reklama
 
 

Teror na pracovišti? Hlavně nehrajte roli oběti, radí expert

11. 8. 2014 19:39
Rozhovor s psychologem Tomášem Vašákem o tom, jak reagovat na šikanu v práci a na co by se měl zaměstnanec připravit.

Praha - S šikanou ze strany nadřízeného v práci se podle výzkumu agentury STEM/MARK potýká každý pátý zaměstnanec v Česku. Podle psychologa Tomáše Vašáka si však za podobné chování částečně mohou i sami.

"Mnoho pracovníků nepřekvapuje, pokud manažer například začne používat vulgarismy. A jen málokdo se proti podobnému způsobu chování ohradí," vysvětluje.

Šéfům, kteří se šikany dopouštějí, navíc napomáhá, když oběť dává najevo, jak jí na práci záleží a že se bojí vyhazovu.

"Stále tu přitom existuje sociální síť, možnost změnit zaměstnání, anebo třeba začít podnikat. Zůstat v pozici, kde mě šikanují, určitě není jediná možná cesta,“ zdůrazňuje psycholog.

Zároveň upozorňuje na to, že ne každá kritika ze strany nadřízeného je šikana. "Samozřejmě jsou i lidé, kteří za šikanu považují i standardní požadavek manažera, protože nemají reálnou představu o tom, co je dostačující výkon," říká Vašák v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Lze šikaně na pracovišti nějak předcházet? Co mám třeba já udělat pro to, aby mě nikdo z mých nadřízených nikdy nezačal šikanovat?

Tomáš Vašák: Výzkumy ukazují, že pokud se člověk chová jako "oběť", je úzkostný, nejistý a nesebevědomý, snadno provokuje útočníky k agresi. Pro ty, kteří si pak na něm léčí malé sebevědomí, je přirozeným cílem. Jedním z konkrétních nástrojů, jak se nedostat do této pozice, je například asertivní komunikace, tedy dovednost zvládat bez velkých emocí i nepříjemnou komunikaci.

A.cz: To vypadá, jako by si za šikanu mohli jen zaměstnanci. Na straně šéfa tedy žádná chyba není?

Nerad bych, aby to tak vyznělo. Manažer je naopak zodpovědný za to, aby případným projevům šikany na pracovišti bránil. Musí zasáhnout, a pokud neví, jak reagovat, měl by se obrátit na personalisty nebo na nějakého poradce. Nejčastěji ale šikana vzniká v organizacích, které jsou na hranici nebo za hranicí legality. Například ve firmách, kde "zaměstnávají" lidi bez smluv.

Personální oddělení musí fungovat

A.cz: Online deník Aktuálně.cz se podrobně věnoval podmínkám práce v call centrech. Zde by se některé praktiky za šikanu daly označit, například zamykání operátorů nebo odebírání židle. Setkal jste se s něčím podobným?

Musím říci, že ne. Umím si ale představit, že se vytvoří nějaká malá firma bez standardních procesů a pravidel. V takové společnosti se pak může projevit například narušená osobnost majitele, který firmu neřídí, ale pokouší se spíše vládnout jako neomezený diktátor.

A.cz: Roli tedy určitě hraje i osobnost šéfa.

Jednoznačně, a pokud organizace nefunguje tak, aby zachytila signály, že se děje něco špatného, může to být vážný problém. Ve firmě, kde se dobře pracuje s lidskými zdroji, HR oddělení shromažďují například zpětnou vazbu na zaměstnance i na manažery a na základě toho jednají. Jestliže ve firmě takové nástroje nefungují, tak zaměstnanci nevědí, co mají dělat. Obejít manažera nad sebou a jít za vyšším šéfem není nijak jednoduché. Je to velmi obtížná situace, kterou většina lidí řeší odchodem. Bohužel šikanující šéf často zůstává a najde si další oběť. 

A.cz: Může šéf šikanovat své zaměstnance i nevědomky?

Určitě ano, například když nemá dostatečnou sebereflexi. Také může mít velmi naivní představu o tom, co je být šéfem. Myslí si, že základem práce manažera je do krajnosti dohnaná kontrola a trvalá kritika. V jeho pojetí je pak šikana nejlepší způsob, jak vést podřízené. Naštěstí takových manažerů ubývá a většina vedoucích se snaží svým lidem pomáhat a k výkonu je motivovat. Někdy také může šéf nespravedlivě rozdělovat práci a přetěžovat nejlepší a nejochotnější členy týmu, protože ví, že nebudou protestovat

Lidé se bojí alternativ

A.cz: Podle agentury STEM/MARK se dvě třetiny obětí setkávají s šikanou déle než rok. Znamená to, že jsou Češi k šikaně v práci stále dost tolerantní?

Myslím, že stále jen obtížně šikanu rozeznáváme. Mnoho pracovníků nepřekvapuje, pokud manažer začne používat vulgarismy. A jen málokdo se proti podobnému způsobu chování ohradí.

A.cz: Proč se lidé tak málo brání?

Základní důvod je podle mě ten, že si neumí představit, co by obrana měla znamenat. Většinou se rozhodují mezi nejkrajnějšími variantami. Buď odejdu, nebo zůstanu a vydržím to. Alternativy jako "zůstanu, budu vést diskuzi s šéfem, zapojím do toho oddělení HR, zkusím se obrátit na nějakou nezávislou organizaci, a podobně" nezvažují.

A.cz: Řada lidí, s nimiž jsem mluvila a které jejich nadřízený šikanuje, má ale jednoduše strach, že o tu práci přijdou.

Myslím, že to je velké zjednodušení. Nedávno jsem poslouchal Toulky českou minulostí a tam byl zajímavý příklad, jak se v minulosti zneužívali bezzemci. Většinou to bylo na stavbách, kam si tyto námezdníky najímali. Jíst museli přímo na stavbě, v kantýnách, které vlastnil vedoucí nebo jeho manželka. A jídlo tam bylo třikrát dražší než ve městě. Pokud byste nejedla tam, tak by vás vyhodili.

Dnes to tak naštěstí není. Zaměstnanec je mnohem lépe chráněn zákonem. Strach ze ztráty zaměstnání nám nesmí svázat ruce. O práci koneckonců můžeme přijít z různých důvodů. Stále tu existuje sociální síť, možnost změnit místo anebo třeba začít podnikat. Zůstat v pozici, kde mě šikanují, určitě není jediná možná cesta. Naopak právě strach z nás dělá oběť.

Někdy je negativní motivace na místě

A.cz: Řešil jste někdy šikanu i s nadřízenými, tedy z druhé strany?

Občas se to stane tématem při školení. Někdy dokonce samotní manažeři přicházejí s otázkou, jestli ještě mohou někoho více kritizovat, jestli už to nepřehání. Chtějí se ujistit, že je v pořádku, pokud někomu řeknou: "Když to neuděláš, máš problém."

A.cz: To už ale nemluvíme o šikaně, ale obyčejných pracovních povinnostech, ne?

Přesně tak. Kdybyste zaměstnávala zedníka, který se nikdy nechce dotknout cihly, samozřejmě to bude špatně. Ono to zní trochu paradoxně, ale pak podobný příklad můžeme vidět v jiných variantách. "Já nebudu telefonovat klientům, já nebudu zapisovat do tohoto systému, já se nebudu učit anglicky. “ V takovém případě je na místě otevřít diskusi, jestli chce danou pozici vykonávat, nebo ne. Jiná věc je, když se hrozba stane základním nástrojem a zaměstnanec je stále ohrožován tím: "Jestli nechceš, tak si jdi jinam."

A.cz: Setkal jste se právě i s tím, že zaměstnanci mluví o šikaně, ačkoliv se po nich chce jen jejich práce?

Ano, mnoho lidí nemá realistickou představu o tom, co je dostačující výkon. Pamatuji se například obchodníka, který po nástupu do nové firmy s překvapením zjistil, že nebude mít asistentku, která bude psát smlouvy s klienty. Počet schůzek a plány měl ovšem obdobné jako v minulé firmě. Takoví lidé se mohou cítit pod tlakem, ale je otázkou, zda mají správná měřítka. Když je v týmu deset lidí a jen jeden neplní úkoly, tak je určitě potřeba zjistit, proč. Když ale máte v týmu deset lidí a jeden plní, no tak je jasné, že je výjimečný a vaše norma je nějaká divná.

autor: Tereza Holanová | 11. 8. 2014 19:39

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama