Brno – Děti, které velkou část jejich života vychovávali a živili nepraví, ale v matrice zapsaní otcové, nemohou uplatňovat nárok na dědictví po svých biologických otcích. Rozhodl o tom Nejvyšší soud České republiky.
V případech, kdy takzvaný matrikový otec plnil většinu života veškeré rodičovské povinnosti, není podle Nejvyššího soudu dán zájem dětí na popření otcovství, které by otevřelo cestu k dědictví po skutečném otci. „Právo stát se dědicem samo o sobě z Úmluvy o ochraně lidských práv nevyplývá,“ konstatoval soud.
Sliboval všechno, neodkázal nic
Až k Nejvyššímu soudu se dostal složitý případ ženy ze středních Čech. Ta se až v dospělosti dozvěděla, že muž, který je zapsaný v matrice jako její otec a s nímž až do jeho smrti žila, nebyl jejím biologickým otcem. Dozvěděla se to od své matky v době, kdy už její matrikový otec nežil.
Biologický otec se pak dceři k otcovství přiznal a těsně před svou smrtí tvrdil, že veškerý svůj majetek jí odkáže formou závěti. Když ale žena z poslední vůle zjistila, že jí biologický otec nakonec nic neodkázal, rozhodla se zkusit takzvané dědění ze zákona, tedy automatický nárok potomka na část pozůstalosti.
Žena proto prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství požádala soudy, aby rozhodly o popření otcovství matrikového otce, tedy o jeho vymazání z matriky a současně o oficiální zapsání biologického otce. Pravost otcovství chtěla žena prokázat vzorky DNA, které byly odebrány po smrti skutečného otce.
Jde jen o majetek
Okresní soud v Berouně i Krajský soud v Praze ale popření otcovství odmítly. Zdůraznily, že žena celý život oslovovala matrikového otce „tati“, vedl ji například i na svatbě k oltáři. Podle soudců je totiž důležitá morální stránka věci.
„Popření otcovství v tomto případě nemůže být v zájmu dítěte. Celý život žena považovala muže za svého otce a při snaze dosáhnout popření otcovství je fakticky vedena pouze majetkovými zájmy,“ uvedl Krajský soud v Praze.
To nyní potvrdil i senát Nejvyššího soudu vedený Lubomírem Ptáčkem. Zdůraznil mimo jiné, že vzorek DNA odebraný po smrti je v tomto případě nepřípustný důkaz. Pokud totiž muž ještě za svého života s odebráním vzorku nesouhlasil a o souhlas nebyli požádáni ani jeho nejbližší příbuzní, jde o svévolný odběr a zásah do práva na pietu osobnosti.
Nejvyšší soud potvrdil, že pouze čistě majetkový zájem o dědictví není dostatečným důvodem pro zásah do rodinných vazeb fungujících dlouhá léta. Připomněl, že podobně už rozhodoval také Evropský soud pro lidská práva, který na základě dvou případů z Nizozemska rozhodl, že právo na rodinný a soukromý život nezahrnuje právo dědit.
Standardní lhůta je do šesti let dítěte
Spory o popření otcovství řeší Nejvyšší i Ústavní soud obecně velmi často. Za uplynulé dva měsíce řešil Nejvyšší soud šest dovolání týkajících se otcovství, Ústavní soud pak čtyři. Obracejí se na ně především muži, kteří se snaží dokázat, že nejsou biologickými otci.
S návrhem na popření otcovství uspěly v loňském roce u tuzemských soudů zhruba dvě stovky mužů. Jen společnost DNA test.cz, zřejmě nejznámější z tuzemských firem provádějících testy na určení otcovství, přitom ročně eviduje několik tisíc žádostí.
Nový občanský zákoník od letošního roku prodloužil dobu pro popření otcovství ze tří na šest let od narození dítěte. Ve výjimečných případech – pokud to vyžadují zájem dítěte a veřejný pořádek – může soud rozhodnout o popření otcovství i poté, co již uběhla zákonná lhůta.
