Reportáž - Světový rekord v času cesty z Regensburgu do Prahy činí deset minut a vytvořil ho člověk, jemuž se kvůli dluhu ve výši 30 tisíc korun chystali do pronajatého bytu vstoupit vykonavatelé soudního exekutora.
I takové podivné historky můžete zažít, strávíte-li den na mobiliární exekuci. Tedy té části exekuce, ze které bývají mediálně nejvděčnější obrázky plakajících, nadávajících dlužníků, kterým zástupci exekutora odnášejí nejčastěji domácí spotřebiče.
Redaktor online deníku Aktuálně.cz strávil část dne přímo v terénu se soudním exekutorem Davidem Konczem a jeho vykonavateli z Exekutorského úřadu Cheb.
Výjezd se rozpočítá
Už místo exekuce vzhledem k sídlu exekutorského úřadu mnohé ze čtenářů možná překvapí. Jsme v Praze. Věřitelé si totiž podle současných pravidel vybírají exekutora podle svého uvážení, nejsou omezeni regionem.
Senátor Jiří Dienstbier, který navrhoval změnu zákona tak, aby exekuci mohl provádět vždy jen exekutor z daného okresu, argumentoval tím, že dojde k úspoře nákladů, které exekutoři od dlužníků v rámci dluhu také vymáhají.
„Z logických i úsporných důvodů provádíme na jednom výjezdu zhruba osm až deset mobiliárních exekucí, náklady se tak rozpočítávají mezi všechny zúčastněné dlužníky," říká k současnému systému David Koncz, který je zároveň viceprezidentem Exekutorské komory.
Good Luck
Společně projedeme čtyři případy. První člověk včas nezaplatil za billboardovou reklamu. Celkový dluh po započtení sankcí, soudních nákladů a nákladů řízení činí 150 tisíc korun. Z logických důvodů vykonavatelé soudního exekutora předem svou návštěvu nehlásí. Napoprvé mám štěstí začátečníka, pán je doma.
Bydlí v pronajatém moderním bytě 2+1 v novostavbě. Na pracovním stole je spuštěný notebook (spíš ultrabook) a také stolní počítač. Kdybyste tohoto zhruba 30letého podnikatele potkali na ulici, na exekuci byste ho netipli.
Po vysvětlení důvodu návštěvy jde naše kompletní delegace přímo do bytu. Začínám se zouvat, jsem upozorněn na to, že to nemám dělat. David Koncz to později vysvětluje tím, že u úřední osoby, u které je žádoucí, aby měla respekt, by nepůsobilo dobře, kdyby exekuci prováděla v zapůjčených pantoflích. Boty si každopádně všichni tři pánové předem důkladně otřeli v rohožce s nápisem Good Luck.
Drama? Nekoná se. Pán si je svých dluhů vědom a domlouvá si s vykonavatelem nový splátkový kalendář. "Dostanu v příštím týdnu 150 tisíc za zakázku. Mohu 50 zaplatit do konce příštího týdne a zbytek doplatím do konce roku." Vykonavatel souhlasí.
| Čtěte také: Z malého dluhu je drsná exekuce. Už se to dozvíte včas Konec falešných exekutorů. Vymahačům hrozí pokuta Exekutor není zloděj, přešlapy jsou všude, říká expert |
David Koncz se ptá na další tři exekuce, které jsou na pána vedeny v registru. Ty věřitel svěřil zase jinému, konkurenčnímu exekučnímu úřadu a pán je prý již splatil. Prověřit, zda je to pravda či nikoli, není práce chebského exekutora, ten vymáhá pouze v úvodu zmíněných 150 tisíc.
I přes sjednaný splátkový kalendář vykonavatelé sepíší movité věci. Notebook, monitor, foťák jsou oblepeny žlutým štítkem, který kromě jiného dává na oblepenou věc právo chebským exekutorům před případnou návštěvou od konkurence, pokud by to se zmíněným splacením třech dalších exekucí nebyla úplná pravda.
A samozřejmě platí - pokud podnikatel nesplní svůj slib a nedodrží splátkový kalendář, budou vykonavatelé při další návštěvě označené věci zabavovat a následně dražit.
Ještě jedna otázka na závěr: "Máte u sebe nějakou hotovost?" Moment překvapení zřejmě zapůsobil a pán přiznává zhruba tři tisíce, otevírá peněženku, najde v ní jen dva. Ihned se stávají součástí exekuce, na což vykonavatel vystaví stvrzenku.
"Mám dnes narozeniny," říká mimoděk podnikatel. Gratulovat by bylo poměrně nepatřičné, loučíme se prostým na shledanou.
Hra na schovávanou
Další v pořadí jsou nájemníci města v panelovém bytě, kteří neuhradili nájem ve výši zhruba 200 tisíc korun a dluh se za léta nesplácení dostal až přes hranici jednoho milionu korun.
Na zvonek nikdo neodpovídá, do panelového domu se dostáváme přes sousedku, které neprozrazujeme, že "jsme exekutor".
Plná schránka napovídá, že nájemníci budou jen těžko dostižitelní. Jdeme do třetího patra, ťukání zůstává bez odezvy, zkoušíme sousedy, také bez úspěchu. Když za dveřmi zaštěká pes a nevypadá to na jezevčíka, zbystříme. Ani tady nikdo neotevírá. "Psi jsou nepříjemní," oddechne si vykonavatel.
Sousedka na schodech o nájemnících nic neví. Exekutor a jeho vykonavatelé mohou zavolat zámečníka, který by byt otevřel a následně starou "fabku" nahradil novou. V tomto případě to ale podle uvážení exekutora a jeho zaměstnanců nedává smysl. "Bude tam maximálně starý gauč. To by byly zbytečné náklady navíc," říká David Koncz.
Další mobiliární exekuce je ještě rychlejší. Po společnosti s ručením omezeným podnikající v oblasti spedice v jejím oficiálním sídle není ani stopa. Vrátná, která na místě slouží půl roku, o firmě nemá jedinou informaci.
Regensburg - Praha za 10 minut
Poslední v pořadí je opakování mobiliární exekuce z před dvou měsíců. Pán tehdy slíbil, že celkový dluh ve výši zhruba 30 tisíc korun uhradí. Neuhradil ani po opakovaných slibech. Při prvním soupisu majetku byly zjištěny dva automobily, pro Audi A3 si teď vykonavatelé jedou.
Mobiliární exekuce, vykonavatel a náklady
K mobiliární exekuci dochází až poté, co exekuci nebylo možné vyřešit takzvaně „od stolu“, tedy například srážkou ze mzdy, což je nejběžnější způsob exekuce.
Mobiliární exekuci většinou nevykonává přímo soudní exekutor, ale jeho zaměstnanci, vykonavatelé soudního exekutora. K výkonu tohoto povolání je třeba například minimálně středoškolské vzdělání, roční praxe v pracovním poměru u exekutora nebo bezúhonnost. Odpovědnost za veškerou činnost vykonavatele nese soudní exekutor.
V článku zmíněné náklady na exekuci se vypočítávají tak, že exekutor má podle ministerské vyhlášky nárok na paušální náhradu nákladů ve výši 3500 korun na jedno exekuční řízení. V případě, že skutečné náklady na jedno řízení tuto částku přesáhnou, účtují se skutečné náklady.
Na místě ovšem není ani auto, ani pán. Do telefonu sděluje, že je v německém Regensburgu a také manželka že je v zahraničí. Protože podle zmíněného vlastnictví aut a podle bydlení na „dobré" adrese je zřejmé, že by se v bytě tohoto dlužníka mohl nacházet majetek vhodný do dražby, volá se zámečník, který k němu otevře cestu.
Protože jde o velký rodinný dům s několika samostatnými byty, pokouší se vykonavatelé dozvonit na sousedy, aby nás pustili přes dvoje dveře do domu. Dozvoníme se na majitelku domu, která když slyší slovo exekuce, nemá radost. "Všechno zařízení v tom bytě je mé," říká rozrušeně.
Pak odchází a po chvíli donáší nájemní smlouvy nejen na byt, ale i na zařízení. Celkový měsíční nájem činí 19 tisíc korun. Mezitím se objevuje objednaný zámečník, paní domácí ve stejný čas objeví klíče od bytu, a aby toho v jednu chvíli nebylo málo, objevuje se i dlužník. Za deset minut z Regensburgu do Prahy je slušný výkon, který se ponechá bez komentáře.
Zámečník se odvolává, planý výjezd je za 480 korun, což je náklad, který se připočte k celkovému dluhu. Tento dlužník i vzhledem ke svému evidentně jižanskému původu je rozhodně temperamentnější, než podnikatel z prvního případu.
"Jak je možný, že ze čtyř tisíc je třicet?" Ptá se emotivně vykonavatele. Ten poznamená, že dluh narostl podle zákonných podmínek a že pán mohl platit méně, kdyby celou situaci nenechal dojít až do exekuce.
Po několika dalších větách následuje ticho, během něhož netušíte, co se stane. Autor těchto řádků měl podezření na fyzické napadení, atmosféra příjemná nebyla. Ticho zakončuje jasné vyjádření vykonavatele: "Buď dluh na místě uhradíte, nebo si odvezeme auto."
Když dlužník zjistí, že by se auto vezlo do Chebu a následně putovalo do dražby, ve které by šlo primárně o získání dlužné částky (příjem z dražby nad výši dluhu, by se majiteli auta vracel), zkouší znovu slíbit, že dluh do konce týdne uhradí.
Vykonavatel říká ano, ale pod podmínkou, že se na auto dá "exekutorská" botička, která bude po zaplacení odstraněna. "Dobře, udělejme to tak," uzavírá dlužník.
Proč dostal ještě další šanci? "Převozem do Chebu a případně zase zpět, kdyby dluh nakonec uhradil, by dále rostly náklady," zdůvodňuje David Koncz. Navíc úhrada v hotovosti nebo převodem je nejméně nákladná, nejrychlejší, prostě nejvýhodnější pro všechny strany.
Končíme společný výjezd. "Byl to typický vzorek dlužníků, které děláte?" Ptám se. "Dá se říci, že ano," uzavírá David Koncz.
