Praha - Cestovní kanceláře budou muset uvádět úplné ceny zájezdů. Příslušnou novelu zákona o cenách dnes podepsal prezident republiky Václav Klaus.
Novela také výrazně zvyšuje horní hranici pokut z dosavadního jednoho na deset milionů korun, a to nejen v oblasti cestovního ruchu. Cílem je zvýšit účinnost sankcí udělovaných velkých nadnárodním společnostem a řetězcům - dosavadní maximálně milionová pokuta je totiž jen zlomkem jejich obratu.
Konečná a úplná cena? Povinná už teď, ale...
Cestovní kanceláře budou muset uvádět úplnou cenu zájezdu včetně transferů, povinného pojištění, poplatků za vyřízení víz a podobně. Určitou výjimkou mají být jen palivové příplatky a letištní poplatky, které se mohou měnit až do poslední chvíle.
Jak nicméně upozorňuje právník Zdeněk Bauer, pracující pro jeden z obchodních řetězců, už nyní platné právní předpisy obsahují dostatek povinností, ukládajících prodejcům zboží i služeb uvádění konečné a úplné ceny. Problémem v praxi však podle něj je jednak roztříštěnost zákonné úpravy, jednak malá vůle příslušných úřadů vymáhat jejich plnění.
Přestože v zákoně o cenách chybí výslovná povinnost uvádět úplné ceny, důležité zásady stanoví zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník.
"Podle prvního z nich nesmí informace o ceně (nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí) vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti, nebo že v ní jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo služeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť," připomíná Bauer. Stačí, když z formulace, umístění údaje nebo velikosti písma může zákazník na první pohled nabýt dojmu, že cena je nižší než ve skutečnosti.
Zákaz matoucích údajů
Pokud je například cena na letáku uvedena bez DPH, a teprve na konci najdeme poznámku psanou malým písmem, že k ceně je nutno připočíst ještě DPH, jde o matoucí údaj. U průměrného zákazníka vzbuzuje zdání, že cena je nižší než ve skutečnosti.
"Takový názor jasně podpořil také Nejvyšší správní soud, když rozhodoval o cenících společnosti T-Mobile," upřesňuje Bauer. "Prodejce nesmí nutit zákazníka spočítat si konečnou cenu služby. Nelze požadovat po spotřebiteli, aby u každého výrobku či služby zkoumal a porovnával, zda je uvedená cena již cenou konečnou, či zda je k ní zapotřebí připočíst DPH," uvedla tehdy předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu Marie Součková.
Také podle evropských směrnic se lze klamání zákazníka dopustit už jen tím, že je opomenuta informace významná pro utváření spotřebitelova rozhodnutí. Prodávající má povinnost označit výrobek konečnou cenou, která už nemá být navyšována o žádné další částky.
Podle jiného právníka, pracujícího donedávna mimo jiné pro jednu z cestovních kanceláří, skutečně není nutné výslovně stanovit speciální povinnost pro tyto firmy. "Vloni jsme o tom s kolegy diskutovali a shodli se, že cestovky mají štěstí, protože si zatím jejich zákazníci na nepřehledné ceny nestěžují u soudu. Vzhledem k podobným předchozím rozhodnutím z jiných oborů by totiž lidé měli velkou naději, že soud rozhodne v jejich prospěch," říká advokát, který si z pochopitelných důvodů nepřál být jmenován. Zákazníci, kteří se neodváží žalovat cestovku u soudu, si podle něj mohou "bezplatně a bez rizika" stěžovat u živnostenského úřadu podle sídla cestovní kanceláře. Nebo u České obchodní inspekce, která už pár pokut cestovkám udělila.
"Zákony by neměly do detailů popisovat všechny možné situace. Pak se v jejich složitosti, délce a vzájemné (ne)provázanosti nikdo nevyzná. Stačilo by jen nastavit základní mantinely," domnívá se advokát. "Jenže to by chtělo odvážnější soudce, nebojící se častěji odkazovat na obecněji působící zásady zmíněné v konkrétním zákoně nebo platné pro daný obor - jednoduše řečeno na zdravý rozum," dodává.
