájemcům slibuje, že jim potvrdí nebo vyvrátí příbuzenství prostřednictvím genetického testu asi za deset tisíc korun. Kromě příjmení totiž synové dědí od otců také chromozom Y, a předávají jej zase svým synům. Porovnáním genetických shod na tomto chromozomu je proto možné určit příbuznost.
Až k Marii Terezii
"S jistotou dokážeme potvrdit společného předka do dob císařovny Marie Terezie, která u nás užívání příjmení zavedla," říká ředitel Genomacu Marek Minárik.
Samozřejmě, takový test nemá valný smysl pro nositele značně rozšířených příjmení. U nich totiž pravděpodobnost, že jsou právě oni příbuznými, není příliš vysoká. Ale mužům s nevšedním příjmením, kteří jsou zvědaví na své rodové kořeny, může test DNA odpovědět. Pokud jej samozřejmě budou chtít.
Společnost Genomac se zabývá genetickými testy, mimo jiné určováním otcovství a zjišťováním dispozic pro dědičná onemocnění. Už přes dva roky zájemcům také zjišťuje původ jejich prapředků. Díky porovnání genetických znaků z chromozomu Y s mezinárodní databází také zjišťuje, ve které části světa se vyskytují podobné genetické znaky. Z toho se dá usuzovat, zda předkové testovaného muže po otcovské linii žili na dnešním českém území, nebo přišli z ciziny a ze které.
| Podrobněji čtěte: Potvrzeno: Většina Čechů nejsou Češi |
Krev na zdi
Poznatku, že muži se stejným příjmením mohou být vzdálenými příbuznými, využívá při své práci i britská policie.
Do dějin kriminalistiky vstoupil případ z roku 1988, kdy kdosi ve velšském Cardiffu ubodal nožem prostitutku. Policisté ze zločinu obvinili pětici mužů, ale ti byli posléze uznáni nevinnými.
Mezitím se ovšem rozvíjely znalosti o DNA a jejím využití v kriminalistice. A tak v roce 2000 detektivové vyšetřování znovu otevřeli. Z místa činu jim v depozitáři zbyla krabička cigaret se stopami krve, která nepatřila zavražděné. Policejní technici se znovu vrátili do bytu, kde se vražda stala. Strhli obložení zdi nad podlahou, prozkoumali vrstvy nátěru na stěnách. Objevili další, dostatečně velké stopy krve patřící zřejmě vrahovi.
V té době už britská policie budovala rozsáhlou databázi DNA osob, které se staly podezřelými ze spáchání zločinu. V ní však tehdy DNA vraha nenašli.
Usvědčil jej synovec
Zlom pak nastal v roce 2003. Čtrnáctiletý chlapec (narozený tedy až po spáchání oné vraždy) poškodil cizí auto a policisté jej zadrželi. Jeho DNA se dostala do policejní databáze a srovnání ukázalo, že je podobná (nikoli však stejná) jako DNA cardiffského vraha. Ze shody vyplývalo, že chlapec musí být vrahovým příbuzným.
Vyšetřování se tedy soustředilo na jeho rodinu. Skutečně se v ní pachatel našel - byl jím chlapcův strýc, který do té doby neměl žádný záznam v policejním rejstříku. Expertiza DNA prokázala shodu se stopami z bytu, muž se přiznal a dostal doživotní trest.
Podezřelé příjmení
Britští policejní vědci od té doby zkoumají, zda se DNA nedá při policejním vyšetřování podobně využít častěji.
Vycházejí z předpokladu, že někteří muži se stejným příjmením mohou mít společné rodinné kořeny v dávné minulosti. Vědci tedy ověřují takovýto vyšetřovací postup: Policisté získají dosud neznámou DNA pachatele zločinu - muže. V databázi vyhledají jiné muže, jejichž DNA má alespoň trochu shodné znaky. Nemusí jít o nejbližší příbuzné, ale o lidi s velmi vzdálenou genetickou podobností. Pak sestaví seznam jejich příjmení. A poté začnou hledat, jestli se v případu, který vyšetřují, nevyskytuje někdo s takovým příjmením, kdo třeba zatím ani není podezřelý. Jeho si pak prověří.
Postup pochopitelně často vede do slepé uličky a jen někdy může poskytnout vodítko, nevyplývá z něj žádný důkaz. Ten musí najít až další vyšetřování.
Hledání příbuzných pomocí genetických testů je v Česku jen nevinnou hrou. V Británii se však může stát součástí vyšetřovací praxe. I to už genetika umožňuje.
| Další články z rubriky věda najdete zde. |
