Zatímco po celém světě zuří globální recese odstartovaná finanční krizí a ekonomové se předhánějí v proroctvích, kdy se světová ekonomika vrátí k růstu, Čína takovéto problémy vůbec neřeší, protože růst jejího hospodářství se dosud nezastavil. Klíčovou otázkou zde není, zda čínská ekonomika bude růst, ale jak rychle bude růst.
Rychlost růstu čínské ekonomiky měřená meziroční změnou hrubého domácího produktu se sice již více než dva roky snižuje, avšak i poslední údaj za první kvartál tohoto roku je více než úctyhodný - 6,1 %. O takovém růstu si většina západních zemí mohla nechat zdát i ve fázi všeobecné konjunktury před vypuknutím finanční krize. Bude se i nadále růst Číny zpomalovat, nebo se naopak zrychlí?
Známý ekonom a investor George Soros se před nedávnem nechal slyšet, že pravdou se stane druhá varianta. Je však otázkou, jestli ze Sorose nemluví nechuť ke kapitalismu západního typu, kterou je známý, čímž by šlo vysvětlit to, že čínskému hospodářství tak věří. Existují tedy nějaká čísla podporující jeho názor?
Ano, skutečně existují. Např. motor čínské ekonomiky - průmysl - rostl v květnu meziročně skoro o 9 %, zatímco v dubnu o dva procentní body pomaleji. Co se týká dalšího důležitého indikátoru - meziročního tempa růstu maloobchodních tržeb - ten roste již druhý měsíc v řadě a v květnu dosáhl 15,2 %. Čína se v tomto může totiž velmi spolehnout na své centrální a západní provincie. Ty hrají prim i v tvorbě HDP. Také předstihový ukazatel před HDP - výrobní index nákupních manažerů (PMI) - vykazuje v posledním půlroce růstový trend.
Struktura čínského HDP také předpovídá tamní ekonomice velký vzestup, zejména v delším období. Zatímco v západním světě se spotřební výdaje podílejí na HDP zhruba 60 % a investice jen 20 %, v Číně investice představují více než 40 % HDP. Produkční kapacita Číny se díky tomu velmi rychle zvyšuje. Také vnější rovnováha není čínskou slabinou, když čistý export je kladný již po řadu let.
Zatím jsem zmiňoval hlavně agregované údaje, dobrou budoucnost ale věští i některé dílčí průmyslové ukazatele. Tak třeba výroba elektřiny se v červnu meziročně zvýšila o 3,6 %. Čínské ocelárny jsou od května již opět ziskové. Devatenáct největších výrobců automobilů v dubnu zaznamenalo zlepšení ziskovosti. Obecně se vůbec dá říci, že meziroční poklesy zisků v průmyslu jsou měsíc od měsíce nižší.
Situace je ale poměrně dobrá i ve finančním sektoru. Čínský akciový index Shanghai Composite roste již více než půl roku. Domácí subjekty se tak stávají bohatší a v budoucnu podpoří ekonomiku dalšími nákupy. Hospodaření státu je sice podobně jako jinde také deficitní, ale v porovnání se schodkem např. Spojených států se jedná jen o banalitu.
Jsou zde samozřejmě i stinné stránky. Čínské banky poměrně omezily poskytování nových úvěrů, ale opět zdaleka ne v takovém rozsahu jako v USA nebo Evropě. Deflace, v které se Čína nachází, by nemusela být problémem, protože centrální banka je připravena jí učinit přítrž. Navíc rostoucí ceny ropy ji budou tlumit.
Může to vypadat, že Číně již nic nebrání v ovládnutí světového hospodářství. Avšak tato interpretace by byla mylná. HDP Číny se na světovém produktu stále podílí jen zhruba sedmi procenty. Postupná akumulace kapitálu bude pravděpodobně čím dál pomalejší. S tím, jak bude Čína konvergovat k vyspělým ekonomikám, se bude její růstový potenciál omezovat. Navíc země má před sebou ještě dlouhou cestu k plně tržnímu hospodářství západního typu. Značné problémy jí může působit budoucí uvolňování kurzu juanu. Toto vše znamená, že čínské nadvlády se prozatím bát nemusíme, naopak se můžeme těšit ze vzájemného obchodu.
| Petr Hlaváč autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers |
