Pohledem analytika - Spekulace na to, že by americká centrální banka v tomto roce měla začít se zvyšováním úrokových sazeb, obchodníkům na akciových trzích v poslední době zamotaly hlavu. Zavedené vztahy z minulých měsíců přestávají platit a reakce obchodníků na nově příchozí data přestává být čitelná.
Ještě donedávna přitom platilo železné pravidlo. Lepší výsledky z USA i z Evropy akciím pomáhají, zatímco horší data akciím škodí. Podle podobného vzorce se vyvíjelo také obchodování na měnovém trhu, kdy pozitivní zprávy pomáhaly zejména rizikovějším měnám, zatímco negativní data svědčila především bezpečným přístavům, jakým je například americký dolar.
Příliv dobrých zpráv z druhé poloviny minulého roku, byl pak jedním z hlavních důvodů, proč akcie od března dokázaly růst ve světě o desítky procent, zatímco rizikovější měny, mezi které se stále řadí i koruna, byly schopny výrazně posilovat.
Toto železné pravidlo bylo důsledkem rozvolněné měnové politiky největších centrálních bank světa, které na finanční trhy v minulém roce napumpovaly značný objem nové likvidity. Ta nejenže pomohla zvýšit cenu dříve jen těžko ocenitelných „toxických" aktiv, ale i ceny ostatních finančních aktiv.
V situaci, kdy se největší světové ekonomiky začaly opět stavět na nohy a obavy z bankrotů finančních institucí, běžných společností a mnohdy i celých států ustupovaly, mohli začít investoři opět o něco více riskovat a vyhledávat investice, od kterých ještě začátkem roku 2009 houfně utíkali.
Zhruba od prosince se ale situace začala dramaticky měnit a očekávání, že by sazby ve světě mohly začít stoupat, narůstat. Olej do ohně přitom přilévaly velmi oparně samy centrální banky. ECB již v prosinci oznámila, že v tomto roce neprodlouží platnost tendrů, prostřednictvím kterých na trhy v minulém roce dodala více než 600 mld. EUR čerstvé likvidity.
Americký Fed je s náznaky ohledně zpřísňování měnové politiky sice ještě stále opatrný, i z řad amerických centrálních bankéřů se však stále více začíná ozývat obávané dvojsloví „exit strategy". O vyšších sazbách začínají mluvit také členové Bank of England a například čínská centrální banka již přešla od slov k činům, když v novém roce začala tlačit na růst krátkodobých úrokových sazeb a zvýšila požadavek na celkovou výši povinných minimálních rezerv.
To samozřejmě nenechává obchodníky klidnými. Vyšší sazby a méně likvidity by se totiž mohly projevit přesně opačně, jako tomu bylo v případě nižších sazeb a přebytku likvidity - tedy poklesem cen finančních aktiv. Lepší data by proto obchodníky nemusela zdaleka těšit tak, jako tomu bylo ještě v minulém roce. Budou totiž předzvěstí toho, že centrální banky sundají nohu z plynu a začnou pozvolna brzdit.
Co z toho plyne do nadcházejícího roku? Vidina překotného růstu cen akcií může být poměrně výrazně ohrožena. Bude-li se situace zlepšovat, obavy z vyšších sazeb a následků přísnější měnové politiky mohou růst cen akcií držet při zemi. Začne-li se situace ve světové ekonomice naopak zhoršovat, to poslední, co budou chtít obchodníci tlačit vzhůru, budou nabobtnalé ceny akcií a ostatních rizikovějších aktiv.
| Jaroslav Brychta autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers |
