Praha- Rodiče, kteří chtějí své ratolesti pořídit byt do dospělosti a investici zvažují již nyní, a to na hypotéku, by si velmi pečlivě měli promyslet svůj záměr.
Myšlenka je to sice lákavá, hypoteční splátky by mohly pokrýt výnosy z pronájmu, ale úskalí je zde příliš mnoho. Všechny možné obtíže jsou právě spojené s oním pronájmem. Ve finále pak může být výhodnější raději dítěti spořit a za nastřádanou částku pořídit nemovitost až v budoucnu, kdy bude potomek již dospělý.
Klamná iluze
Koupit dítěti byt na hypotéku, tu splácet výnosem z pronájmu, a to až do dospělosti ratolesti. Po zhruba 20 letech pak stačí jen pronájem ukončit, hypotéka je již splacena a byt má dítě zcela dispozici. Pokud by to takto skutečně fungovalo, pak by rodiče teoreticky mohli pořídit byt pro potomka, aniž by na něj vydali jedinou vlastní korunu. Jenže realita je úplně jiná.
Hlavním problémem je to, zda se vůbec podaří získat nájemníka, který by měsíčně platil takovou částku, jež by pokryla většinu hypoteční splátky. Kupříkladu jen hypotéka ve výši 1,5 milionu korun na dvacet let s úrokovou sazbou ve výši 5,2 procenta ročně znamená měsíční splátku včetně dalších poplatků minimálně 10 100 korun.
Za cenu jednoho a půl milionu korun je v Praze možné pořídit nanejvýš malou garsoniéru do 20 až 25 čtverečních metrů. Navíc u těchto bytů lidé nemohou očekávat žádnou zajímavou orientaci či nějaký atraktivní výhled z okna. Jde o ty nejmenší a nejméně atraktivní byty v rámci konkrétního bytového projektu.
ČTĚTE VÍCE
- U hypoték smlouvejte o každou desetinu procenta
- Spoření pro děti
- Roste zájem o dětské spořící životní pojistky
Například nejlevnější byt v budovaném bytovém komplexu v Praze 5 - Zličín, který bude developerem Central Group dokončen nejdříve v prosinci příštího roku, se již dnes prodává za cenu 1 480 tisíc korun (vč. DPH). Konkrétně se jedná o byt 1+kk o rozloze necelých 26 metrů čtverečních.
Nejmenší a nejméně atraktivní bytové jednotky se dnes pronajímají za cenu od šesti až sedmi tisíc korun. Zbytek měsíční splátky hypotéky by majitel bytu musel pokrýt ze svého. Dále také záleží na tom, kolik bude muset majitel garsoniéry platit za služby (voda, plyn, elektřina atd.). V součtu se dá reálně předpokládat, že měsíčně vydá okolo tří až čtyř tisíc korun.
Pro srovnání člověk, který bude každý měsíc ukládat tři a půl tisíce korun, by se za dvacet let měl bez větších problémů dopracovat k sumě okolo 1,5 milionu korun, což je pořizovací cena daného bytu v roce 2007.
Bude nutná i rekonstrukce
Je otázkou, jak hodně se vyplatí úvěrová investice do bytu oproti tomu, kdy budou rodiče svým potomkům jen spořit a pak jim v dospělosti věnují hotové peníze. Je totiž potřeba uvažovat v horizontu bezmála dvaceti let. Za tu dobu je velkou neznámou vývoj cen nemovitostí, své v neprospěch tohoto investičního modelu provede také deregulace nájemného.
Navíc po dvaceti letech je třeba počítat i s tím, že pronajímaný byt bude nutné alespoň částečně zrekonstruovat, což znamená další náklady. A hlavně velkou neznámou je, zda se podaří na celou dobu splácení hypotéky pořízený byt vůbec pronajmout. Již dnes s rozmachem hypotečních úvěrů a s tím spojených investic do vlastního bydlení je patrný pokles zájmu o pronájem bytových jednotek za tržní cenu.
A to již nemluvě o tom, že byt o rozloze 25 čtverečních metrů může mladým lidem vyhovovat jen omezenou dobu. Těžko odhadovat, jaký zájem bude o takové byty za dvacet let, až ho bude chtít někdo prodat.
Pokud by se rodiče pro své dítě rozhodli pořídit větší a tím i dražší byt, výsledek, že se bytová jednotka vyplatí pořídit na hypotéku již nyní, je ještě nejistější. U kvalitnějších bytů (v Praze) o rozloze 60 metrů a více je třeba počítat s investicí minimálně okolo 2,5 milionu korun.
Co je tedy lepší? Mít "svázané ruce" s hypotékou, řešit starosti s nájemníky a být vystaven těžko předvídatelnému budoucímu vývoji na trhu nemovitostí? Řada lidí dá raději přednost běžnému spoření pro děti. K tomuto účelu lze využít velmi širokou škálu nejrůznějších spořících a investičních instrumentů.
